Nákup v Lidlu

Nákup v Lidlu 
Asi jednou za týden či za 14 dní se s Jeníkem vypravím na nákup do Lidlu. Je to takové moje rozptýlení z té každodenní rutiny a zajetých rituálů.
Stejně tak i dnes.
Jeník se tváří důležitě, když dává žeton do košíku. Dnes si vzal s sebou na nákup plyšové prasátko.
Počená situací z minulého týdne, kdy jsem "zapomněla" ve víru mnoha starostí dát v obchodě Jeníkovi do ruky rohlík a byl to horor, tak dnes jsem na rohlík nezapomněla. :-)
Prasátko házel nejdřív po mně, pak mi ho strkal do výstřihu kabátu a když jsem v mrazáku lovila kuřecí řízky, přistálo prasátko v mrazícím boxu.... Takové maličkosti už mě ale nerozhodí. Samozřejmě sedí Jeník na košíku v zimní bundě upnuté až ke krku a ani čepici si nenechá sundat, ale to už jsem si zvykla. Naštěstí je dnes docela chladno, tak to nikomu nepřišlo divné.
Když jsme vyjeli ven z obchodu, hodil Jeník prasátko na zem a pak se zabláceného mokrého čuníka nechtěl ani dotknout. Plakal a musela jsem mu slíbit, že ho doma hned vypereme.

Když jsem vyndavala nákup z košíku do auta, tak volal manžel. Jednou rukou jsem lovila tašky a druhou telefonovala. Jeník byl netrpělivý, nechtěl sedět na košíku déle než je nezbytně nutné. 


Dávala jsem mu mobil k uchu, odtahoval se a počastoval tatínka nějakými nevhodnými echoláliemi - odmítá mluvit do telefonu. Ani nevím, jestli mu vadí to, že mu telefon strkám k uchu nebo nechápe, že tam může někdo "být"....ale očividně to nesnáší.

Manžel se v sobotu zmínil, že jsme měli 15. výročí od seznámení. Někdy mám pochybnosti, zda tohle je důvod k oslavě...ale ano, snad....

Mám 3 nádherné děti, které mi dělají radost a jsou slunečními paprsky v mém šedivém životě. A protože manžel za kytky nerad neutrácí, koupila jsem si dnes k našemu výročí v Lidlu orchidejku...člověk by si měl občas udělat radost. 
Nebo ne? 

Schovám ji za záclonu na okno a budu se těšit jejími krásnými květy. Manželovi to nepovím...možná by měl pocit, že mám "zbytečně moc peněz".