Šla jsem na záchod a z koše vykukovala Jeníčkova oblíbená stuha.
Nikdy by mě nenapadlo Jendovi jeho stužkového hada vyhodit.
Pentličky, stužky a špagátky má odjakživa rád.
Jdu za manželem, držím v ruce "jakýsi mokrý chuchvalec" a ptám se:
- "CO JE TO?"
On na to: "BORDEL!"
- "Hluboce se mýlíš. TOHLE je nejoblíbenější hračka Tvého syna."
(a není to poprvé, kdy mu něco oblíbeného vyhodil..)
(a není to poprvé, kdy mu něco oblíbeného vyhodil..)
- "Kde je pentlička??" ptá se Jeník.
- "V koši. Taťka ji vyhodil."
- "Uááááá. Taťka je zlej, hnusnej. Dej mi ji."
- "Je špinavá, je na ní smetí." snažím se vykroutit ze situace.
- "Mamko zlá, hnusná, dlzá!! Obílej to!!!
Obílej to. Já to chci obílat. Mamko, si to oblala..." (chci, abys to obrala..)
- "Proč?"
- "Ci s ní pinkat. Tak to obel a dej ji sem. Tak to obílej!!! Slyšíš?!!!
Obílej to!!! Já s ní ci pinkat.
Lichle, plosím plosím.
Já mám pentličku lád.
Tak jdi!!!!" (a neodolejte té prosbě)
Jenda má 38,1 ....ale stejně ne a ne zabrat...
....a hraje si s pentličkama..
Omotává si je na prstíky....
.
... soustředěně je pozoruje....
..zamotává do nich čuníka...
...a směje se...
...nespí ani s blížící se půlnocí, ale aspoň odpočívá a relaxuje...
JAK málo stačí k dětské radosti.
A tak můj milovaný syn bude dnes spát s mokrou pentličkou (vytaženou z odpadkového koše) obranou od prachu a smetí, ale je šťastný.
A závěr?
Zkuste se někdy na věc (nebo na nějakou situaci) podívat i z jiného úhlu.
Jinak vidíte situaci vy, jinak ji může vidět a často i vidí ten druhý (třeba váš partner, vaše dítě, vaši blízcí...)
Stačí se ptát. Stačí (občas) mluvit.
Je-li něco špatně, většinou je to chyba (nedostatku) komunikace.
Třeba zde:
-stačilo se zeptat, zda "TO" k něčemu je, zda to může vyhodit...
Jedna jediná věta a byli by všichni spokojení.
Jenže ani ta jedna jediná věta není...
Copak je tak těžké mluvit s vlastní ženou?
Copak je tak těžké respektovat názor druhé osoby....?
Copak je tak těžké mluvit s vlastní ženou?
Copak je tak těžké respektovat názor druhé osoby....?
Typickej chlap, empatie nula nula prd;-) dobrou, ať je líp...páček Lucie.
OdpovědětVymazatChce se mi napsat, že to je názor typické ženy. :)
VymazatAle myslím, že rozbroje mezi pohlavími komentujících na tento blog nepatří. Tak jen napíšu, že není každý chlap stejný. Zrovna tak to platí i o ženách. Nelze generalizovat podle jednoho exempláře.
Doufam ze se Jenik brzy uzdravi.Vis oni nekdy chlapy tomu proste nerozumi ze takova pro ne hloupost muze byt pro dite tou nejdulezitejsi veci.Ale Jenicek ma to stesi ze ma tebe a ty to pro nej zachranis.
OdpovědětVymazatI tady se musím tak trochu zastat chlapů.
VymazatNe že chlapi tomu nerozumí, tady hlavně nerozumí otec svému synovi, nezná jeho potřeby, možná dosud vnitřně nepřijal jeho diagnosu. Tady otec hlavně vnímá sám sebe.
Ještě štěstí, že sis toho všimla, že kouká z koše, dokážu si živě představit, jak bys lítala po baráku a hledala ji :-((
OdpovědětVymazatJo, kolikrát i hodinu běhám po domě a něco hledám... :-(
VymazatMyslím, že člověk by měl rozhodně vnímat názory druhých, a ještě víc, pokud má syna autistu. Empatie by rozhodně měla fungovat, a ještě víc s vlastní ženou... Držím palce. Alespoň že je Jeníček spokojený a svou stuhu dostal nazpět. Mějte se hezky :)
OdpovědětVymazatPřěju krásnou neděli a snad klidný pracovní týden, Martin :)
Děkuju, Martine. Jsem ráda, že ty to víš, že komunikace je velmi důležitá. Hezký týden i Tobě.
VymazatMarci souhlasím s Luckou...u nás taky klasika...plno problému vzniká z toho, že mu nestojí za to otevřít pusu...už jsem to vzdala...najít chlapa, kterému stojí mimo dobu zamilovanosti se ženskou komunikovat je zázrak :-).
OdpovědětVymazatVěřím na zázraky. :-)
VymazatAmelko, je mi to moc líto... On váš manžel není schopný pobrat, že je Jeník autista? Nebo to ví, ale nezajímá se o projevy? Jak to tak čtu, tak váš problém není Jeníček, ale především manžel :((( Moc mě to mrzí, vy byste zrovna potřebovala porozumění a podporu od nejbližších jako sůl... Myslím na vás a posílám pohlazení :-)
OdpovědětVymazatA Jeníkovi at je brzy líp!
Beeuskoo, kápla jsi hřebíček na hlavičku, ale psst, nesmí se o tom mluvit. Ne, Jenda není problém. Jenda je mé štěstí, moje sluníčko, má láska.
VymazatTak jsem to taky myslela - dítě není nikdy problém :))
Vymazat(A tady z těchto stránek je to strašlivě cítit, ta láska k Jeníkovi - i holkám)
Vcítit se do druhých je pro mnoho lidí velký problém... bohužel. :(
OdpovědětVymazat..ale jde to, jen chtít.
VymazatJeníkovi přeji brzké uzdravení, vyprané a usušené pentličky jak od vodníka a Tobě naslouchající a komunikující protějšek.
OdpovědětVymazatI když jsem tu četl spíš ty negativní názory na chlapy, tak věř na zázraky. Určitě nejsou všichni stejní. :)
Chlapi často takoví bývají. S tím nic nenaděláš. Buď ráda, že jsi ji našla.
OdpovědětVymazatJe až zvláštní, že čím déle některé lidi známe, čím déle s nimi jsme, tím je mnohdy těžší něco říct, mluvit...jak se s tím vypořádat? Kdoví...
OdpovědětVymazatVždycky se o více úhlů pohledu snažím, ale někdy je velice těžké ustoupit z vlastních názorů. Pak už ovšem nemluvíme o hrdosti, ale o sobectví vůči ostatním, to vím i já...
No, bylo mi z toho trochu smutno, když jsem si to přečetla. Je to zvláštní, že vlastně spolu žiejet a zároven je to někdy tak, jako by jste byli úplně cizí lidé.
OdpovědětVymazatAmelie, přesně! Má slova! Stačí otevřít pusu a zeptat se. To pořád tluču do hlavy svým bratrům a taťkovi (prostě chlapi na to nějak zapomínají, myslí si, že co dělají je správné). Pořád říkám, k čemu máme pusu? Přece k mluvení, ptaní se a odpovídání! Ale hlavní je, že jsi tolik vnímavá a že jsi si stužkového hada všimla a zachránila tak situaci. ;-)
OdpovědětVymazatBýt na vašem místě, Amélko, tak pan mažel už je asi mnohokrát zardoušený. Kde jen tu trpělivost berete? Hodně štěstí...
OdpovědětVymazatAmélko, přeji Jeníčkovi brzké uzdravení a tobě? Tobě lásku a porozumění. Moc moc objímám a myslím na vás. Ajka
OdpovědětVymazatA´t je Jenda brzy zdravý..
OdpovědětVymazatTo je ten kámen úrazu. Nezeptal se, pan důležitý, co? A já vidím jen ta Jeníčkova smutná očička, ach jo.
OdpovědětVymazat