Podzimní splín....

S podzimními dny u  nás nějak zase přibylo Jendova křiku.

Vzteká se kvůli každé "blbině", kolikrát ječí, ani neví proč...
A já to leckdy také nevím...ač mluvící dítě, často mi nedovede říct, co CHCE.

A protože "TO" padá na Jeníka, padá to zákonitě i na mě.

O 2 rozbitých  lampách raději pomlčím...

Venku je zima, poprchává - Jenda nesnáší holinky, pláštěnku, deštník...Tudíž za deště málokdy vyrazíme ven... a sychravé počasí bude čím dál častěji....

O to hůř se pak ale chová, protože má v sobě radar a ten ví, že byl čas na procházku.

Kolikrát jde Jeníček ven  jen v mikině, protože se odmítá obléct a já už mám na sobě třeba zimní kabát.
 Přece jen jsem zmrzlík. :-)

O jeho ledových ručičkách také pomlčím.
Ale asi mu to svědčí. Nemoci se mu, díky Bohu, vyhýbají.
Nejraději by seděl DOMA u televize...málem přilepený nosem na obrazovce a sledoval pořád dokola to samé: Krtek, Ovčí babička a Krakonoš...
A zase mu neumím vysvětlit, že tak blízko se nesedí...
Jen pevně doufám, že nemá pravdu moje maminka, když říká, že si Jeník zkazí oči...

Přemluvit ho ke hře nebo ke strukturovaným úkolům začíná být zase nadlidský výkon.

Motivace.....
Čím se tak asi motivuje dítě s autismem?!
Občas zabírají želatinové bonbonky, LIPO, nanuk nebo lentilky, ale často nezabírá vůbec NIC.
Někdy ani ty kaštany a brouci ne.

Poslední 3 dny nepije ani mléko.

V obchodě předevčírem píchal do nějaké paní prstíkem, pak ji očichával a když jsem ho mírně napomenula, tak se válel s jekotem po zemi.
A někdy do obchodu nedojdeme vůbec.

Když Jenda řekne: "NE", tak to znamená "ne"..a přes to nejede vlak.

Včera přijela moje maminka, Jenda se těšil, že půjdou na kaštany a já jsem se těšila na hodinku klidu u knížky.

Jaké bylo moje zklamání, když se asi po 10 minutách vrátili s tím, že na hřiště přišly děti a Jenda už tam nechtěl být... chtěl okamžitě domů...

Zdá se mi, že nácvik hry - to, co jsme tvrdě nadřeli...tak  Jenda zase zapomněl. Ted vedou řady. Ale taky to není často. Aby si náhodou někdo nemyslel, že tím stráví půl dne... :-)
Občas mám někde něco srovnané - někdy jsou to autíčka, jindy značky, zvířátka, kaštany, houbičky na nádobí, míčky a někdy i boty.
Co se týče těch bot, to by nebylo špatné, kdyby to bylo na místě k tomu určeném a néé třeba v půlce zahrady. :-)
Po zahradě běhá BOS, odmítá se obout... a za den má aspoň patery ponožky. V poslední době si boty sundavá i ve městě.... A vysvětlení,  že se bez bot nechodí, že bude mít studené nožičky nebo špinavé ponožky - to je mu absolutně "putna".

Manžel si koupil na zahradu zámkovou dlažbu. Tedy pár desítek kostek ... Někde a někdy ...prý bude potřeba kousek dodělat. Nevím proč to koupil ted - letos už to nestihne a na zahradě to Jendovi bude vadit... Bylo mi to jasné. Změny nemá rád.

Se slovy: "Nepačííí, nedááávej, taťko zlej...." Jeníček několikrát naházel kostky do skalky.

Manžel se zlobil, několikrát Jendovi naplácal...ale když to Jeníček udělal jednou, udělá to zase....
Manžel to naštvaně uklidil, poskládal na sebe a  odešel.
Stačilo pár minut bez dohledu a kostky jsou ve skalce znovu...ted už patřičně rozlámané, jak s nimi Jeník hází.... ale já to uklízet nebudu.

Je mi nějak smutno...
Eliška tu měla kamarádku s malým bráškou. Jsou mu necelé 2 roky... a ten rozdíl v komunikaci, ve sdílení, ve hře, v projevech, v chování a  poslouchání....byl tak markantní, že mi to zase vehnalo slzy do očí...

A ve školce? O hlavu menší holčička s Downovým syndromem... Nikdy mě neviděla, přiběhla a nabízela mi kočárek s panenkou.....to, co já asi nikdy nezažiju, to, na čem stále dokola tvrdě  pracujeme a to, co nám nejde, ta malá holčička zvládá s přehledem...

100x si můžu říkat "nesrovnávej" a nesrovnávám, ALE.....
Když to vidím...stejně mi usedá srdíčko....