Intenzita zvuku v posledních dnech překračuje povolené hranice....
...a hladina stresu se nebezpečně zvyšuje.
ZMĚNY NEJSOU pro autisty.
"ANO, tam "NĚCO" chybí", odpovídám posté. "ANO, tam BYL obraz, ANO, tam byly knihy, ano, stůl si tatínek musel odnést.... ANO, miláčku, tatínek potřeboval klávesy...."
Unavuje mě posté odpovídat na stejnou otázku, ale vím, že musím Jendu i Elišku nějak uklidnit.
Já sundám obraz a za půl minuty nevím, že tam nějaký byl, mí autisté to řeší pořád dokola....
Potřebuji KONTAKT s lidmi, jinak se zblázním.
Potřebuji svůj blog jako ventil nahromaděného stresu.
A tak přes půjčený mobilní internet s půjčeným netbookem (můj notebook se před týdnem odporoučel do věčných lovišť) sedám večer k psaní blogu.
Kdejaký technik by ze mě měl asi radost. ZJISTIT, JAK připojit mobilní internet mi chvíli trvalo a doteď nevím, jak se mi to povedlo. Mezitím se mnou netbook odmítal mluvit a i když byl zapojen v zásuvce, přesto si s klidem třikrát chcípnul píšíc mi vzkaz, že mu dochází baterie... Já vím, že je Apríl, ale fakt je to blbej fór....
A přijít na to, jak si v cizím netbooku vytvořit složku obrázky, podsložky blog 1 a blog 2...uff, to byla akce. Chvíli se mi to ukládalo kam chtělo...Nejhorší bylo přijít na to, jak otočit fotky a jak zmenšit jejich rozměry. V jednu chvíli jsem měla pocit, že to vzdám, ale "malá bojovnice" (význam jména Marcela) se přece nevzdává.
Nejsem si jistá, že na to přijdu znovu, ale teď jsem na sebe pyšná. Občas se mi něco povede:-)
Ani nevíte, jak ta změna mého stavu je přímo "hmatatelná". Večer sedám na gauč zničená po celodenním BOJI a snažím se ty děti už neslyšet, třeští mi hlava a mám pocit, že už nemůžu.... a pak se mi povede připojit "cizí" internet, vytvořit složky v netbooku a napsat článek. S vítězoslavným úsměvem na tváři dopisuju článek a mám ze sebe radost. A ani mi nevadí, že ty děti ve čtvrt na dvanáct v noci ještě nespí.
S úsměvem na tváři a pevnou vírou v Boha vím, že to zvládneme. Už jen pár dnů a začneme v novém domově....
Ne, Jenda ještě nespí.
Je tak vystresovaný, že usíná mnohem později než normálně, ale neřve. Převrací se hodiny v postýlce ze strany na stranu, muchlá si čuníka na hlavu, něco si tam povídá nebo šeptá a pořád dokola se ujišťuje, že v "novém bytečku" určitě internet půjde.
Můj malej závisláček na iPadu. Jeho oblíbená aplikace "Hay Day" totiž bez internetu nefunguje.
A tak když mi bude "nejhůř", tak vám občas něco napíšu ...
Držím vám všem pěsti, abyste to zvládli, co nejlépe.
OdpovědětVymazatA tleskám k překonání techniky - já si dotěď nerozumím s manželovým dotykovým telefonem, zatíáco moje dvouleté děcko zvládá téměř vše:)
Amélko, Marcelko, přeji hodně sil na všechny ty změny! Musí to být náročné. Ale určitě to budou změny k lepšímu.
OdpovědětVymazatPosílám pozitivní energii a přání pevných nervů!
Holka čím víc Tě čtu, tím víc jsem přesvědčená, že to zvládneš! Moc na Tebe myslim a posílám pusu!
OdpovědětVymazatHaleluja! Jsem rád, že jsi ten netbook zvládla! Ani já bez netu nefunguju. Naštěstí jsem s technikou docela kamarád, ale zas neumím nic jiného.
OdpovědětVymazatLhal bych, kdybych ti psal, že si umím představit, čím vším teď procházíš. Umím to asi jen částečně a i ta část stačí, abych byl rád, že nejsem na tvém místě. Věřím ale, že vše, čo si teď protrpíš, bude mít smysl ve tvé budoucnosti a že ti to přinese víc klidu. Myslím na tebe dneska celý den. Jak budeš moct, určitě zazvoň a my se ozveme, jak jsem psal v smsce. Drž se! Máme tě rádi!
Držím pěsti,tohle jsou nejhorší chvíle,ale až budeš i s věcmi a dětmi přesunutá,uleví se z nejhoršího.Tak do toho,malá velká bojovnice,hodně štěstí :) Martina T.
OdpovědětVymazatDržím všechny palce! Vím, co je stěhování - s dcerou jsme to absolvovaly před 12 lety, měly jsme přes 90 krabic od banánů a balila jsem po večerech 2 měsíce. Ale s Boží pomocí se dá všechno zvládnout. Uvidíš, že všechno bude dobré!! Moc zdraví Jarmila
OdpovědětVymazatMarci moc Ti držím palce.
OdpovědětVymazatBude to náročné, ale za ten klid, co budete mít, to stojí.
Míša
Amélko,"už jen pár dnů,hodin"a začnete fungovat jinak,jinde.Neumím si ani představit co všechno Tě to stojí úsilí a nervů.Moc na Tebe myslím.
OdpovědětVymazatMarcelko, jsi šikovná, statečná, vytrvalá, zkrátka jsi jednička ve všem, proto věřím v dobrý konec. K předchozímu článku jsem psala tak dlouhý komentář a nevím, jestli se neztratil, protože jsem nebyla přihlášená na Google. Ale moc na Tebe i na děti myslím, držím palce a věřím, že dáš vědět, až budeš jinde. Hodně štěstí!
OdpovědětVymazatJeště jednou držím palce. Při čekání na vlak jsem se zkoušela vžít do člověka, který trpí tím, že se mu mění věci pod rukama... Nebylo by pro dceru jednodušší, kdyby v balení sama pomáhala? Že by pak tolik netrpěla tím, co se kde změnilo, když by to sama pomáhala měnit. Je to jen nápad, asi to organizačně nebude jednoduché, protože tipuji, že balíte zejména, když spí a nejsou doma...
OdpovědětVymazatA máte můj vééééliký obdiv, kdybych uměla do toho dialogového okna nacpat nějakou další energii a sílu, udělala bych to.
Musí to být opravdu náročné...já si stěhování nedokážu představit sama nebo s přítelem nato ještě s autisty . Obdivuju tě a říkám ti to pořád. Musíš to vědět, musíš to cítit, musíš se tím nechat prostoupit. Přeju hodně energie.
OdpovědětVymazatMarcelko moc Vám všem držím pěsti , aby u Vás stěhování, které vykolejí snad každého prošlo co nejhladšeji, ale hlavně aby jste si v novém domově rychle zvykli a udělali svůj nový a perfektní režim. Musí to být pro tebe teď neskutečně náročné ale jsi šikovná a statečná ženská co zvládne hafo věcí co by jiný nedal ani náhodou a tak i internet určitě v bytě rozchodíš co by dup.. pa Dita
OdpovědětVymazatJsi bojovnice a nezvdáváš se a já tě moc obdivuji . Držím palečky at vše dopadne dobře . Stěhování je náročné pro každého a pro autistu musí být náročné o to více , mnohonásobně , ale neboj v novém domově si také zvyknete a bude dobře !
OdpovědětVymazatJsi uzasna, jsi uzasna, jsi uzasna! Moc te obdivuju, ze to vsechno zvladas a zustavas pri smyslech. Ale s novym bytem prichazi i nova kapitola vaseho zivota. Nova a LEPSI.
OdpovědětVymazat(A ver, ze ma slova obdivu jsou naprosto uprimna. Mam hruzu z toho, az se jednou budu muset ja odstehovat. Az budu muset pohnout vecmi ze svych mist. Presvedcuju sama sebe, ze radej snad budu jednou zit v holobyte, jen abych "tady" nemusela nic menit.Mam takovy strach.) Rozumim tvym autistum. Vzkaz holkam i Jendovi, ze jsou vsichni uzasni, ze to urcite zvladnou a ze maji bajecnou maminku!
Amélie, přeji ti vše nejlepší v novém a obdivuji tvou sílu. My jsme zažili také své, ale v mnohem menším, s rodiči manželky. Tchán byl upoután na lůžko, neschopný vstát, letos ale zemřel, a tchyně má pokročilou formu Alzheimerovy nemoci. Teď ji máme v penzionu s pečovatelskou službou, protože vzhledem k zaměstnání s ní nemůžeme stále být.
OdpovědětVymazatHodně štěstí, zasloužíte si to mírou vrchovatou. Zdenka
OdpovědětVymazatMarcelko,moc držím palečky,pevně doufám,jako Ježurka,že ty to zvládneš jsi statečná mamina.Dej potom o sobě,o dětech vědět až budete zabydlený,.Budete mít všichni klid i Jeník se určitě hodně zklidní,když teď je v pohodě u maminky.Klidně ať si je u televize,hlavně,že to zvládá,je šikula.
OdpovědětVymazatMarci držte se v klidu,bylo hůř a čeká Vás vše dobré.Miluš