Někdy si říkám, že by si na mě asi smlsl nějaký psycholog či psychiatr.
Jeden den tu brečím, co moje dítě všechno neumí a druhý den se raduji z jeho pokroků.
Dnes mám tu veselejší náladu. Venku svítí sluníčko, holky jsou ve škole, manžel je také ve škole a Jeníček spinká poledním spánkem....
To je klid. A balzám na duši. :-)
Chc se s vámi podělit o všechno, co Jeníček v poslední době zvládá....
Řekla bych, že udělal velký pokrok.
Jenda začal malovat...hurááááá.
Sice jen fixami, nic jiného do té své tlapičky nevezme, ale díky Bohu za to.
Maluje pavouka, pavouka, pavouka a zase pavouka. Občas přidá i pavučinu. Heč. :-)
Udělá "kolečko" a okolo paprsky...Nezasvěcený člověk by řekl, že to je sluníčko, ale on je to pavouk. A jaký krááásnýýý.
Nikdy jsem neviděla krásnějšího pavouka. :-)
Jenda říká: "Jako nebíčko (modrý), jako tešinka (červený), jako tavička (zelený) a jako "ktek" (krtek - černý).
Paráááda. Jeník umí malovat a učí se u toho i barvy. :-)
Další novou dovedností je jízda na koloběžce. Díval se na dvd Teletubies a ted často jezdí po zahradě a stále dokola volá: "Fičí, fičí, fičí Po", "Fičí, fičí, fičí Po"....
Také se naučil vylézt na strom a na stůl. To je ted jeho oblíbená zábava...
Sebere holkám pero, pokud ho nechají někde válet... A to se stává dost často, protože mám doma 2 nepořádnice. :-)
Jeníček pak vyleze na stůl a mlátí perem do "lustru"....
Vydává to hezké zvuky. :-)
Myslím, že by to vydržel delší dobu, ale já mám strach, že se mu zatočí hlava a že spadne, tak ho po chvíli s řevem sundavám...
Tak, jako umí vylézt na stůl, tak se naučil vylézt i na skříňku od plynoměru a hop...skočí dolů...a už je na ulici...
Dříve jsme zamykali branku a klíč jsme nechávali zepředu, pak se Jenda naučil klíčkem otočit, tak jsme ho dávali na druhou stranu...
Když přišel na to, jak prostrčit ručičku a klíčem otočit, dali jsme klíč do garáže na hřebík a pravidelným návštěvníkům jsme nechali klíč přidělat.
Myslela jsem si, že máme po starosti.
Chyba lávky. Ted "klíč neklíč"...Jenda přeleze "budku" a utíká pryč...v tom lepším případě se válí na silnici nebo na chodníku...
Tak ted abych byla neustále ve střehu.
Néé že bych jindy nebyla. :-)
Mám velikou radost.
Po 2 letém bojování s diagnozou DMO, cvičení bodíků a řvaní u Vojtovy metody, cvičení na baloně a dojíždění na rehabilitace do Prahy, vidím, jaký pokrok udělalo dítě, které si sedlo teprve v 17 měsících a u kterého to ještě v roce vypadalo, že nikdy chodit nebude.
A tak provolávám 3x sláva:
Sláva Vojtově metodě.... Sláva včasné diagnostice našeho neurologa a sláva pravidelnému vyčerpávajícímu cvičení.
Jeden den tu brečím, co moje dítě všechno neumí a druhý den se raduji z jeho pokroků.
Dnes mám tu veselejší náladu. Venku svítí sluníčko, holky jsou ve škole, manžel je také ve škole a Jeníček spinká poledním spánkem....
To je klid. A balzám na duši. :-)
Chc se s vámi podělit o všechno, co Jeníček v poslední době zvládá....
Řekla bych, že udělal velký pokrok.
Jenda začal malovat...hurááááá.
Sice jen fixami, nic jiného do té své tlapičky nevezme, ale díky Bohu za to.
Maluje pavouka, pavouka, pavouka a zase pavouka. Občas přidá i pavučinu. Heč. :-)
Udělá "kolečko" a okolo paprsky...Nezasvěcený člověk by řekl, že to je sluníčko, ale on je to pavouk. A jaký krááásnýýý.
Nikdy jsem neviděla krásnějšího pavouka. :-)
Jenda říká: "Jako nebíčko (modrý), jako tešinka (červený), jako tavička (zelený) a jako "ktek" (krtek - černý).
Paráááda. Jeník umí malovat a učí se u toho i barvy. :-)
Další novou dovedností je jízda na koloběžce. Díval se na dvd Teletubies a ted často jezdí po zahradě a stále dokola volá: "Fičí, fičí, fičí Po", "Fičí, fičí, fičí Po"....
Také se naučil vylézt na strom a na stůl. To je ted jeho oblíbená zábava...
Sebere holkám pero, pokud ho nechají někde válet... A to se stává dost často, protože mám doma 2 nepořádnice. :-)
Jeníček pak vyleze na stůl a mlátí perem do "lustru"....
Vydává to hezké zvuky. :-)
Myslím, že by to vydržel delší dobu, ale já mám strach, že se mu zatočí hlava a že spadne, tak ho po chvíli s řevem sundavám...
Tak, jako umí vylézt na stůl, tak se naučil vylézt i na skříňku od plynoměru a hop...skočí dolů...a už je na ulici...
Dříve jsme zamykali branku a klíč jsme nechávali zepředu, pak se Jenda naučil klíčkem otočit, tak jsme ho dávali na druhou stranu...
Když přišel na to, jak prostrčit ručičku a klíčem otočit, dali jsme klíč do garáže na hřebík a pravidelným návštěvníkům jsme nechali klíč přidělat.
Myslela jsem si, že máme po starosti.
Chyba lávky. Ted "klíč neklíč"...Jenda přeleze "budku" a utíká pryč...v tom lepším případě se válí na silnici nebo na chodníku...
Tak ted abych byla neustále ve střehu.
Néé že bych jindy nebyla. :-)
Mám velikou radost.
Po 2 letém bojování s diagnozou DMO, cvičení bodíků a řvaní u Vojtovy metody, cvičení na baloně a dojíždění na rehabilitace do Prahy, vidím, jaký pokrok udělalo dítě, které si sedlo teprve v 17 měsících a u kterého to ještě v roce vypadalo, že nikdy chodit nebude.
A tak provolávám 3x sláva:
Sláva Vojtově metodě.... Sláva včasné diagnostice našeho neurologa a sláva pravidelnému vyčerpávajícímu cvičení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.