Výlet do APLY

Už déle jak měsíc nemáme auto, a tak jsme nejezdili do APLY (poradna s autismem) na nácviky pracovního chování.

Tentokrát mi švagr půjčil auto a já jsem se těšila, že si užiju prima dopoledne.
Ale nějak se nám nevydařilo.
Jenda usíná kolem 23. hodiny a já často nevidím zprávy ... Ani mě nenapadlo, že by mohlo pršet. :-)
Vím, že na podzim se není čemu divit, ale mně to nějak nedošlo....

Když jsme vstali, zjistila jsem, že je mlha a prší.
Jendovi jsem to raději neříkala, protože bysme se z domu možná nevypravili vůbec.
Nesnáší pláštěnku, holinky ani slídu na kočárek.
 Ani zimu, vítr a déšť na obličeji...

Oblékla jsem ho, dala jsem kočárek do kufru a tu vzdálenost k autu jsme rychle přeběhli...
Cestovní proužek samozřejmě nesměl chybět.
Bod číslo jedna byl splněn. :-)


Cesta TAM uběhla rychle - Jeníček byl hodný, těšil se na "tetu", ukazovala jsem mu z okna auta, traktory, stožáry, mosty...povídali jsme si, jaká zvířátka žijí v lese a Jeník byl spokojený.

Když jsme vystoupili z auta, nastal řev: "Ziiima, Jeníkovi je ziiimaaa.."

Nemá rád vítr a déšť a dnešní "vražedná" kombinace se mu vůbec nezamlouvala.
Uvázala jsem ho na kočárek...deku na klín, aby si mohl schovat ručičky, odmítá totiž nosit rukavičky, a jeli jsme do poradny s autismem...
Máme to asi 10 minut cesty od parkoviště.

Dnes na něj byli "tety" dvě...to byla další změna....
Já jsem si během té hodinky bez Jeníčka nakoupila a prošla jsem se po městě...ani mi nevadilo, že prší...ALE TEN božský KLID... :-)
Sledovala jsem maminky vezoucí své hodné dětičky v kočárcích - děti byly schované pod slídou, s úsměvem sledovaly okolí a žádné neječelo...jak to ty matky dělají???


Když jsme z APLY odcházeli, Jenda rozhazoval po zemi puzzle, dřevěné koleje, házel mezi hračky své boty a nechtěl se oblékat....
Bylo vidět, že už toho má tak akorát dost...

Nepozdravil ....a na chodbě spustil řev... A ten ho neopustil ani když jsem ho připoutala na kočárek. Ječel celou cestu k autu.
Lidé se otáčeli a já jsem se snažila "dělat, že tam nejsem" ... :-)
Nesměla jsem na Jeníka ani promluvit...každý pokus o odvedení pozornosti nebo o navázání hovoru končil ještě větším řevem: "Buď potichuuu, nesmíš mluvit, potichuuu, nemáš povídat..." A tak jsem to po pár marných pokusech vzdala.

V APLE mi půjčili knihu: Agresivita u lidí s MR a s autismem, tak se dnešní noc asi nebudu nudit.... :-)


Jenda věděl, že nedostane za odměnu zmrzlinku (jako tomu bývalo v létě), ale lízátko a přesto jeho řev zesílil, když jsme minuli stánek, kde jsem mu dlouhé týdny po návštěvě APLY kupovala zmrzlinku....
K autu jsem dovezla uplakané, usoplené, uječené zvířátko schovávající se před lidmi pod deku.... "Bojím pána, pán je zlej, bojím palkoviště, bojím auta.... Bojim maminky..." křičel mezi vzlyky....


Zpáteční cesta už byla zase v pohodě - připoutaný Jeník lízal lízátko (zavádím nový rituál - místo zmrzlinky lízátko...
I když lízátka ze zásady nemám ráda, protože pak je všechno ulepené a špinavé. Ale lepší ulepené dítě než ječící.... To se potom nedá v klidu řídit) .
K tomu ukusoval rohlík  a těšil se domů na dudlíčky... "Dudánek na Jeníka těšííí"... :-)


Kolem poledne jsme dorazili domů a vyčerpaný Jeníček šel spát....2x jsem se na toho Andělíčka šla podívat...je tak sladký, když spinká!!! :-)