Nějak naivně jsem si říkala, že až tu holky nebudou, tak bude líp.
Zatím si tím nejsem moc jistá.... I když ...
.....možná...trošku....
Dopoledne to relativně ujde, i když svoje dítko neumím naučit JÍST, což mě dost deptá...
Tedy jíst normální jídlo.... nebo dokonce teplé jídlo... to vůůbec nehrozí...
Začíná mě štvát těch pár obilných polštářků, několik piškotů, hrst kukuřičných křupek a suchá kolínka...
Dnes Jeníček nebyl ve své kůži a odmítal i Brumíky a suchá kolínka....
Zkusila jsem koupit v lékárně Nutridrink za 50 Kč - ve své naivitě jsem se domnívala, že bude mít alespoň nějaké vitamíny...vzala jsem víc příchutí...a Jeník???
Ani se toho nedotkl...
Kdyby tak manžel tušil, jak vyhazuji zbytečně peníze....
Šárinka už pochopila, že pokud si chce odpoledne v klidu udělat úkoly, tak musí odejít do svého pokoje.
Eliška se však odmítá vzdát svého rituálu - dělá úkoly v obýváku za asistence maminky už 6 let a chce, aby to tak zůstalo.... Ale Jendovi všechno vadí - to, že si dělá úkoly, že mu sedí na židli, že si se mnou povídá, dokonce i to, když Ela pochová psa.... a několikrát Elišku praštil....Když se mu snažím vysvětlit, že to nejde, že se to nedělá, zkouší bít i mě....
A nakonec úkoly vždy končí řevem....
Tohle budu muset ještě nějak "vypilovat"...
Ani nácvik hry nám moc nejde. Občas se Jenda zabaví tím, že staví věci do řad...třeba kostky, kamínky, kaštany, šípky nebo krabičky od Tic-taců....
Ano, takové blbinky má raději než "normální" hračky....
Ale jinak to s hraním není nijak slavné....
To, co se naučil.... to, co jsme nadřeli....to, co jsem naaranžovala a nafotila do zážitkového deníčku, to už zapomněl.... a nebo ho to nebaví.
Potřebuje stále nové a nové aktivity, nové a nové podněty...a nějak nebere ohled na svou matku, které už docházejí nápady....
Dokonce už si ani neříká, že má plnou plenku.... Jak jsem se radovala, když pár týdnů hlásil, že má EE v plence....a doufala jsem, že je to krok dopředu.
Nevím, ted už si aspoň týden neříká...a vůbec mu to nevadí.... Klidně si v tom vesele sedí a asi ho to ani neobtěžuje....
Večer rozbil postýlku. Manžel ji už několikrát spravoval...Ted nevím...má Jenda takovou sílu nebo to bylo tak ledabyle opravené? :-)
Jenda vzteky praštil několika šprušlíky o zem, až se rozlétly na dvě půlky a pak vydržel hodinu bouchat tyčkami do zbylých šprušlí...
Kdyby to nebylo v půl jedenácté v noci, tak mi to snad ani nevadí....Docela prima muzika. :-)
ALE s blížící se půlnocí je to docela ubíjející....
Zvláštní je, že pořád do něčeho bouchá, mlátí, klepe, tluče a je vidět, že mu to působí radost...
Ty zvuky, které vytváří či vyluzuje ON, ty mu nevadí.
Ale když někdo mluví, tak Jenda křičí: "Nepovídeeej", "Nemluv" ap. a je nepříčetný, když na něj třeba jen trochu zvýším hlas....
V poslední době ho musím stále hlídat...s klidem si dá do pusy kamínek, kaštan, pozlátko z čokolády nebo samolepky, které holky zapomenou na stole a normálně to přežvykuje....
Před chvílí jsem přišla do ložnice - 2 hodiny po tom, kdy jsem ho poprvé uložila k večernímu spánku...
...ani nepočítám, kolikrát vylezl....
A najednou bylo TICHO.... to vždycky zpozorním... :-)
Jdu se podívat do ložnice a Jenda kousal lízátko i s obalem.... Ptám se manžela, kde vzalo to dítě lízátko v tak pozdní hodinu?!
Prý: "Já jsem ho dal do skříně".... Už jsem neměla sílu se ptát, proč dává lízátko v ložnici do skříně??!!!
V normálních rodinách snad mají lízátka v kuchyni či ve špajzu...Ale my je máme v ložnici...
V této rodině mě neustále něco překvapuje....
Vzhledem k tomu, že už zbýval jen maličký kousíček lízátka na tyčce, zdá se, že to Jenda snědl i s tím "igelitem"....
Ne, nezdá!! To je holý fakt!!!
A tvářil se tak spokojeně...
Člověk má někdy chuť ho zaškrtit nebo mu alespon pořádně vynadat a ono to nejde... Když se na vás dívá tím svým andělským obličejíčkem a na tváři mu hraje vítězoslavný úsměv....něco jako: .."heč, našel jsem lízátko...a SÁM jsem si ho podal ze skříně...."
...máte chut ho obejmout a na chviličku zabořit nos do těch jeho zlatých kadeří....a přesto vám to není nikdy dopřáno....
Je mi líto, že se nenechá obejmout a pochovat.... Občas to zkusím a on utíká se slovy: "Nech Jeníka pokoji (na pokoji), nelíbí Jeníkovi"....
Za chvíli bude velký kluk a nebude o to stát už vůbec.... Jestlipak se někdy dočkám toho, že by mě můj syn objal.....????
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.