Asi po roce jsem si koupila pomeranče. Měla jsem na ně chuť.
Když přišla Šárka ze školy, řekla mi, že ráno popadla celou síťku s mandarinkama :-))
(což je její způsob uvažování..proč si brát jeden nebo dva kousky, aby zbylo na ostatní, když to může sníst všechno sama, že...)
...a ve škole zjistila, že jsou to pomeranče...a aby se s tím nemusela tahat zase domů, tak je rozdala spolužákům....
Marné jí vysvětlovat, že mi ty pomeranče měla donést domů (že zas tolik peněz nemám, abych živila její spolužáky)... příště to udělá zase...
ALE JEDNO POZITIVUM to má.
ŘEKLA mi, že si ty pomeranče vzala, což jsem musela ocenit.
Jindy mizí jídlo po kilech a nikdo neví kam....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.