Dopoledne jsme šli na procházku okolo cirkusu. Jeník pozoroval kozu, koníky, pejsky a sledoval pána, jak staví stan.
Přemýšlela jsem, zda s ním odpoledne jít do cirkusu nebo ne.
Za prvé 200 Kč za osobu je dost peněz a za druhé...zvládne to Jeník?
Myslela jsem si, že ano...vzala jsem do tašky bonbonky a piškůtky, kdyby měl dlouhou chvíli a nechtělo se mu sedět a vyšli jsme z domu.
Ted zpětně vím...asi jsem udělala chybu....se mnou má rituál - na procházku JEN na kočárku. Ale říkala jsem si, kam ten kočár dám? Nechám ho venku? A co když bude pršet? Rozhodla jsem se kočárek nebrat.
Cirkus stojí na konci naší ulice, Jeníček na to byl připravený, vzal si svého oblíbeného plyšového pejska a vyšli jsme. Asi po 20 metrech začal řvát....křečovitě se držel za ruku a chtěl jít domů....Na konec ulice jsme došli za řevu a já jsem pořád doufala, že se zklidní, až uvidí zvířátka.
Nestalo se tak. U zvířátek stála kamarádka Tonička se svými 2 syny a několik dalších lidí s dětmi...Jenda přidal na tempu i na hlasitosti svého projevu...řval jak šílený...
Všichni lidé se otáčeli a myslím, že největší atrakcí nebyly kozy, natož opelichaný poník, ale můj syn.
Dominik s Tomášem se snažili vzít Jeníka za ruku a ten od nich s řevem prchal pryč...
Opakoval pořád dokola: "Domůůůů, bojí, bojí, bojí, bolí kolínko, bolí bíško (bříško), pomooooc"....
Věděla jsem, že z cirkusu dnes už nebude nic...
Chvilku jsem si povídala s Toničkou (za usilovného Jeníkova řevu), a pak jsme se vydali na cestu domů. Začalo totiž cirkusové představení a já jsem se bála, že uvnitř uslyší spíš Jeníkův řev než klauny s jejich čísly....
Ušli jsme pár kroků a narazili na pána, který bydlí zrovna na konci ulice, kousek od cirkusu. Jeník pochopil, že jeho maminku chce "okupovat" další člověk svým povídáním a začal ječet nanovo...
Pán se chvilku snažil hovorem přehlušit Jendův řev - prý by mu dal na zadek, prý už je pozdě, že to chtělo ráznou výchovu už dřív...Minutku jsem přemýšlela, zda tomu chlapovi říct, že za to nemůže ani Jeník, že je AUTISTA, a že už vůůbec za to nemůžu já.... ale neříkala jsem nic...
Rozloučila jsem se a šli jsme domů.
Jenda se uklidnil, když viděl, že jdeme domů a široko daleko už nejsou žádní lidé....
Mlel si to svoje....Maminko, putíš kájíky"....(pustíš králíky - myslí DVD Bob a Bobek, které je teď v "kursu"...) a slzy svojí maminky neviděl....
Takhle neslavně skončila naše první "návštěva" cirkusu....
Bude příště líp???
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.