Eliška už rok cvičí a měla jít na kontrolu. Loni perfektně zvládla 4 nacvičovací lekce, kdy jí sestra ukazovala, jak má cvičit a od té doby poctivě cvičí.
A Jenda? Už loni se nechtěl svlékat, natož aby na něj sahala rehabilitační sestra.
Zvládli jsme s vypětím všech sil 3 návštěvy ze čtyř a z toho 99 procent cviků odcvičil velký plyšový pejsek...užíval si cviky na stole, hlazení a masáže nožiček i cvičení na baloně. Já jsem si to poctivě nafotila, abych věděla, co a jak doma s Jeníkem "provádět".
My se pak doma hravou formou občas o něco pokoušíme. O cvičení se ale asi mluvit nedá. :-)
A teď jsme jeli na kontrolu.
Jenda se odmítal oblékat, nechtěl jít do auta a stále dokola opakoval: "Bojím paní dotolky (doktorky)"....
S Eliškou to bylo v pohodě. Svlékla se, udělala to, co paní doktrka chtěla a pak se oblékla. Trošku naivně jsem si říkala, že "třeba", když Jenda uvidí Elišku a bude vědět, že to vlastně nic není, že se nic tak hrozného neděje...třeba si dá také říct... :-)
Chyba lávky...S přibývajícím časem byl víc a víc nervozní, plakal, běhal sem tam, kousal si ruku a chtěl jít domů.
Nepovedlo se nám ho svléknout ani z bundičky...naštěstí paní doktorka měla pochopení. :-)
Cestou k autu jsme našli šípkový keř a Jeníček - velký milovník kamínků, kaštanů, žaludů a podobných věciček, byl v sedmém nebi.
Utrhla jsem mu 5 šípků a Jenda byl šťastný. V autě jsme musela odstranit stopku, ta mu na šípkách "vysloveně vadila", a pak už cesta domů proběhla v pohodě.
Na procházku si ted bereme místo plyšáčků šípky. Jenda je drží, když sedí na kočárku a říká: "Šípku, podívej..." a něco mu s nadšením ukazuje. To, co nepotřebuje ukázat mamince, to ukáže svému malému červenému kamarádovi... :-)
Na náměstí je házel nahoru na schody a šípky se zase kutálely po schodech dolů a tak pořád dokola....
Nebo si je položil na zem a běhal okolo nich dokola...
Občas je vykoupal v louži..."Šípek je pinavej" (špinavej) ....nebo si je skládal na zemi do řady.
Člověk by nevěřil, kolik radosti způsobí pár červených "kuliček"....
Radost mi kazí takové maličkosti, jako třeba to, že Jenda si s klidem dá v nestřeženém okamžiku šípek do pusy a marně mu vysvětluji, že to nemůže dělat, když ho předtím vyválel po zemi.... olizuje takto i kamínky, skořápky od ořechů nebo kuličky. ˇObčas i zábradlí nebo nějaké tyčky v obchodě.
Pořád ho musím hlídat. Kolikrát si hezky hraje, já se zamyslím a on si najednou klekne a s klidem pije vodu z louží nebo olizuje silnici.
A určitě to není tím, že by měl žízeň... Protože pití máme vždy s sebou...na procházce, v autě, na nákup - patří to k jednomu z Jendových rituálů.
Nevím, jak ho to odnaučit. Ale děkuji Bohu, že i přes své "morbidní" záliby v olizování nevhodných věcí, je Jenda zdravý kluk a není téměř vůbec nemocný.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.