Jeníček má rád obrázky....

Vedu Jeníčkovi zážitkový deníček.

Když mu byly asi 2 roky, tak nemluvil a já jsem nejdřív zkusila nakoupit a přečíst literaturu o znakování batolat....
Hm, neuspěla jsem. Moje batole znakovat nechtělo... Ted, pod rouškou autismu, to chápu....
 Tehdy mi bylo záhadou, proč nechce ukazovat....

Pak jsem byla na přednášce o alternativní komunikaci.
Paní z APLY zmínila obrázkový systém. Od té doby Jeníkovi vše fotím a lepím do zážitkového deníčku. Už jich má několik a rád si je prohlíží.

A jsem přesvědčená o tom, že až na základě obrázků se Jeník posunul dopředu po stránce řečové i psychické. Obrovsky mu to prospělo.

Před obrázky to bylo velké přerostlé "miminko", které nerozumělo a musela jsem používat jen jednoslovné výrazy.
Od najetí na obrázky se pomalu rozmluvil, začal více chápat a já jsem mohla používat delší věty. Deníčky prohlížíme stále dokola.
Své deníčky má moc rád.
Rok jsme si takhle vystačili jen s těmi deníčky.


V únoru jsme začali jet regulérně podle "autistických pravidel".
Začali jsme postupně s denním režimem, komunikační knihou a cestovním proužkem.
Dva měsíce to fungovalo bezchybně.
Po 2 měsících, po nemoci a regresu v chování jsme o denní režim přišli. Používám ho já, Jenda ho registruje, ale bojkotuje.
Nevadí. Vím, že o něm ví, občas si přečte, co bude a myslím, že hladina stresu i hluku se díky obrázkům mírně zmenšila.

Cestovní proužek má Jenda moc rád.
Když jsem ho zapomněla vzít na kontrolu na genetiku, byla to tragédie. Nepovedlo se mi z Jeníka svléknout ani bundu a v čekárně byl málem nepříčetný....
Na neurologii zvládneme díky cestovnímu proužku svléknutí až do plenky, i když s pláčem, ale přežije to. :-)

Po několika týdnech manžel zprovoznil tiskárnu a já jsem vyrobila po nocích další kartičky.
Poslední týden jsme nemohli jít nakoupit do obchoďáku, Jenda se válel po zemi a plakal. Sice jsem mu vždy vysvětlila, co jdeme nakoupit a kam, ale on raději VIDÍ,  než slyší... :-)

A dnes???
Celou cestu si držel proužek a četl si ho.
Byl šťastný. Nakoupili jsme piškoty a sušenky, tak, jak to bylo na proužku a šli jsme domů.

Před pár dny jsem ho táhla do obchodu násilím a dnes to proběhlo relativně v pohodě. Až ke konci už ho nebavilo čekat u pokladny a křičel, ale nedá se to srovnat s nákupem před týdnem....
Doufám, že to nezakřiknu.... a že cestovní proužek bude fungovat i nadále....

Ptal se asi 20 x: " Co bude dělat Jeník doma?"...Odpovídala jsem: "Budeš si hrát".....

Těšil se domů na hračky. Musím vymyslet, jak udělat proužek delší, aby se mi toho tam vlezlo víc... i ty oblíbené hračky....

Doma se vrhnul na svou pavučinku s pavoučkem a byl rád, že má nákup za sebou....

A já?
 Já vlastně taky....