Pokud mě nebereš mezi lidi, můžeme prožít prima den....

......řekl by asi Jeník na sklonku dnešního dne, kdyby skládal tak dlouhé věty....
 

Z jeho chování byl dnes cítit klid a pohoda. Tedy v rámci jeho "možností". :-)

Zvládli jsme třeba "lov šnečků a hlemýždů" na zahradě.

Začínám uvažovat, že si založím hlemýždí farmu... :-)
Hahaha.
Vy se tomu smějete.

Ale já mám často problém zabavit své autistické dítě nějakou smysluplnou aktivitou. A hlavně - u ničeho dlouho nevydrží.

Ale šneci?!  Ted je právě to ideální počasí  a já mám  2- 3 x denně vždy půl hodinky RELAX....
Tedy relax...noooo....
....klid na umytí podlahy, připravení oběda nebo stihnu třeba pověsit prádlo či zalít kytky....

Jenda mezitím chodí sem a tam po zahradě, nadzvedává větvičky, lístečky...tak, jak jsem ho to naučila a sbírá "šnečky s ulitou".


Je slyšet: "Ten je klááásnej, má tykadýlka.... klááásný očička"..apod.

Když má pocit, že už jich je dost, přinese svůj kyblík s úlovky do obýváku a řekne: "Co pustíme šnečkovi? Šneček chce dívat...." :-)

Vezme si svoje dudlíčky a deku "na uklidnění" a dívá se se svými kamarády na pohádku na DVD.
Když šnečci povylezou nahoru, tak je zase zastrčí zpátky dolů do kyblíku, aby mu neutekli....


Když jde Jeníček spát, postavím kbelík do rohu zahrady, šnečci vylezou a po vyspání Jeníček v lovu zase pokračuje... No a tak pořád dokola.


Heč. Mám ted to nejhodnější dítě pod sluncem. :-)
Ale co budeme dělat v zimě, až šnečci nebudou??? :-)

Dnes jsme pár hodin bojovali s jeho "dekou".
Ráno se Jeník probudil mokrý - plenka nevydržela nápor a prostěradlo i kousek polštáře měl Jenda mokré....

Převlékla jsem povlečení a při té příležitosti jsem svlékla povlak i na jeho oblíbené dece, strčila jsem všechno do pračky a pak rychle pověsila, aby to co nejrychleji uschlo.

Věděla jsem, co bude následovat. Asi po hodince, kdy se Jeník probudil, si vzpomněl na dudlíky a na deku....
Běžel do ložnice...jako vždy...a....
Přiběhl s pláčem....
"Jeník nece luníčko, bééééé"..... (deku žluté barvy)
Ano, místo modrého povlaku měl na dece žlutý s medvídky.  Mně se ten medvídkový líbí víc, ale to Jendu nezajímalo....

Plakal a několik hodin vydržel na deku ani nesáhnout.
Pak se mi povedlo ho přemluvit, že přece nechce mít deku mokrou a počůranou a nakonec usnul....Ale zatím má deku jen na spinkání, není to na muchlání během dne...jako jindy.... Dívá se na ni nějak nedůvěřivě.

Odpoledne ...kde se vzal...tu se vzal.... najednou se v obýváku na zemi objevil brouk....
Jeníček byl štěstím bez sebe... Pozoroval ho klečíc na zemi, pobíhal okolo něj, vozil ho v autíčku a nakonec si ho vzal v kelímku i na procházku. :-)

..."Klásnej bouk...Jeník veme bouka s sebou"....

Ano, v tu chvíli vidím, jaký je to jemný a citlivý kluk.... Miluje zvířátka i přírodu.
Škoda, že ten cit neprojevuje i vůči mně....

Když mě mlátí klackem, hází po mně misky, hračky, mulčovací kůru, bije mě u přebalování nebo mě kopne do holeně, mám chuť tvrdit, že je to bezcitný tvoreček, ....ale vím, že není.
Je to můj Andělíček. I když často vystrkuje růžky....

Jsem šťastná, že ho mám.

Díky němu objevuji krásu brouků, pavouků, hlemýždů, mravenečků apod.
Havěti, které bych si jinak ani nevšimla....