Zápis do školky

Po zkušenosti se scénou u cirkusu jsem se snažila Jeníka pečlivě připravit na zápis do školky.

Dodrželi jsme všechny rituály, jeli jsme autem, aby ho cestou městem něco nerozrušilo, posledních asi 200 metrů kočárkem, oblíbeného psa a větvičku s sebou, bundu a čepici na sobě...
Jenda byl spokojený a do školky se těšil.

Hrklo ve mně už když jsem vešla do třídy...pěkná fronta lidí...to mám před všemi těmi lidmi vysvětlovat, co je mému synovi?....

A paní ředitelka?...Já nevím, měla jsem z ní nepříjemný pocit. Na tváři "krásný" úsměv, ale nějak jsem z ní měla husí kůži....Prý má otřesné zkušenosti s integrací, prý se musí domluvit s učitelkama, jestli tam takové dítě budou akceptovat a bla bla bla...a v Olbramovicích už mají asi taky plno....a můžete to zkusit za rok, když to nevyjde...a toho asistenta musí někdo platit...a to není naše povinnost integrovat dítě...

Táhla jsem s sebou v tašce zprávy od Dr., říkala jsem si, že paní učitelce klidně nabídnu literaturu o AS, pokud bude vstřícná a klidně bych se sešla na nějaký rozhovor o možnostech, o zkušenostech, co na něj platí ap...kdyby mohl alespon jednou týdně...alespon trošku ukázat snahu...

No fajn, i když jsem si slibovala, že budu "silná", tak jsem se v závěru rozbrečela. Myslím, že 8.6. dají vědět. Čert je vzal. Do takové školky je snad lepší ani nechodit...

A víte čemu říká otřesné zkušenosti? Asi před 2 měsíci jsem se seznámila s místní maminkou, má 4 letou holčičku s dysfázií, skoro nemluví a od září čekají na asistenta...Protože ho po 8 měsících neměli, tak si stěžovali na úřadě a to jsou ty otřesné zkušenosti. ...hahaha, to já bych si stěžovala dřív než po 8 měsících. :-)

Když ho nevezmou, bude to snad i lepší. I Eliška měla před pár lety ve školce  problémy. Pořád si na ni stěžovali, nesměla tam spát ap...

Musím to brát z té lepší stránky...asi mu dám víc než nějaká asistentka (třeba nějaká "méně inteligentní" paní z úřadu práce, která několik let nemůže sehnat práci a  která o autismu v životě neslyšela).

Jen jsem si myslela, že bych měla občas pár hodin pro sebe. Být s ním 365 dní v roce je někdy nad lidské síly.
Nevadí. Zvládnu to...musím...