Jenda potřeboval nové sandálky.
Poučena minulým nakupováním bot jsem poprosila maminku, aby nám sandálky koupila u nich ve městě. Tady stejně v obuvi tak velká čísla nemají. Změřila jsem stélku bot, dala jsem mamince peníze a ona sandálky koupila.
Naivně jsem si myslela, že když Jenda přežil nové botasky, tak že přežije i sandále.
Omyl. Myslela jsem, že svým řevem zboří ten 10-ti patrový panelák.
Válel se po zemi, plakal, kopal do křesla...
...prskal...
.....kopal ...
...dělal uraženého...
...schovával se za Šárku....
Ta se mi snažila s ním pomoci.....
A Jenda ječel...
..a ječel....
...a ječel....
Kopal nohama a odmítal si nechat nazout nové boty.
Jenže za tu CENU, kterou stály, si je zkusit "musel"...
Nemám tolik peněz, abych zbytečně rozhazovala.
Už dvoje netknuté bačkůrky a jedny nenošené modré botasky jsem dávala mamince. Dala je své kamarádce pro vnoučata.
Co s nimi, když Jenda je na nohu nevzal.
Ale tentokrát jsem musela zvítězit já.
A tak jsem mu násilím boty obula.
Byla jsem zpocená a vyřízená, ale nakonec se mi to podařilo.
Řekla bych, že jsou mu o něco větší, že by možná potřeboval o číslo menší, ale rozhodla jsem se, že mu je nechám... nechci maminku otravovat a posílat ji zpátky do obchodu vyměnit boty. A Bůh ví, zda by to správné číslo bylo na skladě... Stejně čekala několik týdnů, než natrefila na tyhle....
Ona mu do nich nožička doroste.
A třeba jsou mu akorát? Nevím... I když jsem mu je nazula, nepovedlo se mi Jendu v botách postavit, okamžitě podlomil kolena....
A tak tu boty leží a Jenda má pár týdnů či měsíců, aby si na ně zvykl....
Pomalu, postupně, zlehounka... ale my to dokážeme.
Přeji vám všem krásný sobotní den.
Holky jdou dnes s mým bráchou na pochod do Prčice, tak ty už svůj plán mají.
Třeba i vy prožijete něco zajímavého.
Dobře že jsou trochu větší, aspoň z nich nevyroste dřív než si zvykne. Držím palce, ať si zvykne co nejrychleji, jsou to pěkné sandálky, byla by škoda je nenosit.
OdpovědětVymazatBydlet blíž, vyrazím na pochod s nimi :-)
OdpovědětVymazatSandálky jsou super, hlavně aby je Jeník vzal na milost už v létě a ne třeba až v zimě, i když i po domě se v nich dá chodit :-).
Markétko, tak to je škoda, že jsi tak daleko. Z Ostravy to k nám máš kapánek z ruky. Holky akutně sháněly někoho, kdo by s nimi šel, hned by to měly jednodušší.
VymazatTedy, holka, ty máš svatou trpělivost. Přeji ti krásný víkend a hodně sluníčka - i v duši. Papa.
OdpovědětVymazatMirku, díky. Slunce v duši snad mám a dnes to vypadá, že bude zářit i na obloze. Pochodníci mají krásné počasí. Krásný den i Tobě.
VymazatTo je opravdu hrůza, co musíš každý den zažívat:-(. Nechápu jak to vůbec můžeš stále zvládat:-(. Já už bych se asi dávno zbláznila! Obdivuji Tě!
OdpovědětVymazatTo jsou moc hezké sandály, maminka vybrala šikovné s plnou patou, Janíček bude mít pěkně pevnou nožičku. Nechala bych mu botičky na očích, aby je vzal na vědomí a pak snad i na milost. To víš, vypadají hodně jinak, než botasky.
OdpovědětVymazatDnes, i zítra má být krásně, tak ti přeji hezký a klidný víkend.
Jendova prvotní diagnóza byla DMO, tak musí mít boty s plnou patou. Je na ně zvyklý, nosí je cca od roka a půl, jen mají teď jinou barvu a jsou o trochu větší. I ty troje boty, které nenosil, mu byly měsíce na očích, ale nepomohlo to. Ale tentokrát doufám, že se nám to podaří.
VymazatA zkoušeli jste botky prvně nazout na kopýtka čuníkovi?
VymazatPřeju hodně úspěchů s botkama. Snad si na ně Jeníček brzo zvykne, snad. Přeju Vám taky krásný den a vlastně krásný zbytek víkendu :)
OdpovědětVymazatMartine, kéž je i pro Tebe víkend klidný a radostný.
VymazatKrásné boty. Moc vám přeji, aby je vzal na milost a brzy je odnosil. Věřím, že to půjde. :)
OdpovědětVymazatHezký víkend, Amelko!
ani zadna odmena nezabrala? a k predchozimu hororovemu clanku, kdyz jenda "funguje na cisla" neslo by treba to, ze byste mu rekla, ze eliska prijde domu ze skoly ve 14.00, ve 14.15. si s vami bude povidat a ve 14.30 zase odejde? jenik by si mel zvyknout, ze s vami obcas nekdo chce mluvit. chapu, ze to neni jednoduche pro nikoho z vas a ze si tohle nikdo z vas nevybral, ale tohle podle me nejde dlouhodobe vydrzet, nemoct mluvit s vlastni matkou. ty holky muzou zarlit, protoze tohle se deje i u zdravych rodin. potrebujou vas. nevim, jak casto u vas fungujou nebo nefungujou babicky, asistenti...ale mohla byste treba jednou za mesic vyrazit na jeden den nebo na par hodin jenom s holkama nekam na vylet, resit s nima i neco jineho nez handicap jejich bratra. tohle ale zase komplikuje vase noha, ze jo? jinak jsem pred casem davala odkaz na biomodulacni lecbu autismu a rikala jste, ze se podivate, divala jste se? jen jsem byla zvedava, co na to rikate. tahle lecba je zalozena na myslence, ze autismus je metabolicka porucha. doufam, ze to nevypada, ze vam vnucuju nejakou myslenku, jen jste rikala, ze o tomhle nevite, tak jsem jen byla zvedava, jestli jste se na to divala a co na to rikate?podle me to vypada zajimave a hlavne nadejne, i ten blog Karolinky s autismem, ktera tuhle lecbu podstoupila. mejte se pekne :-). Sofie http://www.google.cz/search?num=100&hl=cs&site=&source=hp&q=biomodulacni+lecba+autismu&oq=biomodulacni+lecba+autismu&aq=f&aqi=&aql=&gs_l=hp.3...3086.12054.0.12267.26.26.0.0.0.0.377.4477.5j12j4j4.25.0...0.0.4wikIjv8CUQ
OdpovědětVymazatČas příchodu jsme řešili a byl problém, že holky se někde zapovídají a přijdou klidně o půl hodiny později...pak byl problém.
OdpovědětVymazatSamozřejmě že neřešíme JEN HANDICAP jejich bratra. NAOPAK - řešíme všechno od školy, přes vztahy s vrstevníky, s příbuznými, koníčky, zájmy, otázku rozvodu, smrti kohokoliv, o tom, KAM chtějí jít na školu, zda chtějí mít děti, připravuji je na různé situace, občas jdeme na procházku, na zmrzlinu nebo na společný nákup, když hlídá asistent, povídáme si o všem možném. Zkrátka a dobře: o všem. NENÍ téma, na které bych se svými dcerami nemohla mluvit. Mí rodiče tohle se mnou nikdy neprobírali a vím, že to bylo špatně.
Omlouvám se, ale nějak mě tahle debata unavuje...NEMĚLA jsem a nemám v úmyslu tu řešit své dcery a můj vztah k nim, posláním blogu je ukázat dětský AUTISMUS v celé jeho šíři. Vztah s dcerami je má soukromá věc a já vím, že mě mají rády a stejně tak vědí, že i já je miluji... pocit, který já jsem doma NIKDY nezažila.
Biomodulační léčba? Děkuji za odkaz. Dívala jsem se na to dvakrát a zatím mě to nijak neoslovilo. (Možná instinktivně vím, že dělám pro svého syna to nejlepší?) ALE zeptám se za pár dní v APLE. Už několikrát jsem řešila, zda věřit různým alternativním metodám a ztrácet drahocenný čas či nikoliv.
Děkuji za pochopení.
tak prominte, nechtela jsem aby to vyznelo jako rejpani, ja jen ze mi holek je lito, kdyz tu ctu jak obcas trpi kvuli autismu sveho bratra. vim ze vsechny sve deti milujete, je to z vaseho blogu znat. ja vim ze to nemate lehke. nikdo z vas...a nemate zac, za zeptani nic nedate :-). *S.
OdpovědětVymazatNeberu to jako rejpání. :-) Netřeba se omlouvat. Můžete se ptát, ale já mám právo mlčet. :-) Miluji své děti a snažím se udělat pro všechny maximum, nikoho neopomíjím. Díky za pochopení.
VymazatBůh ví, co je na skladě? Já snad začnu věřit:-))))))))))))))))))))))))))))
VymazatAnna
Ono sehnat kotníčkové sandálky velikosti 33 nebo 34 je docela těžké, tedy aspoň u nás...
VymazatTo mi připomíná, že bych si měl domů koupit taky nějaké bačkory, ty staré již odešly.
OdpovědětVymazatAle nebudeš u toho řvát, že ne? :-)
VymazatNemáš to opravdu lehké, ale je dobře, že neustupuješ. Však on si Jeník určitě časem zvykne! Užij si klidný víkend!
OdpovědětVymazatAmel tohle ti opravdu závidím(tu sílu a odhodlání),malíkovi tolik noha neroste ,ale z dvou let starých sandálku už mu leze palec a já nemám odvahu koupit jiné.Babička aktivně jedny poslala a leží od lonska netknuté.Proste jiné než tyhle na nohu neveme a tak chodíme s placem co tuká do chodníku:o)
OdpovědětVymazatTohle je velikost 34. Jendovi roste noha docela dost (což nám činí potíže s botama). Ale nemá být po kom malý. :-P
Vymazatto je fakt Amel :o) to jen u nás je vysokej táta ,ale máma je malý pivo:D
VymazatJežuch, co mi to jen připomíná? A to ani nemáme autíka... :-D Na vyšetření v Aple bychom měli přijít na řadu někdy v únoru, tak pak uvidíme, co vlastně máme doma :-D Všechny nové věci jsou horor, dřív mi to ani nepřišlo, ale co vidím u Menšího tu pohodu se vším, začíná mi docházet stále víc, jakého máme doma exota. Však víš, taky k nám na blog občas zavítáš :-) Ale srovnávat nechci, mám to o pár levelů lehčí - obdivuju, jak to zvládáš (vím, že se nedá nic jiného dělat, ale taky se dá nedělat a to ty neděláš...) :-)
OdpovědětVymazatAmélko, já se budu opakovat! Držte se a držím palce. V předchozích postech jsem si všimla, že Jeníček dělá pokroky (sněhulák je úúúžasný!). Člověk si ani neuvědomí, jaké má doma štěstí, když jeho děti řvou jen proto, že si vzájemně berou hračky. Děkuji za tento blog. Je dobře vědět, že dítě, které chodí po venku v ponožkách není divné, ale jen má nějaký "problém". Je to těžké. Moje milá kamarádka má doma také autíka a pamatuji se, že také chodil i na konci října, na začátku listopadu ještě stále bosky. Posílám pozdravení!!! J.
OdpovědětVymazat