Jak jsme reklamovali boty....

...je to asi 3 týdny, kdy jsme se o víkendu vypravili do města vzdáleného asi 30 km reklamovat boty. Tatínkovy boty....samozřejmě.
Jenda ty své nové botasky ani po 4 měsících neobul....

Tudíž jsou stále výstavně krásné, neokopané, zkrátka jako "nové".
Jejich funkčnost jsme zatím neměli možnost vyzkoušet. A vzhledem k tomu, že venku sněží, tak už je asi nevyzkoušíme. Předpokládám, že na jaře bude mít Jeník jinou velikost....

Na ten víkend jsem NIC neplánovala. Tedy snad JEN procházku Jeníka s tatínkem. :-)

Jenže tatínkovi se zdálo, že je Jenda doma moc rozjívený a procházet se po místním maloměstě ho moc nebaví.... Nejdříve pronesl dotaz: "Co s ním budeme dělat (do 23 hodin než půjde spát) ?"

Musela jsem se smát...vidí ho pár hodin o víkendu a už neví, co s ním.... :-)

A že já jsem s ním 24 hodin denně už skoro 4 roky... to asi nevidí. Já k tomu musím zvládnout domácnost, vaření, pečení, úkoly s dětmi, nákupy, apod.
A dostal pro mě "nepříliš dobrý" nápad....
" Pojedeme na výlet...."
Výlet? S Jeníkem???!

"Ale já si myslím, že byste se mohli jít podívat třeba do lesa...." vypadlo ze mě.
Vzhledem k tomu, že o můj názor tu většinou nikdo nestojí, zvítězila varianta číslo jedna.....


Reklamace bot.
O cestování s Autíkem jsem už psala, tuhle část "hororu" tedy vynechám.
Vešli jsme do obchodu, lidé téměř žádní. Super.
Manžel šel k prodavačce u pokladny.

A Jenda? Když jsem viděla, že v obchodě je zapnutá televize, tak jsem chvíli tajně  doufala, že si sedne na židličku a bude se dívat na pohádku.....Hahaha.... Copak mě ty iluze o hodném, sedícím, poslouchajícím dítěti nikdy neopustí?

Byl jak neřízená střela.


Vletěl do obchodu, chvíli lezl po čtyřech, pal lítal jak ďas a shazoval boty nebo vyndaval z regálu celé krabice s botama....

Když jsem ho okřikla a znovu se snažila narovnat na poličku vystavené boty a uklidit vyndané krabice, utíkal na druhý konec obchodu a ve svém záškodnictví pokračoval..... takové rychlosti, s jakou "pracuje",  by byl asi málokdo schopen.....

Předpokládám, že jsme v obchodě nebyli ani 5 minut....
Nikdo cizí na Jeníka nepromluvil a přesto jsem byla za těch pár minut totálně KO.


Manžel nepochodil....Nedávno si koupil drahé boty, ale "zapomněl", že s botama se nechodí ven.... hahaha a kam si je asi koupil, že????
Prý je to vždy na přiloženém papírku u bot napsáno...ale papírek manžel vyhodil a nečetl. Nekupoval si "bačkory", ale na první pohled "venkovní" boty na cestu do práce.

Když s neochotnou prodavačkou debatu skončil a viděl Jendu a tu spoušť, kterou za pár minutek nepáchal, dostal "šok" a táhl řvoucího a nohy podlamujícího Jeníka násilím ven....

Někdy to vypadá, že to dítě týráme, ale nejsem si jistá, zda on  (ač asi neúmyslně) netýrá nás.... Já vím, že za to nemůže, ale někdy mě ta fráze vůbec neuklidňuje....

Násilím - asi na třetí pokus - připoutal vzpouzející se dítko do auta a stihl mu pořádně vynadat (nééé, že by to mělo nějaký výchovný efekt), ale proto, že ho Jenda praštil, až mu spadly brýle za x tisíc.... naštěstí do auta, tak se nerozbily...

Aby toho nebylo málo, zastavili jsme ještě u nedalekého supermarketu - koupit Jeníčkovi plenky a čerstvé pečivo....
Bylo vidět, jak na tuhle situaci manžel není zvyklý..... Nechtěl vézt na košíku řvoucí  dítě, protože jsme "poutali pozornost", tak Jeníka vyndal.... Super nápad....Jenda si se řevem lehal na zem, nechtěl se zvednout...a lidé se svými košíky nemohli procházet....

O řevu ve frontě u pokladny raději pomlčím...

A tak doufám, že až příště bude chtít manžel reklamovat boty nebo nakupovat, že dá alespoň někdy na radu manželky a dojde si do obchodu v klidu sám.... :-)
(Nebo může dát manželce kartu a pustit ji do obchodu samotnou... a mezitím vzít Jendu do lesa....  To byl vtip, samozřejmě)
Ale vlastně si nejsem jistá, že se poučí....
Ani u Jeníka se o poučitelnosti mluvit nedá....
Omlouvám se za kvalitu fotek, ale při té rychlosti (Jeníka) neumím fotit...