Pokroky

Pokroky

Díky testům paní z Aply, která za Jeníčkem přijela v únoru k nám domů, a díky vyšetření na psychiatrii v Praze, jsem zjistila, na co se při výchově zaměřit.
Vlastně mě nikdy předtím nenapadlo, že si Jeníček "neumí vybrat nebo třeba, že neprojevuje souhlas"...
Jasně...NESOUHLAS projevuje často, ale SOUHLAS???!

Po těchto otázkách, které mě nutily se zamýšlet nad různými věcmi, a které možná někdy bereme jako samozřejmost, jsem zjistila, že před sebou máme první 2 úkoly - naučit Jeníčka, aby si "něco vybral" a říkat "ANO"....

Naučit si vybrat...možná to zní jednoduše, ale pro Jeníka to jednoduché nebylo...možná proto plakal v obchoďáku, protože mi nedovedl říct, co chce...
Vybrat si...hmmm....Zkoušeli jsme...
Ale nefungovalo to s věcmi... Na otázku: "Chceš modrého nebo červeného Brumíka???"...si vzal oba dva...nechápal, že si má vybrat jen jednoho.

Pomohly nám zalaminované kartičky odměn - a začínáme dvěmi kartičkami - "Chceš piškůtek nebo bonbonek?" Pokud si vybere a kartičku mi podá, dostane odměnu.

Ještě lépe se nám osvědčilo DVD s Krtkem...Na začátku je asi 6 okének s různými díly a Krtečka Jeníček zbožňuje....zezačátku jsem vybírala já. Stála jsem u televize, ukazovala prstem, pojmenovala díl, postupně se Jeník přidal a ted si určitý díl umí Jeníček vybrat sám...

Někdy. 
To neznamená, že když něco "nacvičíme", že to tak funguje vždy...někdy to jde a někdy ne.
Stejně tak NĚKDY umí odpovědět na nějakou otázku a NĚKDY zarytě opakuje jednu věc pořád dokola...jako dnes....
"Jeník ce (chce) pustit pohádku....

"Jakou pohádku"? (Už když otázku pokládám, tak vím, že na "jakou"???? Jeník určitě nebude umět odpovědět...)
"pustit pohádku"...
"Chceš Krtečka?"...."pustit pohádku"...
Chceš tučňáka?..."pohádku"....

Takhle vyjmenuji asi 10 oblíbených DVD a pak nedajíc najevo svůj vztek odcházím do koupelny, abych se uklidnila...provází mě jen Jeníkův řev...

ANO, někdy si umí vybrat a přesně pojmenovat, co chce a někdy ne....

Podobné je to i s tím souhlasem..."ANO" se mi zdálo pro Jeníčka moc složité, začali jsme tedy s nácvikem slovíčka "JO"...Nespisovné, ale "lepší něco než nic", ne? :-)

A protože synáček neposlouchal mě, pozvala jsem si na pomoc 2 plyšáčky - medvídka Pú a prasátko - kamarády, které má Jeníček rád....
Komunikaci s plyšáky má raději než komunikaci s maminkou....

Dala jsem na stůl dobrůtky a plyšáčci si povídali: "Chceš bonbonek?"...JO?? JO??? JO????
"Chceš pusinku?..."jo, chci"....

"Medvídku, chceš si hrát s autíčkem"?...Jo, chci...
Někdy si připadám jako blázen, když něco musím po "padesáté" opakovat, ale myslím si, že častým opakováním jsme dosáhli toho, že Jeníček většinou umí vyjádřit souhlas.

Vím, psycholožka doporučila ještě naučit kývání hlavou, ale to si asi necháme na jindy...Jeníček nemá rád, když na něj někdo sahá a nutí ho dělat něco, co on sám nechce....kývavý pohyb hlavou "nahoru a dolů" - tedy...napodobit BEZE SLOV souhlas...to nám zatím nejde...

Tedy já svou hlavou kývu - při souhlasu "nahoru dolů" a při nesouhlasu "zleva doprava" a zpět, ale Jeníček zatím ne...
Možná časem....někdy...napodobí maminku sám....

A musím říct, že mě u toho často i rozesměje....


Nechápe totiž "mimiku a gesta" a když "kývu hlavou", tak se ptá: "Co to děláš, maminko????!!!"
A já si tak v duchu říkám: " I to dítě si o mně myslí, že jsem blázen".... :-)