Náročná sobota

Náročná sobota....


V sobotu bylo krásně. Svítilo sluníčko a byl nádherný teplý jarní den.
V jedné knize o autismu jsem četla o blahodárném vlivu trampolíny na autíky. Máme sice už jednu malou, ale na tu už jsou holky velké a ani Jeníka moc nebaví.
Po cca 2 týdnech se mi podařilo přesvědčit manžela, aby ji koupil.
Je do 150 kg, tak se můžou vyřádit i  4 děti naráz... :-)

V sobotu dopoledne ji manžel složil a děti byly nadšené....skákaly jak o život skoro celý víkend.

Jen Jeníček byl nějaký nevrlý a uplakaný.
Vím...byly to samé změny - nová, i když příjemná, věc na zahradě, nové zážitky a hlavně bylo teplo a já jsem se rozhodla zrovna dnes připravit Jeníka o jeho rituál, když jde VEN, a to o bundu a čepici....Už ho k tomu přemlouvám asi měsíc...a v ten den bylo asi 20 stupňů. Na sluníčku asi ještě víc, nemohl skákat na trampolíně navlečený v bundě....
Poukazovala jsem na holky, že také bundu a čepici nemají, že je horko, svítí sluníčko, že mu to zavazí při skákání...ap.
Po chvilce se mi podařilo ho svléknout a chvilku skákal...

Odpoledne jsme šli na představení - Šárka hrála na jedné víkendové akci (na dvoře jedné restaurace) na flétnu.
 Cestou tam seděl Jenda na kočárku, plyšového medvídka Pú v ruce, letní klobouček na hlavě a bundu pro jistotu v tašce. :-)
 Chvíli jsem se dívala, jak Šárka hraje a manžel vzal Jeníka na písek  a na skluzavku...akce byla venku a mají tam malé hřiště, tak to tam Jeníčka pár minut bavilo - sklouzl se na skluzavce, "namaloval" obrázek, vyházel pár míčků z malého dětského stanu, který tam byl pro děti připravený...ale bylo to v době, kdy měli účinkující pauzu...
....nebo to bylo alespon potichu, nevím, neměla jsem čas sledovat pódium....

Pak se nachystalo více dětí a začaly hrát na nástroje...
Jendovo: "Do autíčka, do autíčka, domůůůů..." mě upozornilo, že je čas jít domů. 
Nestihli jsme si sednout na připravené lavičky ani si dát nic k pití... Ale čekali jsme to, tak jsme nebyli překvapení. Na Jeníka tam bylo moc lidí a příliš velký hluk.
Ale těch pár minutek zvládl skvěle.

"Musíme" ho přece pomalu "otužovat" a "učit" kontaktu s jinými lidmi. Pomalinku, postupně a ono to půjde.
Cestou domů na kočárku opakoval..
."Jeníkovi nelíbí hámus" (rámus) :-)

Na zahradu pak přišly kamarádky holek, aby si užily novou trampolínu a Jenda byl nějaký protivný, uplakaný, nespokojený....a nic ho nebavilo.

Vím, že se chová tím hůř, čím víc lidí tu je, ale přece nemůžu holky omezovat a zakazovat jim, aby si k nám vodily kamarádky?!!!

Pokud je nejhůř, tak se je snažím rozdělit - holky s kamarádkami venku na zahradě a Jeník doma (nebo obráceně), ale někdy to tak nejde a pak je "oheň na střeše". Holky mají pocit, že je omezuji a já jsem nešťastná, protože nevím, co mám dělat.
Mám zakázat vstup dětem z ulice, omezovat holky a myslet na Jeníkovu bojácnou dušičku nebo tu mám ty děti nechat a dívat se na rozrušeného Jeníka????

Asi těm dětem budu muset stanovit nějaký limit, jak dlouho tu mohou být, protože v neděli tu řádily na trampolíně celé odpoledne....Ano, holky a jejich kamarádky z ulice byly štastné, ale co Jeníček????

Na jedné straně vím, že je mu nejlépe ve všední dny, kdy jsme sami doma, holky ve škole a manžel v práci a na druhou stranu chci, aby byly dcerky štastné, aby si sem mohly vodit kamarádky...

Jen někdy vůbec nevím, jak to skloubit dohromady...
Proč je ten život tak těžký???