Vybalování a přestavování bytu se dvěma autisty je snad horší než vlastní stěhování.
Každý večer si saháme na dno...
....všichni...
Jendovi nevadí bydlení v bytě. To si zvykl relativně brzy. Vadí mu nedodělaná kuchyň, nádobí ve vaně, neustálé změny...
Ty dodělávky měly být hotové dřív, než se Jenda nastěhoval...
ALE jinak to nešlo...
Počítám tak ještě týden a vše bude hotové.
Pak se nám všem uleví...
Už aby to bylo...
Stěhování není příjemné pro nikoho, takže si už vůbec neumím představit, jak to můžou zvládat autíci (a jejich maminky). Buďte stateční! :)
OdpovědětVymazatVšechno bude,jen to chce čas.Je to těžký,ale to nejdůležitější jste zvládli.Musíš se na ten týden pořádně obrnit,ale ty to zvládneš,už jsi velká holka.
OdpovědětVymazatJe to mazec, ale hlavně, že už jste přestěhovaní!!
OdpovědětVymazatMoc Vám držím palečky, často koukám na Váš blog co je u vás nového. Mám syna Matýska - autistu a vím jak je těžké zvládat každodení maličkosti, my zase momentálně každé ráno bojujeme s kalhotami do školky, jak je ráno vidí, tak to začne :-) dnes si vybojoval tepláky......přeji hodně pokroků, hlavně i ty malé se cení nejvíce...S pozdravem Renáta :-)
OdpovědětVymazatJe mi to líto, ale jak píše miau..i já jsem po stěhování měla stísněné pocity..vykořenění? jak pak tedy človíček jako Jenda
OdpovědětVymazatTýden uteče jako voda...
OdpovědětVymazatVěřím, že to musí být pro vás pro všechny náročné a zvlášť pro tvé autíky, kteří potřebují klid a zaběhaný řád. Jeníčka je mi líto, je vidět, jak je nešťastný, ale až zvládnete toto stěhování, vybalování a zařizování, tak už vás snad nic tak velkého nepotká a u vás zavládne pohoda. Moc vám to rodinko, přeju.
OdpovědětVymazatMoc si to bereš. Myslí víc na sebe, protože jim stejně nic jiného nezbude než to přežít.
OdpovědětVymazatJá si vždycky říkám, že jsou horší věci a to je je třeba umřít.
TOHLE může říct jen někdo, kdo nikdy nepřišel s autisty do styku. ANO, JSOU NA TOM LIDI HŮŘ, ALE BAGATELIZOVÁNÍ PROBLÉMU MATKÁM POSTIŽENÝCH DĚTÍ NEPOMŮŽE.
VymazatTaky mě napadlo, že ta linka (nebo spíš její absence) se Jendovi moc zamlouvat nebude. Můj syn - jak něco není dle jeho nebo tak, jak to podle něj má být, je taky velmi nepříjemný, i když s Jeníkem se to nedá srovnat, i přesto je to s ním je někdy na mašli. No a co se týče stěhování, nechci tě děsit, ale u nás to bylo tak, že ze začátku se zabydlel velmi rychle (pravda, vše bylo jakžtakž na svém místě, než přijel od babičky, takže linku apod. jsem řešit nemusela), ale pak až asi za měsíc se stal naprosto nezvladatelným. Špatně spal například, brečel ze spaní,vyváděl kvůli každé hlouposti, nakonec mě nenapadlo vůbec nic jiného, než že zareagoval takto opožděně na stěhování. No trvalo to další dva měsíce a nějak jsme to tedy přežili, ale do dalšího stěhování se mi moc nechce. Jak říká aspík Sheldon v Teorii velkého třesku: "Změny nejsou dobré, změny jsou vždy špatné":-) Tak to nějak přežijte ve zdraví, ještěže už je venku krásně,
OdpovědětVymazatLenka
Tady si dovolím souhlasit, Terka taky zvládla přestěhování tak báječně, že jsem nevěřila svým očím, a pak přišla právě ta opožděná reakce a příštích deset měsíců se to rovnalo skoro peklu,lékař to tehdy nazval posttraumatem a musel nasadit psychofarmaka,než si zvykla,teď už to jde,protože se těší na asistenčního psa, tak má moc "práce",aby se s ním naučila. Marcí, držím palce, ať to zvládnete, strašně se mi líbilo, jak Jeníček zvládá koupaní,vypadá tak spokojeně.A tobě přeju, hlavně už klid a pohodu, snad si děvčata taky zvyknou,už by sis to vážně zasloužila.
VymazatMarci, moc na vás všechny myslím a hlavně, obdivuji nejen děti, ale hlavně Tebe. Že to takto zvládáš, jen se bojím, abys nezkolabovala. Vždyť téměř neodpočíváš, to je strašné!
OdpovědětVymazatMá milá Amélko, soucítím s Tebou... na Jeníčkovi je opravdu vidět, jak je nešťastný a když se trápí děti, maminka se trápí dvojnásob.
OdpovědětVymazatTo co tu prezentuješ, je jen střípek toho, co prožíváš... a to si mnozí možná ani neuvědomí.
Drž se, prosím a VĚŘ! Bůh vám žehnej, Marcelko.
Zdravím, dříve jsem Váš blog navštěvovala celkem pravidelně a musím říct že mně chytl za srdce a jako na jediný z mnoha si na něj - resp. na vás a na jenička vzpomenu... Stále vás obdivuju, asi není potřeba dalších komentářů...moc vám držím palce, jste skvělá!
OdpovědětVymazatUf, ted jste mě vyděsila. Za měsíc se stěhujeme do paneláku a já už teď mám osypky jak to bude probíhat. Jsem optimista, ale z tohohle mám mega nahnáno.
OdpovědětVymazatZvykl si Jeník časem? Jak to u vás probíhalo jestli se můžu zeptat.
Bára (nemám nikde účet, proto jsem anonymně neanonymní )