Můj čertíček má dnes "super" náladu....
Vzteká se...kvůli všemu....
...když nechci podvacáté za dopoledne změnit pohádku v TV,
když nechci krmit potřetí za den Betynku granulemi,
když mu dávám k snídani mléko,
když si dovolím strčit botu do balkonových dveří, aby se nezavíraly a šel sem čerstvý vzduch,
když Betynka vyběhne na zahradu přivítat pošťačku,
když jsem si dovolila mu nepřevléknout tepláky kvůli malinkému flíčku na koleně,
když jsem mu dala plenku s klukem a néé s oslíkem,
když jsem si dovolila mu předložit oběd - kuřecí řízek a brambory....
když mu chci utřít nos,
když jsem spláchla WC a zapomněla, že splachuje ON...
Když jsem si dovolila přemístit vozík s legem (byl doteď pod cvičícím stolem), ale protože se Jeník párkrát praštil do hlavy, když pro něco šel, tak jsem ho přestěhovala, i když jsem věděla, že mu to bude vadit...ale lépe, když si zvykne, že je jinde, než aby se x- krát za den praštil do hlavy, ne?
Při česání jsem ho musela nejprve "ulovit" a posadit v koupelně na umyvadlo. Vím, že se bojí, že spadne, a ikdyž řve jak tur, tak "aspoň" sedí...
Stejně tak, když jsem mu chtěla dát kapky proti kašli, musela jsem ho po ulovení posadit na kuchyňskou linku....Jinak bych mu kapky nedala, válí se po zemi a mlátí hlavou, rukama i nohama, to pak nemám šanci ho zvládnout...Ale když využiju jeho strachu z výšky a posadím ho na linku, dám mu kapky, čaj a za pár sekund je zase na zemi....
A tak mám doma za pouhé jedno dopoledne spoušť...Nejen, že při svých záchvatech vzteku řve a utíká pryč (většinou do nějakého rohu), ale cestou převrhne židli, shodí vyžehlené prádlo, rozhází po gauči knihy a zvířátka z jogurtu, shází ručníky v koupelně, vylije mléko na zem, rozhází boty po celé chodbě či hopíky po celém obýváku...
To nemluvím o tom, jak kope vzteky do dveří, jak dupe jako slon a křičí u toho "nesmyslné" slabiky, jak rozhazuje kostky po místnosti, jak strčil 2x do televize a já se bála, že spadne....
Je teprve 14 hodin a dnes už mám pocit, že nemůžu....A to je co říct.... tyto pocity často nemívám.
Většinou mě přemáhá jen pocit úlevy, a to večer, když vím, že už Miláček "konečně" spí a že mám do rána (snad) klid... :-)
Ano, zrovna dnes mě Jeníček přesvědčuje o tom, že léky předepsané od neurologa, které se 3 týdny válí na lince, akutně potřebuje....
Pokud nedostane antidepresiva on, budu je totiž brzy potřebovat já... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.