Jen pro silné povahy?

Je 23:20 h. a domovem se line nepříjemná "vůně"....
V době, kdy "normální" děti sladce spí, se naše dítě producíruje po domě, aniž by nás chtělo informovat o tom, že má "plnou" plenku.
Lítá sem a tam, skáče ze schodů a terorizuje psa...

Před pár měsíci Jenda občas řekl, že "má EE", ted už to neříká a s klidem v tom jde spát.
Nějak se nám v posledních týdnech zkazil Jendův spánek.
Vlastně už v květnu. Před nasazením antidepresiv většinou do 20 hodin spal...ufff,  to byla úleva. Měla jsem večer čas na knihy a na obnovení sil.

S nasazením Zoloftu má s usínám problémy, ale budiž - i na usínání mezi 22. - 23. hodinou si člověk zvykne.
Člověk si asi zvykne na všechno, když musí....

Poslední týden je to zase o něco horší.
Tchýně pronesla nedávno "spásnou" myšlenku: Prý se ptala maminek "někde na ulici" a oni už tak velké dítě nedávají po obědě spát.
Velké? Vždyť mu teprve za 2 měsíce budou 4 roky.
A proč ho dávám spát???!
Protože den s ním je děsně náročný a vyčerpávající, proto ho dávám v poledne spát. Taky proto, abych ho aspoň hodinku neviděla, protože být ve střehu od rána od 7 hodin do večera do 22 - 24 hodin je často děsně ubíjející. Nesmíte ho ani na minutu spustit z očí, protože to hned zavání nějakou kalamitou.

Jenže to nikdo nevidí. Proč si to tchýně třeba nezkusí??? Vždyt si ho může vzít na celý den (hahaha) nebo na víkend (hahaha). To si ale nikdy nevzala ani zdravé vnučky... Tak z toho asi nic nebude.

Aby neřekla, že nedám na "dobré rady starších", tak jsme ho zkusili 2x nedat spát po obědě a bylo to ještě horší....ano, usne ve 20 hodin, ale na HODINKU (asi poledním spánkem???), pak se vzbudí a řádí dál jako "černá ruka"... a jde spát ještě později...

Myslím, že ho zase budu dávat v poledne spát. Nám to tak vyhovovalo a cizí rady se neosvědčily. Někdy je lepší věřit svému instinktu.
Holt bude usínat ve 23 hodin.

V poledne jsem ráda, že to Jeník na hodinu "zalomí" a já mám čas na vaření nebo na umytí podlahy. Nemám čas si sednout a hodit nohy na stůl, i když bych to potřebovala jako sůl....

To jen můj manžel má pocit, že se asi nudím, protože když byl včera u tchýně na pravidelném nedělním obědě, zatímco já jsem byla doma s Jendou, tak na otázku, co JÁ dělám, odpověděl, že NIC (pssst - nikomu ani muk - tlumočila mi to dcera).

Jak já bych chtěla někdy nedělat NIC.... A to řekl zrovna včera, kdy Jenda po obědě  nespal, a tudíž jsem ho měla celý den na starost... A zabavit malého Autíka, který si moc neumí hrát a který má tendence k destruktivním činnostem, je někdy nadlidský výkon.
Jen obléknout, obout nebo přebalit skoro 4 leté dítě, které se s vámi pere, brání se, kope a mlátí vás...to je někdy "super legrace"...fakt.
Tak jsem si říkala, že v tom manžela taky "vykoupám".... :-)
(Jejda, to jsem ale škodolibý tvor)

Jenda si s každým členem domácnosti dělá své rituály...s každým jiné...Nechápu, jak si to může pamatovat.....ale má to přesně "rozdělené".

No a takhle si "vymyslel" následující:
 Když ho občas o víkendu přebaluje manžel a Jenda je pokakaný, tak okamžitě sáhne do pleny, pak ji hodí na zem, patlá se v hovínkách, zamaže jimi celý přebalovací stůl, narve si mezi pokakané nožky všechno, co je na přebalováku nebo co drží v ruce - oblečení, nákoleníčky, čepici, hračky (ty tam jsou, abych ho měla čím zabavit on ležel chvilku "jakžtakž" v klidu), fixou počmárá celý stůl (tou kreslím bodíky na jeho tělo, protože musíme stále cvičit) a v neposlední řadě po manželovi všechno hází, tahá ho za košili, za brýle, kope a řve: "Taťko zlej, hnusneeeej"....
K tomu vymačká všude okolo půlku Rybilky nebo Imazolu.... Takže na jeho rukách i oblečení je potom směsice mastiček a hovínek... :-( A náš syn se tomu děsně chechtá...

Mně to nedělá, tudíž si ty věci na přebalovacím stole  nechávám, abych je měla po ruce při každém přebalování.

A ve 23:15 h. jej šel manžel přebalit:
Jenda popadl pokakanou plenu, ikdyž se ho manžel snažil držet vší slou... a hodil plnou plenu velkým obloukem na zem...Kousek od přebalováku však stál neuklizený načatý karton s vodami...nebyl čas ho po odpoledním nákupu uklidit....

Plenka se po igelitovém obale svezla na zem, ale hovínka z ní vypadly a zapadly mezi lahve...
Na špinavou plenu vzápětí dopadlo balení načatých vlhkých ubrousků a  hovínka začal Jenda také patlat všude, kam dosáhl...Manžel se snažil mastičky, fixu i sundané oblečení odložit na jídelní stůl, aby s tím Jenda nic neprovedl nebo to po něm neházel...
Jenda se tomu příšerně chechtal a manžel řval, že stejně skončí "to dítě jednou v ústavu"....
Já jsem je z dálky jen mlčky pozorovala. V jednu chvíli mě napadlo, že popadnu foťák (mám ho vždy po ruce), ale manžel by mě asi "zabil", tak jsem to neriskovala. Musela jsem utéct do koupelny...nevím proč, ale jejich "zápas" mi byl k smíchu...

Samozřejmě můžu Jendu přebalit sama, ale já potřebuju, aby viděl, jak je péče o Jeníka náročná ...a že i pouhé přebalování se může změnit v horor.

Pak jsme Jendu dali asi postopadesáté za večer do postýlky, umyli jsme přebalovací stůl, ubrousky, lahve s vodou, vyklepali hovínka z různých obvyklých i neobvyklých míst...a půl hodiny jsme větrali celý obývák....

Když jsme se kolem 0:30 hodin dostali do postele, Jenda ještě nespal...kopal do šprušlí a mačkal si svoje dudlíky....
Usínala jsem zničená kolem 01. hodiny a představa, že mám ráno v 6 hodin vstávat do školky, se mi vůbec nelíbila....
Spím denně 4-5 hodin a musím přiznat, že mi to nestačí.
Kdyby to bylo jen pár dní, tak se to dá vydržet, ale když to trvá pár měsíců nebo let, tak se ten spací deficit musí někde projevit...

Když byl Jeníček malé miminko, dostával kapky na zklidnění i na spaní a stejně se neuklidnil  ani lépe nespal... Už jako kojenec neměl potřebu spát.
Přemýšlím, jestli bude líp a nebo jestli mám "někde" poprosit o léky na spaní.  Pro Jeníka samožřejmě... :-)
Já bych spala jak batole, jen kdybych mohla.

Ale vzhledem k tomu, že Jendovi nezabrala antidepresiva, jak mám vědět, že zaberou léky na spaní ???
Nechci do něj cpát zbytečně léky, ale docházejí mi síly...