Článek v místních novinách....

Je to asi měsíc, co jsem se na základě několika reakcí lidí ve městě rozhodla dát článek do místního tisku... Nevěděla jsem, co napsat, a tak jsem upravila jedno dřívější povídání. Zatím mi přišla od kamarádky mailem  jedna pozitivní reakce, která mi udělala radost.
A tohle tedy včera vyšlo...

 Nejsem nevychovaný!!! Jsem autista.....

 Můj syn se chová čím dál hůř (mezi lidmi).
Zvládám jeho chování, ale často nezvládám komentáře lidí v obchodě nebo na poště....
 Ti lidé mě ničí.

Máme  3 trička s nápisy: "Vnímám svět jinak. Neřeš to...." a jsem za ně moc
 ráda. I paní z APLY (asociace pomáhající lidem s autismem) nás za ně pochválila.
Dnes syn tričko neměl.
  Potřebovala bych další (nestačím ty tři kusy prát, sušit a žehlit, máme denně
 nejmín jedno či dvě špinavé) a hlavně potřebuji větší, abych ho mohla dávat i přes bundu...

Přemýšlím nad nápisy...
Co takhle: "Jsem autista a chovám se trochu jinak než Vy, mějte pro mě
 pochopení..." nebo: "Prosím, nevšímejte si mého chování, jsem nemocný"...???
 Nebo: "Moje chování není výsledkem výchovy mojí matky...">
Co třeba: "Jsem autista no a co..." nebo "Nesuď mě, když mě neznáš.....???
 Včera jsem si slíbila, že už nebudu plakat...že si těch lidí nebudu všímat....
 Ale když ono to nejde....
"Rádoby chytří" lidé na ulici mi říkají, abych syna brala mezi lidi častěji, že se otrká.
NE. Já vidím pravý opak.
Čím častěji okusí "špatnou zkušenost" s cizími lidmi, tím hůř se příště chová. A
 hlavně už nechce nikam jít.
 Pokud mu řeknu, že jdeme na kaštany, na žaludy, tak jde s nadšením.
Když se zmíním, že půjdeme nakoupit, tak syna nemůžu dostat z domu.

Dnes mi bylo ve městě skoro nevolno. Když jsem vyšla z obchoďáku, sedla jsem si
 na náměstí na lavičku a počítala jsem v duchu do dvaceti, abych se
 uklidnila....

Jeden člověk ho straší čertama, druhý ho chce někam přivázat, třetí říká, že si
 ho odnese domů, když tak zlobí...., čtvrtý, že by mu dal na "prdel"...
 Další, že na výchovu už je pozdě, že měl být častěji bit....

Jeden chlap v obchodáku se mému synovi  hystericky nahlas smál a na poště na něj
 jiný volal: "Fuuuj, to je hanba...fuuuj, ty jsi ošklivej"...
 "TY jsi ostuda"...apod.

A můj syn? Řval jak zvíře a o to víc se válel po zemi. Občas na někoho vyplázl
 jazyk nebo  zařval: "Vypadni".
 Dnes nechtěl ani na poštu, plakal a se slovy: "Maminko zlá, hnusná"  mě tahal za
 tašku, abych už "konečně" šla ven...

Do obchoďáku nechtěl, ani když jsem ho lákala, že mu koupím Kinder vajíčko nebo
 třeba tatínkovi pivo...a to jsou jinak "lákadla"...

Prosím, nesmějte se na ulici  dítěti, které má ještě dudlíka, pleny nebo se veze na kočárku, i když vy máte pocit, že už by na kočárku sedět nemělo...

 Věřte, že váš smích a vaše tvrdá slova si můj syn nezaslouží a navíc si je ještě
 dlouho potom pamatuje....
 Je totiž chytrý, inteligentní a má výbornou paměť....
Ano, psychiatrická diagnoza není vidět, ale to ještě neznamená, že je dítě
 zdravé.

Když se dítě válí po zemi v obchodě nebo když si lehne doprostřed silnice a
 nechce vstát, neznamená to, že je to nevychovaný spratek....

 Zkuste se občas zamyslet a vžít se do pocitů matky, která má postižené dítě a
 místo pochopení a pomoci, slyší na ulici výčitky ohledně její výchovy,
 "chytré"rady, jak by měla syna jinak vychovávat.... nebo dokonce tvrdá
 odsuzující slova na adresu svého syna....

Můj syn je autista.
Nemá rád, když na něj mluví nebo sahají cizí lidé.
Prosím, respektujte osobní prostor každého člověka, nejen dospělého, ale i
 dítěte.
 Děkuji.