Eliška byla včera s o pět let starší "kamarádkou" na pochodu do Prčice.
To už je takový každoroční rituál.
Holky šly dětskou trasu - tedy asi 23 km.
Šárce se letos nechtělo, a tak zůstala doma.
Jenda byl v pohodě, dokud byla Eliška pryč.
Dokonce mám pocit, že si začíná v poslední době (se mnou) normálněji hrát.
Postavili jsme vždy nějakou trasu z Lega a dudánci chodili na pochod...
Problém nastal, když Eliška přišla domů a měla na ruce asi tři razítka...
Jenda kvílel, že je Eliška "hnusná a tlapná", že se mu to nelíbí....
..a odmítal se dívat na její ruce.
Eliška byla unavená, bolely ji nohy, tak se šla do svého pokoje natáhnout do postele a dívat se na pohádku...
...a Jenda se zase uklidnil.
Dětská trasa - 23 km ? Z toho mě rozbolely nohy, jen jsem si to přečetla ! Eli má můj hluboký obdiv !!!
OdpovědětVymazatJe několik tras. Třeba z Prahy to je 70 km. http://www.praha-prcice.cz/pochod
VymazatTak to je Eliška dobrá, ujít takovou trasu! A já si myslím, když ujdu deset kilometrů, bůhví jaká jsem sportovkyně :-)))
OdpovědětVymazatNo vida, tak Eliska ma prece jen kamaradku!
OdpovědětVymazatTaky jsem kdysi chodivala na pochody. Jednou dokonce na nocni 70km, ale tim to skoncilo. To jsem myslela, ze vypustim dusi na konaci.:D
Hana
Ne, není to kamarádka v pravém slova smyslu. Přece jen je jí 19 a má zcela jiné zájmy, ale jako rituál jednou zan rok je to fajn.
VymazatJůůů ty botičky!! :) Vždycky jsem tenhle pochod chtěla jít, alespoň jednou. Když jsme byli s přítelem, tak jsme si to slibovali, že někdy snad..no spolu už to nepůjdeme a nevím o nikom jiném, kdo by šel. Hlavně to každý rok i nějak prošvihnu :D
OdpovědětVymazatMůžeš někdy zajet, seznámit se s Eli a za rok můžete na pochod spolu:-)
VymazatJednou jsme šli podobnou trasu co do délky ze Skřítku tzv. mravenčí cestou. Měli jsme toho "plné kecky". Mysleli jsme, že to ani nedojdeme.
OdpovědětVymazatI Eliška toho měla včera dost. Roky předtím to zvládala lépe a pak měla ještě odpoledne plno elánu, včera už ne.
VymazatTo je dobře,že šla Eliška Prčice.Elišku a Šárku obdivuji pro jejich trpělivost,obětavost a empatii,co všechno vydrží a co si nechají líbit.Chtě nechtě.
OdpovědětVymazatSnad si to Eliška přečte ;)
OdpovědětVymazatTeda Eli,to teda smekám,já bych sotva zvládla 5,možná 10km...ale přes 20???To by mě asi nohy tak bolely,že bych minimálně týden nechodila :) Jo a s kamarádkami si nedělej starosti ;) Nemám nemoc jako Ty a taky jsem měla jedinou kamarádku a to byla moje maminka. Já kvůli jiné nemoci,však víš jak jsem věčně nemocná, jsem byla taky jiná a tak jsem byla bez kamarádek.To až teď mám kamarádky,ale taky většinou jen ty internetoví ;) Posílám pusu,tedy jestli Ti to není trapný a objetí ;) Mám Tě ráda. Ahoj Zdenka ;)
Jééé, zrovna před chvilkou jsem o tom četla! I jakou to letos mělo vysokou účastnost. :-)
OdpovědětVymazatKoukám, že botky se dávají stále - mě se to moc líbí. :-)
A Eliška má o čem vyprávět. Je šikovná, že se na pochod vydala. :-) Po takové trase by nohy bolely i mě! :-)
Mějte se moc hezky! :-)
P.S.:Šárko a Eliško, četla jsem si vaše články a je to velice zajímavé, číst váš pohled na autismus - moc pěkně jste to napsaly. A Eliško nebuď smutná, věř, že lásku určitě poznáš. ;-)
Obdivuji ji že to zvládla bez maminky. Mně dnes stačilo 40 km na kole a jsem vyřízenej. :D
OdpovědětVymazatMaminka naštěstí k tomuto rituálu nepatří:-P
VymazatEliško,máš můj obdiv.Fandím běžcům - mám doma dva,no doma? Jsou již samostatní,ale pořád jsou moji...Eli jsi šikulka a klobouk dolů.
OdpovědětVymazat