Včera jsme byli na očním. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jít s oběma dětma naráz, ale pak jsem si řekla, že to tak bude lepší. Jeníček uvidí, že se Elišce nic špatného neděje a taky bude vědět, co ho asi čeká.
V čekárně jsme předběhli asi dvacet lidí. Nedělám to ráda, naopak - děsně se mi to protiví, ale tohle by Jeníček nezvládl.
Po telefonu jsem se domluvila, že zaklepeme....
Uvnitř už čekalo pár lidí, tak si Eliška s Jeníčkem prohlédla jeden obrázek na stole a pak se usadili na chvíli u iPadu.
Potom pan doktor vyšetřil Elišku. Měla číst písmenka na stěně a on jí vyměňoval skla v takových zvláštních brýlích.
Jeníčkovi sestra kápla do oka a řekla, že se máme přijít ukázat za půl hodiny.
S poukazem na nová skla jsme se vydali asi 100 metrů dál do optiky. Jeníček se vztekal, když jsem chtěla mluvit s Eliškou a tloukl ve výtahu hlavou do zdi. Raději jsme byly zticha.
V optice to nebylo o moc lepší. Jeníček byl naštvaný a chtěl jít domů. Opakoval nějaké echolálie a zahazoval čuníka na zem.
Schovával se za Elišku, aby ho paní za pultem neviděla.
Naštěstí tam nikdo jiný nebyl.
Eliška má nosit brýle TRVALE, ale stydí se za ně a odmítá s nimi chodit po venku, natož do školy. Má je jen doma u televize.
V optice zkusila pár brýlí, ale když mi pořád dokola opakovala, že je stejně nosit nebude, (že vypadá jak babička, že je hnusná ap.), tak jsem se rozhodla, že jí žádné (nové) nekoupím. Prodavačce jsem dala Elišky staré brýle, kde vymění (nebo přebrousí) skla a za 14 dní si pro ně dojdeme. Byla bych blázen, abych dala za brýle dva nebo tři tisíce, což vůbec není zanedbatelná částka.... a ona je pak nenosila. O tom, jak s nimi zachází, raději pomlčím....
Jenda byl vzteklý, tak jsem Elišku poprosila, aby doběhla o sto metrů dál do pekárny pro housky.
Jeníčkovi se však nechtělo čekat. Sedal si na zem s tím, že ho bolí nohy, tak jsem mu dovolila sednout si na židli u jednoho obchodu... Jenže na nás vylítla nějaká paní, že tam sedět nemůžeme, pokud si nic neobjednáme, že to je internetová kavárna ...nebo tak něco...
Jendu pěkně naštvala.
Poprosila jsem ji o minutu času, že déle se určitě nezdržíme. A kdyby někdo náhodou přišel, tak ho pustíme.
A pak už jsme se vraceli na oční.
Měli jsme se vrátit po půl hodině a zbývalo nám pár minut.
Jenda už toho měl dost. Odmítal iPad i rohlíky a nedal se nijak zabavit.
Zavíral oči, třepal se a kopal nohou.
Uvnitř si sedl na židli a měl se asi z jednoho metru dívat do nějakého přístroje, který držela sestřička... Naštěstí se nechal ukecat a opravdu se díval na nějakého panáčka....
Pak jsem si ho vzala na klín a do očí mu světýlkem posvítil pan doktor....
Na kontrolu s Jeníčkem máme přijít za týden....asi bude číst písmenka na stěně. Vypadá to na brýle, víc jsem se nedozvěděla, protože jsme řešili Elišku a její nenošení brýlí a (ne)možnost kontaktních čoček....
Nakonec Jeníček dostal jako odměnu za návštěvu u pana doktora slíbené lízátko.
Byl rád, že KONEČNĚ jedeme domů.
Myslím, že nějakou odměnu by měly dostávat i maminky, domů jsem přijela úplně vyřízená a zpocená....
posílám ti obrovské obětí, snad ti to jako symbolická odměna bude prozatím stačit!!!...jsi skvělá, že jste to zvládli!!!!!:-)....a vsadím se že Eliška v brýlích vůbec není ošklivá....
OdpovědětVymazatTo víš, že není ošklivá, naopak: já bych řekla, že jí brýle moc sluší:-) Ale vysvětluj jí, že brýle jsou módní doplněk, nikoliv ostuda, marnost nad marnost.
Vymazatto je škodááá....spoustě lidem brýle velmi sluší...:-)....a proč nemůže mít čočky?
OdpovědětVymazatProč nemůže mít čočky? Pan doktor říkal, že musí být na ty dioptrie nejdřív zvyklá, a až si zvykne, tak může zkusit čočky ( i když já si nejsem jistá, že to je pro ni to pravé "ořechové")...že jí nelze dát ihned 2 dioptrie, že by špatně viděla, mohla by ji bolet hlava, že by třeba nepřečetla text ve škole, a že si přece čočky nebude vyndavat ve škole... no já tomu vůbec nerozumím, já mám oči jako ostříž:-)
VymazatEliška se taky zapomněla zeptat, jak je to s čočkami a pláčem...když brečí dost často..nevadí to?
tak jsem se ptala kamarádky, která čočky nosí už X let a ta říkala, že by to mohlo vadit...mohla by se čočka vyplavit, navíc když si člověk mne oči, tak tu čočku může i rozdrtit!:-/...takže to asi neni úplně ideální!:-/
VymazatPláč s kontaktními čočkami - tak s tím mám bohaté zkušenosti :-P . Nikdy mi při pláči čočky z očí nevyplavaly, ale už se mi několikrát stalo, že jsem si při mnutí očí čočku z oka vytáhla nebo si ji zastrčila po víčko (to je hodně nepříjemné i pro mě, natož pro Elišku, když je přecitlivělá na bolest). A po pláči jsou čočky vždycky zamlžené (zachycují se na nich bílkoviny ze slz) a je přes ně špatně vidět. Po krizovém pláči si čočky většinou musím sundat, protože přes ně nevidím a pálí mě v očích. Záleží na intenzitě pláče, pár volně vyteklých slz není poznat, hlavní je nemnout si oči. Nejlepší je mít pořád při sobě pouzdro na čočky a čistící roztok
VymazatAle těžko říct, jestli Eliška při své přecitlivělosti na bolest zvládne nošení čoček, složité je jednak si je nasadit (je prostě potřeba si sáhnout do oka) - to mě stálo asi 14 dní tréninku (každodenního) a první dny s nimi může mít zvláštní pocit v očích (já jsem nic necítila, ale byla jsem vyrována, že se to může stát). S čočkami jsou oči o něco citlivější na mechanické dráždění (vítr, prach - v hodně prašném prostředí je nosit nelze). A někdo čočky nesnese vůbec.
Ja nosim cocky uz aspon 10 let a nikdy jsem nemela problem s placem. Kdysi jsem brecela dost casto ale cocka se mi nikdy nevyplavila. Za to mnout si oci s cockama nelze. :)
VymazatEliško, neblázni :-), vždyť ty brýle jsou pěkný, mají pěkný obroučky :-). A to nepíšu jen tak, protože zásadně neříkám (nepíšu) nic negativního, když nemusím. To se obvykle radši nevyjadřuju vůbec. Já mám stejnej tvar, jen trochu silnější obroučky a hnědý. Dneska má tak třetina (možná i víc) lidí čočky nebo brýle (u nás ve škole snad polovina). Někdo je má i dobrovolně, jen skla bez dioptrií. Bacha ať se ty oči nehorší, když je nechceš nosit (to mi kdysi říkala doktorka)...nevím, jestli už se ti ty dioptrie ustálily (mě se to třeba zastavilo až někdy v 17ti) může tě pak šíleně bolet hlava i oči a vůbec je to nepříjemný. Nemáš proč se kvůli brýlím stydět :-). Podle mě člověk když si je dobře vybere, tak působí tak nějak...velice chytře a intelektuálně (aspoň já se tak občas cítím) :-D. Kolik má Eliška vlastně dioptrií?
OdpovědětVymazatPřesně něco podobného říkal doktor...že se to horší a MUSÍ je nosit. Měla myslím 0,25 a 0,75, teď má mít snad 2,0 a 1,5. I o bolestech hlavy mluvil...a o tom, že jí může přejet auto... ale nemyslím si, že by to mělo (zatím) nějaký účinek. Bojí se dětí, spolužáků, že se jí budou smát ještě víc.
VymazatNikdo ze spolužáků brýle ani čočky nemá? Tomu nevěřím, ani omylem...Smát se kvůli brýlím? To se vážně děje, nebo si to Eliška jenom namlouvá? :-(. A kdyby je měla aspoň všude jinde mimo školu? Mě stačilo jenom mít ty brejle slabší než jsem potřebovala a měla jsem tak častý bolesti hlavy až migrény jako nikdy předtím ani potom. Po čase mi navíc slzely oči, ne často ani dlouho, ale šíleně to pálilo. Nevěděla jsem, co se děje, zdálo se mi, že vidím s brýlema celkem dobře, tak mě tohle nenapadlo. Když jsem šla na oční, tak mi bylo řečeno, že jsem tam měla bejt už tak před půl rokem a že potřebuju o jednu a půl dioptrie víc...no měla pravdu, jak jinak...ta bolest se právě projeví až časem, ne hned, jak se člověk pořád snaží zaostřovat, protože ty oči se hodně namáhají a opotřebovávají (aspoň teda u mě to tak bylo, a ukázalo se, že o tom ani nemusím vědět...). *M.
VymazatMe se deti ve skole dost casto kvuli brylim smali. :( A navic mi je obcas i brali a ja bez bryli nevidim absolutne nic. Takze nenoseni bryli nebyla pro me nikdy moznost... Az v 17ti jsem si konecne poridila cocky coz pro me bylo velke vysvobozeni.
VymazatNetuším sice, kam přesně tahle moje reakce přistane, je tady těch komentářů docela hodně, ale snad bude srozumitelná :)
VymazatTen argument s babičkou je podle mě zbytečný (i když já sám jsem před prvními brýlemi tuhle obavu taky měl, to uznávám). Dneska ale výběr obrouček i skel někde úplně jinde. Navíc, taková panika kvůli dvojkám - co já bych za ně dal :D (v současnosti nosím oboustranně -14)
P.S. Zvládli jste to relativně dobře, ne? :-) Myslím, že to mohlo bejt i mnohem horší. *M
OdpovědětVymazatZvládli jsme to super, bývalo to mnohem horší. Ale i tak to bylo vyčerpávající.
VymazatAmelie, ty jsi prostě svatý člověk :)
OdpovědětVymazatCo se brýlí týče, já začala v šesté třídě hůř vidět, prvně nosila brýle jen na dálku a taky se za ně styděla... Naštěstí jsem měla kamarádku, která je nosila už od mala stále, tak mě to nějak přinutilo je nosit. Postupem času (prvák na gymplu) jsem přešla na kontaktní čočky, ty jsem nosila šest let a letos jsem udělala zlomový krok a nosím zase skoro pořád brýle.
S čočkama už mě začaly škrábat oči (nemělo by se s nima teda ani brečet, ale na to už jsem velká :))) a tak nějak je pro člověka mnohem jednodušší nošení brýlí (nulová údržba, měnění roztoku atd)...
Držím palce, ať se Eliška nějak vzpamatuje :) Nepohlo by třeba ukazování fotek jejích oblíbených hereřek/zpěvaček s brýlema? Nebo třeba Mánička z Hurvínka? Ta měla taky brýle a slušelo jí to :)
Gratuluji, jak jste tak velký úkol zvládli. Ode mě máš přímo olympijskou odměnu:-D. Doufám, že to s brýlemi vše dobře dopadne!
OdpovědětVymazatKamaradka na gymplu taky nechtela kvuli vzhledu bryle nosit a skoncila na 8 dioptriich a ted ma pekne tlusta skla. Hrozne si to vycite a pritom ji tak slusely....
OdpovědětVymazatŠkoda že Eliška nemůže ty čočky, já je mám už dlouho a jsou bezva :))))))
OdpovědětVymazatMusí to být strašně těžké udržet pozornost a dobrou náladu jakýchkoli dětí na kontrolách u lékařů, maminky jsou umělkyně, oni i dospělí nesnáší sezení v čekárnách, akorát to nedají najevo a děti ano, to je jediný rozdíl :) (pokud se tedy nejedná o nějaké důchodkyně, které to berou nadšeně jako společenské setkání a možnost popovídat si o svých nemocech) :)
Brýle nosím už od prvního stupně na ZŠ a nikdy sem s tím výrazný problém neměla, jedině při sportu - tělesné výchově (bála jsem se, abych nedostala míčem do tváře a brýle si nezničila, když mám jen jedny, ale jak jsem je sundala neviděla jsem pomalu ani na metru kupředu netož jestli se na mě řítí spolužáci nebo míč :D) a rozhodně bych brýle nebrala jako ostudu; vždyť je dneska nosí každý a znám i takové, co mají zrak v absolutním pořádku a nosí brýle jako módní doplněk... (takový Harry Potter měl brýle a nikdo o tom ani nemukne, neodmyslitelně to k němu patří :D)
OdpovědětVymazatCo se týká čoček je to o zvyku - tím myslím především jejich aplikaci. Ještě se mi nestalo, že bych plakala tak mocně, že bych čočku z oka vyplavila; je pravda, že když si člověk oči mne, tak si ji může nechtíc vyndat - rozdrtit anebo, že by čočka nějakou záhadou odcestovala třeba na opačnou stranu bulvy, jak se mnozí mylně domnívají, to se stát nemůže - a je to zase o zvyku, prostě si zvyknout, že si ty oči mnout nebudu! :)
Elišce vřele doporučuju nosit brýle tak jak má, protože pak je šance, že se vada minimalizuje anebo zmizí docela. S takovým přístupem se to bude jen zhoršovat a to nemluvím o těch bolestech hlavy apod.... ;)
Marci,Elišce vyřiď,že není žádná ostuda nošení brýlí.Já je nosím od 10 let a nestydím se za ně.Zbytečně si kazí oči více než má.Já mám ještě kromě zeleného zákalu i šedý a v dubnu mě čeká operace a na ty operace chodí nyní desítky možná již stovky lidí,tak žádný strach z toho nemám.Eliško jsi šikovná dívenka,nos ty brejličky,uvidíš,že si zvykneš a budeš super ,,holka,,
OdpovědětVymazatA co odměna? Má-li Eliška z brýlí nějakou úzkost, nemohla by za každý den s brýlemi dostat třeba koralek nebo jinou maličkost? Může je pak navlekat a radovat se, kolikrát už překonala sama sebe. Ja vím, je to nevychovné, je velká a tak, ale třeba tam je něco pro ni nepřekonatelného jako v neznámém jídle.
OdpovědětVymazatJa jsem brýle v jejím věku neměla ráda, sla jsem od pulek na jednu a pul. Vypadala jsem podle sebe nemozne. Vadily mi brýle jako takové na obličeji. A ta ostrost, úplně me to zahlcovalo.
Dnes jsem bez brýlí úplně, časem se to srovnalo na půlky a ty nenosim. Prý pomohlo, ze jsem je mezi patnácti a dvaceti nosila. Elišku moc pozdravuju.
A vy byste zasloužila vagon lizatek! Jak je oba krásně vredete, ze jste zvládli ve třech doktora! To je vaše mravenci prace.
Vagón lízátek mě rozesmál:-)) Děkuju.
VymazatOdměna by mohla pomoct, a taky postupné navykání (ne hned celý den s brýlemi, ale začít třeba na nošení během celého pobytu doma, pak to rozšířit na nošení doma a na ulici a nakonec přidat nošení ve škole).
VymazatA určitě je pravda, že Elišce nemusí vadit jen to, jak v brýlích vypadá, ale i to, že má "něco" na obličeji a nevidí celým zorným polem stejně ostře. Já jsem to tak měla taky, odmítala jsem nejen brýle, ale i náramky, řetízky, vadilo mi i přiléhavé oblečení, zvyknout si na nošení podprsenky byl taky problém. Doteková přecitlivělost je nemilá a běžní lidé ji nechápou. Naštěstí (aspoň u mě) s věkem částečně ustoupila.
Zajímavou věc říká o brýlích můj partner (nosí brýle asi od 2 let, takže neměl takový problém se zvykáním): je mu prý příjemné, že má oči chráněné, že může klidně prolézat houštím a nemusí se bát, že mu nějaká větev vypíchne oko :-)
Přeji vám všem, ať to nakonec vyřešíte, ať Eliška najde způsob korekce, který jí bude vyhovovat, ať už to budou brýle, nebo čočky. Třeba jí korekce také pomůže k větší jistotě, a tím i k lepšímu chování.
Nakonec vás musím všechny pochválit: Jendu za to, že zvládl neznámé prostředí i s rozkapanýma očima (prý po rozkapání člověk vidí mizerně), Elišku za to, že se celkově zlepšila (připadá mi to, bez problémů šla do obchodu) a maminku za to, že všechno zvládla.
Po rozkapání má člověk zorničky rozšířené jako kočka (doslova), hodně velké a moc toho nevidí, protože naprostou většinu času je nucen mít oči zavřené. Pokud je otevře, je mu to nepříjemné asi tak, jako když člověk přejde ze tmy, kde byl dlouho, na prudké světlo, jen je to ještě horší a trvá to tak hodinu až dvě. A během té doby, kdy ty kapky působí, začne dobře vidět na dálku a přestane vidět do blízka :-). Zvláštní pocit...Nevím, co mu tam kápli, ale podle mě to rozkapávač nebyl, to by se choval jinak a vůbec by se mu to asi nelíbilo :-). Misa J.
VymazatMyslím, že doktor říkal sestře, že mu má kápnout homatropin...a možná moc neviděl, a proto plakal... Možná viděl špatně, protože v přízemí byly dva schody a kdyby ho Eliška nedržela, tak by spadnul..divila se, že ty schody neviděl... Taky by nás mohl někdo varovat, že může hůř vidět.
VymazatAha, tak to je měl rozkapaný, teď jsem to našla ( http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/homatropin-1 ), já jsem usuzovala podle toho, že se mi nezdálo, že by zavíral oči...to vám teda mohli říct. Aspoň ti to teď říkám já, mám to asi dvakrát za sebou...kdybys náhodou někdy šla na rozkapání ty, doporučuju ti vzít si s sebou doprovod (já a nezapomeň, že bys rozhodně neměla řídit:-)). Nebolí to, jenom je to nepříjemný, jak u jsem psala. *M.
VymazatJá naštěstí vidím jak ostříž, narozdíl od mých dětí. Ale kdybych někdy potřebovala doprovod, tak ani nevím, komu bych řekla.... Budu doufat, že ho ještě dlouho nebudu potřebovat. Děkuju za radu.
VymazatMěli jste hodně perný den....a jste pašáci, že jste to nakonec zvládli, i když to vůbec nebylo jednoduché. Škoda, že Eliška odmítá brýle, dneska se dělají tak krásné... Dnešní brýle při správném výběru slouží zároveň i jako ozdoba...Držím palečky a přeji hodně sil...
OdpovědětVymazatvyrid prosim Elisce, ze znam nekolik lidi, dle kterych jsou bryle sexy ;-)
OdpovědětVymazatAmélko, jste úžasní všichni tři. Ale věřím, že den u očního byl pro Tebe hodně vyčerpávající, tak aspoň takhle virtuálně posílám pohlazení :-)
OdpovědětVymazatDěkuju. Všem....
Vymazatto jo.. odměnu by to chtělo pro všechny.. pro Jendu, Elišku a hlavně i pro tebe.. pořád tě musím obdivovat.. já nevím, co bych si počala..
OdpovědětVymazatDnes jsou brýle nejvíc moderní u nás v práci je nosí bez dioptrii jen proto,že jsou krásné obroučky.Dnes se brýle berou jako modní doplněk.
OdpovědětVymazat..jo, tak to jí taky říkám, ale není to nic platné... Ono to asi nebude o tom, že se stydí za brýle, spíš se bojí dětí ve škole, svých spolužaček a jejich řečí...
VymazatAmélko, já Elišku plně chápu, já s brýlemi na základce taky bojovala, ale dávala jsem si je alespoň na čtení textu na tabuli, ale nosit pořád jsem je začala až na střední, když už jsem měla bohužel asi tak 6. teď jsem na osmičkách :o(, ale po maturitě jsem si hned pořídila čočky a jsem s nimi spokojená a nedám ně dopustit. Chce to jistou péči, ale snad by to Eliška zvládla. Nešlo by třeba začínat s těmi čočkami na slabších dioptriích, aby si oči pomalu zvykaly a pak dát silnější? Bohužel je to finančně nákladnější a co si budeme povídat, brýle jsou praktičtější... Ale třeba by ty čočky fakt Elišce pomohly. Čočka většinou když praskne, tak se nerozdrtí, spíš při ranním dávání to zjistím, nebo se mi při čištění v ruce roztrhne, ale zatím se mi nestalo, že by se mi roztrhla přímo v oku. Semtam se mi stane, že se mnutím vyplaví, hlavně ji odchytit a pokud by Eliška nosila s sebou púro jistotu roztok a čočku si mohla opláchnout někde u umyvadla ve škole a dát znovu do oka, tak to je bez problémů. Ale každý samozřejmě čočky lépe či hůře snáší..A věřím, že učitelka snad bude tolerantní k tomu, když bude muset odběhnout a čočku si do oka vložit? Co se týče pláče, u mě to nemá vliv, já taky často pláču (a to se taky ještě maluji) a čočka se pláčem nevyplaví, pouze, ksyž bych si nadměrně mnula oči, to jo.... Tak zkuste třeba testovací pár a uvidíte, poptejte se na možnosti... Jinak Jeníčka chválím, jak to zvládl, jste všichni hrooozně moc šikovní!!! Petra a Víteček
OdpovědětVymazatJeště jsem chtěla doplnit, že v dobrých optikách nabízejí tyto testovací páry kontaktních čoček zdarma. Jenom musíte vybrat vhodné dioptirie, třeba o tu jednu dioptrii či půl dioptirie míň, co já vízm, zkuste se třeba ještě nějak domluvit s doktorem...Petra
OdpovědětVymazatkdyž jsem asi ve 4 letech dostala první brýle, bála jsem se, že mě v nich učitelka ve školce nepozná a pošle mě pryč.:) Dneska má skoro 15 dioptrií a jsem ráda, že žiju teď a ne před 20 lety. je neuvěřitelný co dneska optici dokážou. Elišce vkažte, že jí brýle moc sluší. Ostaně brýle jsou přece symbol moudrosti, ne?
OdpovědětVymazatLída J
Ahoj, já nechuť k brýlím moc dobře znám: brýle jsem začala nosit na gymplu - respektive měla jsem, ale nenosila - na výšce už jsem viděla fakt špatně, takže jsem začala nosit kontaktní čočky. Nosím už je přes deset let a nemám s nimi nejmenší problém - dokonce můžu i brečet aniž by se mi vyplavily z oka. chodím v čočkách i na bazén se svou dvouletou dcerkou (to si ale vždy pro jistotu beru čočky jednodenní a ne měšíční pro případ nehody a do batohu přibaluju ještě jedny, kdyby náhodou, ať dojedeme v pořádku domů)... V dnešní době je čoček velké množství a je možné vybírat... podle mě je lepší nosit kontaktní čočky než nic a nechat zrak dále zhoršovat. Já jsem rovnou nosila 2,5 dioptrie a hned byl svět krásnější.... Markéta
OdpovědětVymazatGratuluji, že jste to zvládli. A budu držet palce, aby jste zvládli i kontrolu příští týden. Nás čeká poprvé návštěva u očního s Viktorkem za 14 dní. Takže z toho mám také obavy. Uvidíme. Držím palce, aby Jeníček neměl z očima nic vážného a aby případně, chtěl nosit brýle.
OdpovědětVymazatUf, to byl den... Elišce vyřiď, že většina lidí v brýlých vypadá lépe :-)
OdpovědětVymazatNěkterým lidem brýle sluší. :)
OdpovědětVymazatJá jsem za brýle taky nikdy nijak extra vděčná nebyla... a pořád trochu doufám v kontaktní čočky, nicméně asi rok zpátky (před minulými vánocemi) mi matka koupila v optice brýle. Byly sice dražší (kolem dvou tisíc? Nevím) - ale jsou překrásné a miluji je - a nosím je víceméně pořád. Už se staly mojí součástí. Jsou černo-oranžové, na boku mají tři kytičky. (Z rubové strany jsou oranžové, z lícové černé a kytičky jsou oranžové). Strašně jsem si je oblíbila a nenosím je jenom na tělocvik (a to jen když si vzpomenu - a nahradím je nepohodlnými staršími). A pak v létě, když mě pálí oči (nevím z čeho, možná alergie) - to nosím sluneční brýle, ty pomáhají.
OdpovědětVymazatJá už jsem ale na brýlích "závislák" - bez nich se cítím zranitelně (protože nic nevidím) - a nic mi nechrání "nemocné" oči.
Přesto chápu, že je nechce nosit - jen jsem chtěla říct, že snad, snad... kdyby nezavrhovala všechny brýle jako celek, našla by si ty, které by si zamilovala - u mě to tak bylo. Ve chvíli, kdy jsem dostala tyhle svoje brýle, tak jsem si řekla: "A co, takhle krásné brýle budu nosit klidně až do konce života."
(I když jsou čočky určitě praktičtější ;-))
Nemáš to jednoduché... ale to ty víš sama... :(
OdpovědětVymazatTeď jsem to psala, v minulým komentáři, že bys zasloužila odměnu. A tady by to chtělo odměnu dvojnásobnou! Perné chvíle.
OdpovědětVymazatJak to dopadlo s čočkama, myslím, že ses někde ptala lidí, jaké jsou s tím zkušenosti, tedy pro Elišku.
malík má na každém očku třičtvrtě diptrie ,ale oční ho nechtějí zatěžovat brýlema,navíc ted máme neustále potíže s vypadkem zraku na několik vtřeřin až minut a nebo vidí černobíle.Mudři ho prohlížejí z dálky :D nenechá na sebe nedejbože si něco nakapat.Doma už to jakž takž zvládáme,ale žádná sláva to není.poslední výlet o očnímu ustál ,byl to jeho oblíbený doktor a tak za koukání i ipad se nechal i vyšetřit na vzdálenost 5cm :D.V motole tam na sebe nenechal šáhnout,ale ještě že ty očaři jsou na takové děti zvyklí aspon u nás.No snad pochodíte dobře a Jedna zvládne oční a případné brejličky v pohodě
OdpovědětVymazatOpravdu velmi náročné. Jsi silná.
OdpovědětVymazatmoje děti nosí obě.starří taky nechtěla. od d5. třídy nosí čočky..nevzala by je na sebe-brýle. nosí jen doma..druhá se za brýle nestydí.ale ted je v 6té třídě a má taky čočky. já mám taky...čočky jsou pro elišku řešení
OdpovědětVymazatTakovéto články mě vždy ujistí, že může být hůře. Vlastně si nemám nač stěžovat, ale vážně nemám? Na malé není na první pohled nic patrné. Díky tomu ji také bez jakýchkoliv problémů přijali na normální školu. U zápisu si ničeho nevšimli a vlastně jsme v tu dobu ještě ani my neměli žádné lékařské zprávy o tom, že by tu číhal Asperger. Ano, byla nervóznější než ostatní děti (jenže naše rodina je plná nerváků). Ano, citovala celé pasáže z knih – zejména pak těch pojednávajících o astronomii, ale každý máme nějaké hobby. Ano, nechápala metaforu a jinotaje, ale každý nemůže být Fráňa Šrámek.
OdpovědětVymazatPozději začala paní učitelka mocně řešit, že chodí o přestávce před tabulí dokolečka, že si sklízí penál a desky vždy tím samým způsobem nebo že chodí ke koši vždy tou samou cestou. Naopak se odmítala angažovat v tom, že jí kluci při cestě na oběd podráží nohy, snědí svačinu nebo bouchnou při tělocviku do zad za to, že nebyla tak rychlá a jejich družstvo kvůli ní prohrálo.
V první třídě jsme neřešili učení. To šlo tak nějak dobře. Řešili jsme, že se bojí jít do školy, co jí tam bude od dětí čekat. Začala si uvědomovat, že je jiná. Snažila se dětem vyrovnat, ale prostě to nešlo. Na přání paní učitelky jsme oběhali PPP, dětského psychologa, i 2 psychiatry. Paní učitelka vždy jen chtěla zprávy, zprávy a zprávy. Nicméně, žádné podpory jsme se od ní nedočkali. Konečná kapka byla, když jsem stála při třídní schůzce ve frontě s ostatními rodiči před katedrou a čekala až na mě přijde řada. Mezitím jsem zaslechla úryvky jako: „…Matyáš by měl více zapravovat na násobení 6ti a 7mi…“, „…Kevinovi pořád nejdou slovní druhy…“ atd., atd. Pak jsem přišla na řadu já. „No, to víte. Musí se naučit víc soustředit. Jinak je vše v pořádku.“ V tu chvíli se o mě pokoušely mdloby. Narvat dítěti do hlavy násobilku nebo slovní druhy je brnkačka (pokud to dítě není extra postižené), ale ukažte mi někoho, kdo naučí doma dítě s poruchou soustředění, aby se ve škole víc soustředilo? Přestala jsem obcházet psychiatry a nosit do školy posudky. K čemu? Bylo zjevné, že na ně nikdo ohled nebere!
Malá mezi ostatními aspergery vypadala nepatřičně, jako by k nim nepatřila. Nechápala, proč se ty děti chovají tak divně. Spíše se podobala obyčejným dětem. Ale mezi obyčejnými se také odlišovala. Na veřejnosti mě pusinkovala jako miminko. Mluví vysokým hlasem, který špatně moduluje. Nevyslovuje stále R a Ř. Vlastně nepatří nikam. Na Aspergera je málo aspergerovská a na obyčejné dítě je zase až moc odlišná. Psychologové ji zkouší narvat k Aspergerům. Babička a táta zase k normálním dětem. Nemá přátele ani kamarády…
M z Plzně
Děkuji za dlouhý komentář. bohužel tento "handicapů není vidět a o to těžší to naše děti v životě mají. Ani Eliška nemá kamarády a dost ji to trápí.
VymazatA přišla jste na to, jak jí pomoci?
VymazatM z Plzně