Už vím, že si nesmím udělat culík na hlavě, protože to Jendovi vadí...
V létě jsem si nalakovala nehty na nohách...
Asi jsem chtěla být hezká, ale Jendovi to tak vadilo, že jsem to musela zase rychle odlakovat.....
Nesmím si dát hlavu do dlaní a v duchu si zoufat.... protože i to je příčinou řevu mého synka....
Nesmím cestou do města odbočit z oblíbené trasy... "Musím" se zastavit u "jeho" oblíbené lavičky....
...a "musím" vzít balonek na procházku....
Nesmí se k nám pokud možno nikdo přidat, dokonce ani holky ne....
Když se ráno probudí, vadí mu dokonce i to, když ležím na zádech, protože je zvyklý, že většinou ležím na boku.....
Někdy si říkám, kde končí autistické rysy, kdy je to jen prostý vztek a kde začíná tyranie matky....
Kdysi dááávno Jenda usínal kolem 20. hodiny. Posledních pár měsíců mu večer trvá 2-3 hodiny, než usne.
Aby se 100 x za hodinu nevracel z ložnice do obýváku, tak jsme mu postupně do ložnice nanosili hračky, se kterými BY SI MOHL hrát - lego, autíčka, krabičky, stavebnici, koleje, mašinky, knížky apod. Ale stejně se každých pár minut vrací jako "bumerang".... :-)
Z televize do 23. hodiny nemáme "lautr nic".... O knihách ani nemluvím...
Protože už jsme měli pocit, že je v ložnici nepořádek a hračky se válí tak nějak "bez ladu a skladu" po zemi a v krabici, rozhodli jsme se koupit do ložnice poličky....
Přišlo nám to jako skvělý nápad.... A tak se i stalo. Koupili jsme poličky, manžel to sestavil a já jsem tam hračky s radostí naskládala.
Pár sekund jsem si libovala, jak je to hezky uspořádané... :-)
V tu chvíli přiběhl Jeník a křičel: "Nedáááveeej, nepačíííí (nepatří)..."
A všechno zase vyndal zpátky na zem a do JEHO krabice.....
Dívala jsem se na něj, pak na tu krabici přetékající hračkami, ve které ted zákonitě zase nemůže nic najít....
....a znovu jsem hračky naskládala zpět do poliček....
No a takto jsme se bavili asi 20 x.... Jendovi se poličky vůbec nelíbí a hračky se nadále válí po zemi....
V obchoďáku na náměstí patří ke jeho ritálům už asi půl roku zakoupení Kinder řezu a ve městě si Jenda přes léto zritualizoval zmrzlinu....
Když jdeme do města, ptá se: "Koupíš zmrzlinku?"
Říkala jsem si, že už bude zima a že mu vyměním rituál zmrzlinky za párek v rohlíku, který Jenda vždycky bere Šárce.... Párek mu můžu kupovat i v zimě, i když to není zrovna moc zdravé jídlo... Ale u něj je zázrak, když vůbec něco sní, tudíž to neřeším...
A nepovedlo se....
Tedy jinak: Párek koupíme, Jenda ho na náměstí sní a pak si řekne o zmrzlinku....
Chtěla jsem JEN vyměnit zmrzlinu za párek v rohlíku a místo toho ted Jenda vyžaduje rituály oba dva....
A podobně je to i s oblečením - zakoupené modré botičky se tu netknuté válí už několik týdnů, tričko s oblíbeným "Burákem" jakbysmet...
Asi bych mu měla zase změřit nožičku, třeba už boty budou malé.... a možná by za ně v bazaru bylo pár korun...
Občas přemýšlím, jestli se těch rituálů někdy zbaví nebo ho budou trápit celý život???
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.