Odpoledne už toho měl Jenda dost.
Mlátil hlavou do gauče nebo si kousal ruku.
Začala mi třeštit hlava, tak jsem si dala kávu z nového hrnečku. Miluji puntíky a když jsem tenhle hrnek v obchodě viděla, tak jsem si řekla, že si nutně potřebuji udělat radost.
Jídlo a pití jsem Jeníčkovi vyskládala na tác, aby si mohl vybrat. Nekomunikoval, nemluvil, tak by si o jídlo neřekl.
Zatím nemáme v obýváku stoleček. Tedy - je koupený, ale nejsou lidi, kteří by ho složili.
Otevřela jsem krabici, omrkla jsem množství šroubků a jiných sarapatiček a zase jsem krabici zalepila izolepou:-P
Jenda tloukl hlavou do čuníka a pěstmi do gauče. Nechala jsem ho být, protože utěšit se nijak nenechá.
Jinak si myslím, že z postelí nad sebou má radost. Neustále leze nahoru a dolů a když nemá náladu, tak se zavrtá pod moji nebo svoji peřinu.
Podvečer už zvládal jen stěží. Uklidňovali jsme ho lízátkem ....
....a večer byl tragický.
Jenda plakal v posteli a já na záchodě... Nadával mi, tak jsem odešla pryč.
Bylo mi líto, že ho nemohu vzít do náruče, obejmout, pohladit, utěšit...
To je to, co mi dlouhá léta tak strašně chybí - OBEJMOUT své dítě.
Mohla jsem se jen dívat na to, jak trpí.
Pevně doufám, že další dny už budou jen lepší a lepší....
Milá Amy,
OdpovědětVymazatpřeju hodně sil. To nejhorší máte zasebou. Všechno jste zvládli obdivuhodně - smekám!
PS: Ten "uvítací" nápis pro děti mě skoro až dojal. :-)
M.
Děkuju. Snažíme se - všichni.
VymazatTak koukám, že s mým posledním komentářem jsem vedle jak ta jedle.
OdpovědětVymazatJsi obdivuhodná, sama se přestěhovat, všechno kolem vyřídit - nevím, asi bych to nedala.
Ono se nadarmo nerika"lepsi 2x vyhoret, nez se jednou stehovat", ale ted uz je opravdu to nejhorsi za vami vsemi a Jenicek si casem urcite zvykne. Je to velikanska zatez,ale snad na dlouhy cas uz ta posledni. Ten dopis me taky dojal.
OdpovědětVymazatHana
No neviem, ja sa radsej prestahujem:-)
VymazatZuzana
Já si teda myslím, že to Jeníček zvládá výborně! Stěhování rozhodí každého.
OdpovědětVymazatJá si nestěžuju:-P Je to tak nějak v souladu s tím, jak jsem předpokládala.
VymazatTo je dobre, dolezita je priprava a aj ta cast pripravy na reakcie deti je priprava a stastie praje pripravenym.
VymazatMilá Marcelko, to nejhorší už je za vámi a už to bude jenom lepší a lepší. Držte se, myslím na vás:-). ahoj Zuzana
OdpovědětVymazatMarcelko má milovaná, bude už jen lépe, věř tomu. Jeníček si zvykne... poslední dny prožil dost změn, teď už bude mít jistotu, že jste doma.
OdpovědětVymazatMoc na Tebe i děti myslím, Tvá V.
A ta cedule, kterou jsi napsala dětem na uvítanou - tím jsi mě dojala, jsi citlivá dušička a milující maminka, díky Bohu.
Je to krásné, Marcelko! -)
Všichni si zvyknete, slibuju..co kočičák a čubina, jsou v poho?
OdpovědětVymazatKočka s námi první den moc nemluvila, Betka se asi třikrát počůrala...všichni si zvykáme...
VymazatA co holky? Zvladly to pomerne v pohode, ne? Ja myslim to mohlo skoncit (vlastne spis zacit) i mnohem hur :-) Misa J.
OdpovědětVymazatŠárka to zvládá ASI poměrně v pohodě, s Eliškou je hůř, ale pořád to ujde. Polehává, smutek je na ní vidět, je unavená, má spoustu otázek, ale zvládne to.
VymazatBála bych se mít postel pro Jendu u okna.Postaví se,opře o sklo nebo do něj bouchne,rozbije a pořeže se nebo v horším případě vyletí ven oknem na chodník.U dětí člověk nikdy neví ani u zdravých natož u Jendy.
OdpovědětVymazatVím:P
VymazatJa sa bojim stale, teraz kde byvame nie je moznost ina nez dat postel k oknu, tak som zvolila aspon okno do bakona a mam strach stale ale za 2roky sa nic nestalo.
VymazatZuzana
Na okno se dá nalepit nějaká nerozbitná fólie, snad by to trochu pomohlo.
VymazatAhoj Marci,přeju,aby zvykání netrvalo dlouho.Jana
OdpovědětVymazatPřeji vše NEJ v novém bytečku. Časem si všechno "sedne". Stěhování je pěknej zápřah pro všechny (my jsme se stěhovali loni a pořád ještě nemáme vše vybaleno :-)).
OdpovědětVymazatMilá Amelie, moc Vám s manželkou držíme palce, určitě to zvládnete, jistě si brzy zvyknete. Snažíme se vcítit do pocitů Vašich autistů, určitě to pro ně není jednoduché, proto jim přejeme, ať je to pro ně co nejméně stresující. Jistě si uvědomují Vaši nekonečnou lásku k nim a ta jim pomáhá, ikdyž to neumějí dát najevo.
OdpovědětVymazatDržte se, moc Vám fandíme.
A ta poslední fotka Vašich dětí je naprosto úžasná.
Ať se Vám v novém domově spokojeně žije.
Jaromír a Adéla
Po přestěhování z přízemí do patra přestal náš osmiletý vnuk nečekaně jíst cokoli kromě brumíků. Začalo to asi po 14 dnech, kdy už byli docela zabydlení. Asi 2 měsíce pak nic jiného nespolkl, což především jeho maminka (dcera) strašně těžce nesla. Trvalo docela dlouho, než jsme se s velkou trpělivostí dopracovali k normálu. Teď už je to dobré. Moc Vám držím palce, všechno se překoná!
OdpovědětVymazatGratulujem k hrnceku, je krasny, prajem ti aby sa ti z neho v novom bytiku dobre pilo.
OdpovědětVymazatZuzana
Ahoj Marcelko,teď koukám ,jak dlouho jsem u tebe nebyla.Nemáš to teď určitě vůbec snadný, ale s každým dnem to bude jen lepší. Ty jsi bojovnice a všechno to stejně zvládneš i když se ti někdy zdá ,že to nedáš. Až se všechno urovná,přijde i trocha klidu a věřím ,že takhle ti bude určitě líp. Napiš mi prosím tě na meilík, mám něco, co bych ti do nového bydleníčka ráda poslala.papa Romana
OdpovědětVymazatAhoj Marcelko,
OdpovědětVymazatje to náročné. Ale navzdory tomu všemu z tvého příspěvku není cítit deprese, ale síla, naděje a snad i kousek štěstí. Držte se všichni čtyři.
Marcela
Ach, Marci, hodně sil ti přeju. mrzí mě ta nemožnost obejmutí, kéž máš hodně síly a nadějě, že třeba někdy ho obejmeš a vychutnáte si to oba...kdykoli...měj se
OdpovědětVymazatAsi jsem to v minulém komentáři neodhadla, to nejhorší sis zřejmě odbyla dnes. Byl to náročný den, ale nedá se nic dělat, Jeník se s tím bude muset smířit stejně jako ty a jako holky. Určitě jsi udělala, co mohla, aby nový domov nebyl úplně cizí a spoustu věcí jsi postavila tak, jak v minulém, však o tom sama píšeš. Moc se mi líbí ta uvítací tabulka. Myslíš na hodně věcí a na své děti nejvíc. Jeníček se s tím musí taky poprat sám, nemůžeš udělat úplně všechno. Každý má nějaké trápení a nesnáze a každý si tím musí projít. Ale věřím, že se to srovná a že si časem zvykne a bude to jen lepší.
OdpovědětVymazatAhoj Marci, při čtení příspěvku mě napadá,jak to vlastně Jeníček zvládal u babičky?
OdpovědětVymazatJe toho poslední dobou na všechny moc, moc změn, moc novinek, moc podnětů. Já věřím, že se to brzy srovná. Pro všechny. Snad Jeníkovi nebude trvat dlouho a začne se cítit v novém bytě DOMA. To vám přeji všem! I holkám, i Tobě. Mmch cedulka je úžasná a hrníček moc krásný.
Myslím na vás. Znášate to všetko statočne. Aj Janík. Určite je rozrušený, ale už vie, že má vás, v živote sa mu udomácňuje pokoj. Si mu veľkou oporou - aj keď neznesie priamo objatie, vie, že sa na teba (na vás) môže spoľahnúť. Za čas si zvykne aj na nové prostredie a všetko bude... dobré.
OdpovědětVymazatModlím sa za vás, aby pokoj Boží napĺňal vaše srdcia.
A tak, ako píše "Macicek", z tvojho písania cítiť silu, nádej, pokoj... Ďakujem Pánovi, že je s vami a vy to cítite. :)
OdpovědětVymazat