Ozdoba na tváři

Na sobotní odpoledne bylo naplánováno předvánoční setkání rodin ve středisku rané péče v Soběslavi.
Vzhledem k tomu, jak se Jeník za poslední měsíce zhoršil, neměla jsem vůbec chuť něco takové podnikat....

Když byl Jeníček malý, účastnili jsme se  přednášek, pobytů s handicapovanými dětmi a jejich rodiči, velikonočního nebo vánočního setkání častěji.
Ale holky se moc těšily. Pro ně je to oddychový čas, změna, milé vytržení z toho náročného stereotypu doma.

Tak jsem si říkala, že kvůli nim se přemůžu. :-)
Celý páteční večer jsem strávila tisknutím a laminací kartiček - stáhla jsem si z internetu logo Rolničky, foto místnosti, KDE budeme, našla jsem v počítači staré fotky z podobné akce....Vytiskla jsem Jeníčkovi všechny tety z rané péče....a s Eliškou jsme poskládaly příběh.... na který jsme Jeníčka předem připravily.

KDE to bude, KDO tam bude, ČÍM se pojede, KDO bude v autě, CO bude dělat v autě, co se TAM bude dít, jakou dostane odměnu, CO tam bude jíst....ap.  Nejvíc všechny děti potěšilo logo MC Donalda... ZA odměnu bude při cestě zpátky dětské menu od Mc Donalda.... Vždycky "vyskočím" z auta, doběhnu pro 3 dětská menu a zbytek cesty už je klid...dítka mají zacpané pusinky hranolkami....

Udělala jsem i různé cestovní proužky...jeden na cestu tam, jeden zpáteční, další na pobyt a jeden "náhradní" - kdyby tam Jenda nechtěl být - vzali jsme do kufru kočárek a pokud by se mu tam nelíbilo, byla v plánu procházka Jeníka s tatínkem...

Jenda příjemně překvapil, cestou TAM si s holkama "četl" obrázky ze své oblíbené zážitkové taštičky... Na kartičkách má nafocené situace - kde byl, co tam dělal apod. Tašku má cca od 2 let a má ji moc rád...(Tenkrát to bylo na doporučení z APLY, protože nemluvil....) Na základě obrázků se tehdy vlastně rozmluvil....

Po příchodu do střediska rané péče se bál a asi půl hodiny mi seděl na klíně a pozoroval "čilý ruch"...
Holky se vrhly na výrobu adventního věnce, vánočních ozdob, věnečku ze sušených jablíček a na zdobení piškotů čokoládou a lentilkami. Já jsem si s Jeníčkem vzadu četla obrázkové knížky a když se odvážil slézt mi z klína, tak jsme si hráli na zemi....

Asi po hodince jsme se přesunuli do tělocvičny, kde byli nachystaní dobrovolníci na hlídání dětí - Jenda byl nadšený z bazenku s kuličkama, z velkých míčů a holky z trampolíny, z rotopedu, z žebřin a podobných tělocvičných prvků....
Nenápadně jsem po chvilce zmizela na přednášku o relaxaci a Jenda byl hodinu spokojený v tělocvičně.
Pak přiběhl s řevem a chtěl okamžitě domů.

Tak jsme se rychle rozloučili a snažili se násilím obléct ječící a s námi se peroucí dítě.... Zápasili jsme s manželem s oblékáním Jendy oba dva a bylo to náročné, protože sebou mlátil a bránil se. Po 2,5 hodinách toho měl DOST.

Nechtěl jít do auta, nechtěl se nechat od manžela připoutat, tak jsem to zkusila já.... Mně se ho připoutat povedlo - za cenu nadávek, kopanců a  poškrábání na tváři....

Cesta k Mc Donaldovi byla náročná, ale hranolky a kuřecí nugety dětem zalepily pusinky a nakonec jsme v pořádku dorazili domů.

Bylo to prima odpoledne.
Popovídali jsme si se známými a chvilku si odpočinuli od dětí....
Jeníček mě příjemně překvapil tím, že zvládl takovou akci a škrábanec se brzy zahojí...