Autík v autě....

Autík v autě začíná být nebezpečný.
Na první fotce se usmívá, ale jen proto, že tak třepal lahvičkou, že voda šplíchala desítky cm daleko...

Néé že by s Jeníčkem byly dřívější cesty klidné a pohodové. To v žádném případě.
Jako miminko to byl uřvaný a uječený raneček....

Cestovali jsme minimálně - většinou po doktorech a po rehabilitacích....a pamatuji se, jak jsem se modlila, aby uběhlo půl roku, kdy se jen kojil a já jsem mu mohla v autě zacpat ústa kukuřičnými křupkami.... :-)
Ani pak řev neskončil...křupky nebo později rohlík, ho zabavili vždy jen na chvilku.

Jediné, co by ho bavilo, jsou želatinové bonbony, ale krmte dítě celou cestu sladkostmi...

V autě ted vozím kukuřičné křupky nebo kukuřičný chléb. Ale i to ho baví JEN tehdy, když jedeme sami dva. Jede-li více osob, tak ho baví JEN záškodnická činnost.
V autě ho jinak nebaví téměř NIC - ani knížky, hračky, povídání...
Občas, (jedeme-li sami dva), vítězí na chvíli chrastítka nebo zvukové hračky. Když mám špatnou náladu, tak si říkám, že je Jenda na úrovni  půlročního miminka kamarádky... má pleny, dudlík, chrastítka...
Ale není - to miminko mnohem víc spí. :-)

Nejraději v autě Jenda  "obtěžuje"....
Ve svém repertoáru "škodících činností" má kopání do sedačky před sebou - chudák, kdo tam zrovna sedí....
Nedávno přišel na to, že může prostrčit ruce ven z pásů a nahnout se dopředu.... Je tedy ukotven jen za pánevní pás...a když jsem před ním seděla cestou na nákup... tak se celou cestu snažil mě bít nebo tahat za vlasy. :-(


Když vedle něj sedí holky, tak na ně sahá, tahá je za oblečení, mlátí je  nebo po nich něco hází.
Hmm, vlastně se to už moc nestává, protože v 5 osobách v autě už téměř nejezdíme - to se fakt nedá.  Ten řev několika dětí se pak nedá vydržet.

Mezi další činnosti v autě patří okusování ruky, vyplazování jazyka, vylévání obsahu lahvičky (vozím proto už jen čistou vodu) a podávám jen v "nejhorším" případě....
S klidem po řidiči hází sundané boty, svléknuté ponožky nebo aspoň vytrvale řve....
Manžel se nedávno zmínil, že bysme v autě potřebovali pevnou mříž, která se do aut montuje pro zvířata, nebo alespoň  protihlukovou stěnu...


A tragédie je, když si do auta sedne někdo, kdo tam nemá být...tedy podle Jeníka.
Jednou jsme od školky vezli babičku (ale protože to tak normálně nebývá), tak Jenda celou cestu domů ječel: "Babko zlá, hnusná, odpolná, jdi pič.... Jeník bojí babičky, babička je zláááá" a kopal do předního sedadla jak zběsilý...
Nevěřili byste, jak bylo pro babičku těch 20 km dlouhých....

Ale pořád to ještě ujde....

Nejlepší to je, když jedeme sami dva...občas "mě nechá" něco povídat nebo, když má dobrou náladu, tak mu "smím" ukazovat auta, stromy, stožáry nebo počítat semafory....
Jak to bude, až Jenda přijde na to, JAK se odpoutat od pásů????....To si vůbec nedovedu představit.

Jak asi cestují jiní s Autíky???