Někdy mám chuť "vraždit". Jako třeba v neděli.
Mrknu na linku a v duchu se uklidním - je to fajn, máme housky, děti mají co jíst.
OMYL.
Eliška chodí sem a tam a rozčiluje se, že nemá co jíst.
- "Ale vždyť tam máš housky."
- "Ty nejím..."
- "JAK NEJÍŠ?!!"
- "Vem si tuhle, tu máš ráda."
- "Ne, ta je moc placatá, ta je moc tmavá, ta moje je kulatější, má tolik a tolik rýh...TYHLE nejím!"
- Ale vždyť kaiserky máš ráda." ...dělám poslední zoufalý pokus.
- "Ale ty moje jsou jiné!"
- "Tak si je dojdi koupit!" ..uklouzne mi, i když vím, že Eliška SAMA nakoupit nepůjde.
Jenda je na tom podobně. Jí jen obyčejné suché kulaté housky, nesmí mít oválný tvar. A nesmí na nich být mák, sůl, sezamová semínka, zkrátka NIC.
Ten to vzdal už dřív a živí se (zrovna teď) jen suchým toustovým chlebem (nesmí to být patka), ty krajíčky jsou většinou jeden jako druhý a pak taky rajčaty - ale jedině těmi malými, kulatými z Billy. Což je problém, protože tam se mi špatně parkuje. V centru města najdu málokdy místo, mám raději Kaufland, Lidl nebo Penny, kde je velké parkoviště....
Nedávno jsem se dostala do Tesca vzdáleného od nás asi 45 km, kam se dostávám jen sporadicky...a stála jsem u pečiva. Prohlížela jsem si housky a říkala jsem si, jestli jsou dost kulaté, správně rýhované, málo spletené, zda nejsou pomačkané, nemají nějakou viditelnou "vadu", není na nich sůl, mák ani žádná semínka....
A nakonec jsem si řekla, že ZKUSÍM čtyři kousky vzít, zda s nimi doma uspěju nebo ne.
Někdy si připadám při nakupování jako blázen...
Někdy? Vlastně skoro pokaždé.
Kde jsou ty doby, kdy jsem mohla v rychlosti proběhnout obchod, naházet do košíku housky, rajčata, jogurty, jablka... nemusela jsem u každé potraviny usilovně přemýšlet, zda je správně velká, má správnou barvu, zda je správně tlustá, zda je ve správném obalu a od správné firmy.... Kdysi dávno jsem mohla být u nakupování duchem nepřítomná a myslet na cokoliv.
Poslední léta je pro mě nakupování horor a vyčerpávající akce.
Šlak by mě trefil, když se dotáhnu do druhého patra s těžkým nákupem a moje děti se vztekají, že TOHLE jíst nebudou....
Nechci nijak prudit, nemám s tím vůbec zkušenosti, ale jen se zeptám. Pokud by nedostali housku správně kulatou, světlou, tmavou, velkou, bez čehokoliv co se jim nelíbí, jsou schopní třeba týden nejíst?
OdpovědětVymazatOno se totiž říká, že děti hlady neumřou, že dříve nebo později prostě sní, co je. Tak jestli si třeba zbytečně nepřiděláváte práci. :-))
Znovu opakuji, že v žádném případě nechci nijak provokovat, vím, že to nemáte lehké, prostě jen otázka, docela by mě to zajímalo. :-)
Děkuju Martina
Tak to by mě zajímalo taky:-)
OdpovědětVymazatTo nevím, třeba vám odpoví někdo s AS. Pokusy jsem dělala, když byla Eliška malá...Když jsem jí nedala TO její pití, tak klidně tři dny nepila, pak už jsem to nevydržela já... nebudu přece dítě týrat žízní (jen proto, že mám pocit, že by mělo pít něco jiného než jen růžové pití z Avent lahve). Podobně je to s jídlem. Nemám jejich "oblíbené" jídlo, tak nejedí...ale čím déle nejedí, tím horší je jejich chování (protože mají hlad)..a týrám TAKHLE (i) sama sebe. Takže je občas nechám chvíli vycukat, ale pak jim stejně koupím to, co jedí. Jen člověk s AS vám může říct, jaké to pro něj je, když ho nutíme jíst něco, co nemá rád.... Nedělají to schválně.
VymazatHIhihihi, tak to by mě zajímalo taky, protože jsem to na svém synovi ještě nezkoušela :o))) Chtíc, aby něco snědl improvizuji, vymýšlím a raději uvařím něco navíc... Ano již mi bylo taky řečeno, nedat mu najíst, že vyhládne a sní i suchý chleba, ano to je pravda, kolikrát se porýpal v obědě a pak večer dlabal suchej chleba s chutí. Zrovna včera jsem koupila sáčkovou polévku rychtářskou, jsou v ní takové krásné hvězdičky. Ukazuji ji Vítkovi a říkám, že ji zítra uvařím. On byl celý nadšený a já se těšila, jak bude pěkně jíst. JENOMŽE CHYBA!!! Na konce jsem do ní vrazila vajíčko, což jsem neměla dělat. Vítek začal plakat, že myslel, že tam bude jenom čistá polívečka a v ní hvězdičky, to vajíčko mu tam vadilo :o((( Takže jsme cedili a cedili (krev zatím ne :o)) a trošku polévky snědli. Musím tedy přiznat, že tam možná budu mít trošku viny z ústupkpů, neboť včera jsem zírala, jak ve školce jedl chleba s paštikou slepený, což by asi doma nesnědl??? Můj syn má AS, snad tato odpověď uspokojí, krásný den, Petra a aspík Vítek, jinak Amélko, drž se, mluvíš mi z duše a plně Tě chápu!!!!!
VymazatMy jsme skončili v nemocnici na kapačkách, dcera nedokázala sníst neoblíbené jídlo (když jsem se razantně rozhodla, dokud nesníš, jiného nic nebude, hlad tě naučí..nenaučil a já dostala ponaučení),postupem času se povedlo něco do jídelníčku podsunout a malinko ho rozšířit,ale to je běh na roky,oni opravdu budou raději hladovět, je to pro ně tak strašlivá zátěž, kterou nejsou schopni ustát, nevím, jaké kdo má zkušenosti, ale znám dost autistů, co to jídlo skutečně nedají,a rodiče než by vyvolávali stresové situace tak shání právě ty oblíbené housky, ta úplně stejná červená jablíčka, nebo jogurt ve stejném kelímku a na druhou stranu znám několik málo autistů co zbaští vše co se jim dá na talíř...a těm já tiše závidím:-). A Marcí , Tebe chápu a obdivuji,já řeším jídelníček jedné, řešit dvě děti tak mě fakt už asi vezou.
OdpovědětVymazatnoooo, tak to jsem moooc zvědavá na to, co budou říkat na housky, které vám přivezu já!:-D...
OdpovědětVymazatkdyžtak je sníme my dvě:-)a já půjdu nakoupit znova!:-D
VymazatAhoj Báro, správná houska je na prvním obrázku vlevo, ale měla být víc dokulata:-) Ale ty to neřeš, housky sním kdyžtak já:-)
VymazatŽivot s autisty není jednoduchý. Myslím, že by dokázali i hladovět. Není to jako u normálního dítěte.
OdpovědětVymazatVelká škoda, že nedokážou jít s tebou a nemůžou si říct, co PŘESNĚ chtějí... Chápu tě, že jsi podrážděná, já bych taky byla. ;-)
OdpovědětVymazatNo tak to máte teda doooost vela práce s nakupovaním. Pýtali ste sa ho niekedy napríklad prečo to nechce? alebo Elišky, či ani oni sami nevedia prečo?
OdpovědětVymazatLen tak ma to zaujíma hihi:)
Nemají rádi změny a chtějí pořád dokola to samé..jenže ony ani ty housky nejsou pokaždé stejné.
VymazatMozna blby napad, ale kdysi jsem pekla jen tak z rozmaru housky sama, neni na tom nic sloziteho. Kdybyste je na ne nenapadne naucila, usetrila byste si stres i denodenni nakupy cerstvych a mela vzdycky housky, jake chcete. Stejne jsou lepsi. Vzdyt stejne casto pecete, tak o jedno peceni vic nebo min.
VymazatHana
no nevim, doma pečené housky rozhodně nevypadají všechny stejně jako ty ražené v pekárně a představa náročného pečení (kynuté pečivo se musí hlídat) a následného hodnocení dětmi s nejistým výsledkem by asi odradilo každého.
VymazatPatří vám veeelikánský obdiv!
OdpovědětVymazatCo až se něco z toho, co mají rádi přestane vyrábět? Už se vám to stalo?
Nejlepší by podle mě bylo, kdyby měli nejraději jen vaše domácí jídlo a to by bylo asi nejsnažší. Nebo ne? ;)
Moje dcera není autista ani trošičku, není žádný jedlík ani dneska, ale když byla malá (0-3 roky), nechtěla jíst v ů b e c. Každé jídlo jsem jí musela vnutit, bylo to taky o nervy. Taky jsme asi ve třech letech zkusili ji nenutit, "až bude mít hlad, tak se nají, dítě samo hlady neumře ...". Ještě to bylo o Vánocích, všude kolem dostatek dobrot. Nejedla tři dny, pak už jen vysílená ležela. Tak jsme to do ní zase začali cpát. Postupně se to zlepšilo, ale vždy jí jako vrabec. Když jí bylo 18, podezírala ji doktorka z anorexie. Vysvětlovala jsem, že to není anorexie, prostě jíst nemusí. A je to.(Zato maminka to dožene :-))))
OdpovědětVymazatMatěj naštěstí není vybíravý co se značky týče (naštěstí), ale vybíravost v jídle má hroznou. To nesmí být s tím a tamto zase s tím, a to musí být bez toho a na tohle fuj...:-) Manžel mi taky říká až bude mít hlad tak ho to donutí sníst. Ale já vím že to neveme i kdyby to bylo poslední jídlo na světě :-) a pro klid náš i jeho jsme se chtě nechtě museli přizpůsobit. I když tebe Amelie obdivuji, mám to ještě jednodušší
OdpovědětVymazatJá si myslím, že máte své autistické děti rozmazlené a vychováváte z nich tyrany nepřizpůsobivé okolí a druhým lidem. A až jednou se o ně nebudete moci starat Vy, ale budou je mít na starost jiní lidé (a tato situace stoprocentně nastane, to víme všichni), bude Vaše děti i druzí lidé trpět. Já mám syna s nízkofunkčním autismem a takové chování bych netolerovala, to prostě není možné. Vy jste si své autistické děti výchovně zkazila, neustále jim otročíte, ustupujete a teď jen sklízíte důsledky své výchovy. Můj syn také nejí všechna jídla, všechny druhy pečiva a na to, které má rád, má vytvořené komunikační fotky, aby si o něj mohl říci, když na něj má chuť. A já mu ho vždy dám. Neurčuje si ovšem, jestli chce jen jeden druh sýrové housky, ale dostane takovou sýrovou housku, kterou máme zrovna doma. A vždy je velmi spokojený a sní si ji. Je pro mě naprosto nemyslitelné, aby si jakékoli mé dítě vymýšlelo, že chce jen rohlík více světlý či tmavší, jídlo jen z Billy, Intersparu, Lidlu či Alberta. Jídlo jen v určitém typu obalu nebo jen v určitém obalu. Toto já už rozhodně neakceptuji a považuji za tyranství a rozmazlenost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za váš názor, bohužel se s vámi neshodnu.
VymazatJe zajímavé pozorovat tu přímou úměru mezi "milým a slušným" komentářem a "podpisem" u něj. Opravdu zajímavé, skoro na nějakou bakalářskou práci :-D
VymazatJá doteď, jakožto dospělá (22) ženská co pracuje, studuje, POZNÁM rozdíl mezi houskou a houskou. Nemám žádný autismus a myslim, že se řadim mezi "normální" (ať už to má znamenat cokoliv) populaci. Ale skutečně jsou velké rozdíly mezi houskama, mezi stejnýma jogurtama jiných značek, apod..
Tím nemyslím ani že vypadají odlišně (na čemž autistům pravděpodobně záleží velmi mnoho, taky nemám ráda (až nesnáším) zkoušet nové věci) ale ony skutečně chutnají odlišně. Např kaiserky z tesca mají pro mne takovou plesnivou příchuť. Jejich pletenec je nic moc, oproti tomu z alberta, apod..
A dřív jsem klidně jedla jen tu svoji značku, protože jen ta je dobrá, jinak jsem byla klidně o hladu. Nejsem žravej tip, spíš jím, že musím, takže když není co mi chutná = nemusím = nejím.
Ostatně, co si tak vzpomínám, tak máma se se mnou asi taky trošku natrápila, když něco donese (opakovaně špatně - dodnes si nepamatuje která značka termixu je ta dobrá) a já jí zahlásím, že to nechci..
Eipois
A co takhle se alespoň podepsat? :o)))) Díky Petra a Víteček
VymazatMilá Amálko, my naštěstí neřešíme tvar pečiva (všechno suché je v pohodě), zato je můj syn vášnivý malíř (je to pro něj obrovský relax a maluje na svůj věk opravdu nádherně, i když monotematicky) a nedávno tragicky oznámil, že NEMÁ PAPÍR!!! To není možný, říkám, máš tam tři plné šuplíky papírů. NE. On totiž potřebuje NORMÁLNÍ, tedy "čistej, bílej, bez linek, bez čtverečků, nezmuchlanej, nepřeloženej, nepočmrklej, čistej i z druhé strany a nejlíp A4" :)..... trošku mi to připomíná ty správně kulaté rohlíky :).
OdpovědětVymazatJe to rozmazlenost, když jeden autista potřebuje ke spokojenějšímu životu jeden čistý papír nebo stejný kulatý rohlík ? Možná, že kdo zná více autistů, dojde mu, že každý z nich má SVÉ rituály, v určitém čase na nich jinak silně lpí, jindy je opouští a nahrazují je jiné. Který autista a podle jakého měřítka má lpět jak silně na jakém rituálu? ......to, že dítě je rozmazlené...UF, to BOLÍ. Já tohle slýchala v podstatě od té chvíle, co se syn narodil. Nikdo nám neporadil, co s ním je.... co máme dělat, kam se obrátit o pomoc. Tolik "odborníků" s potěšením radilo co všechno dělám špatně, jak jsem ho rozmazlila, zkazila mu život, jsem špatná máma a co mám dělat líp. Doktoři, výživoví poradci.....a nejhorší je, že jsem si to opravdu sama začala myslet. Málem mi to rozbilo rodinu, ale vydrželi jsme a nedali se :). Stejně jako paní Amálka začali shánět informace. Kvůli synovi jsem kontaktovala spoustu odborníků, četla i googlila, chodila na semináře a nakonec vystudovala VŠ speciální pedagogiku. U praktické doktorky, která nám odmítala dát doporučení na vyšetření do nemocnice, jsem si ho musela vykřičet (tvrdila, že ona pozná, že tohle autismus není) a psycholožce v nemocnici jsem pak rovnou oznámila své podezření. Doteď, když přicházíme na kontrolu, usmívá se nad tím, že takové rodiče kteří si sami diagnostikují dítě za celou praxi nezažila... Přijde mi, že jsme bojovali víc s okolím, než se synovým postižením. A nyní se musím smát, kamkoliv si přijdeme pro radu, nám radí lidé, kteří se mnou studovali v ročníku. Můžu říct, že už si nenechám vykládat od nikoho hlouposti, ať už je to laik nebo vystudovanec. Potvrdilo se mi to, že radit může jedině ten, kdo má ZKUŠENOSTI. Ne jen načtenou teorii, ani ne praxi od jednoho dítěte. Každý autista je totiž svůj originál a co platí na jednoho, u druhého fungovat nebude, ať už má IQ jakékoliv. Rodiče, resp. maminky, jsou nejspolehlivějším měřítkem a i když často tápeme, instinktivně poznáme, kdy ubrat a kdy přidat a na dítě více tlačit. My se snažíme dostat ze syna co nejvíce, ale někdy to prostě dál nejde a dál se nedostaneme. Takže, i když mi spousta lidí může říct, že je rozmazlený autista, protože k životu potřebuje svůj čistý papír. OK, já mu ho s radostí půjdu pomoct hledat, protože vím, že v dalších tisících maličkostech, které ho stály moře slz a bojů, nám ustoupil a překonal sám sebe. Omlouvám se, jestli to vyznělo nějak "buřičsky", ale nedá mi to neozvat se. Nemám ráda, když se do někoho kope. Ať jsem to já, nebo druzí.
Přeji VŠEM krásný den. Jasimonka
Huh... praktické doktorky. Habaděj naprosto k ničemu, leda na konstatování "virózek", jako to dělá jedna u nás. Konstatuje tak od chřipky po zápal plic..."virózka, která tu teď lítá" je prostě univerzální.
VymazatJeště, že dneska už žádná nutnost doporučení není potřeba, případně změnit doktora je otázka pár minut.
Eipois
Ahoj Marci,taky znám-rohlíky nesmí být s mákem,kmínem,solí,prostě čisté.Na svačinu střídáme asi tak čtyři druhy a to jedeme pořád dokola.Když máte svoje dítě ráda a chcete,aby se alespoň trochu najedlo,tak mu vyhovíte v tom,co jí.Jana
VymazatDobrý den, Jasimonko! Já si dovolím k Vašemu komentáři napsat pouze stručný komentář: DĚKUJI, NAPSALA JSTE TO MOC KRÁSNĚ, zdraví Petra a Víteček
VymazatJá vůbec nepochybuji, že to Amálka dělá v prospěch svých dětí dobře, ale nedovedu si představit co by se stalo kdyby musela z jakéhokoliv důvodu vysadit a děti museli na nějaký čas přijmout jiné pečovatele, kteří by jejich potřeby plně neuspokojovaly.To se může stát komukoliv a dítě se snad přizpůsobí nové situaci... - na to asi neexistuje odpověď ?Jana
OdpovědětVymazatBohužel je vidět,že nevíte o čem je tady řeč.Pochybuji,že by se přizpůsobilo v tomto případě dítě,asi by se musel přizpůsobit pečovatel.Jana
OdpovědětVymazatMusím říct, že před Vámi všemi hluboce smekám a vůbec nechápu, ty nesmyslné a tvrdé útoky...krom toho...nejsem autista a občas taky musím mít nějaké to " mimo " mísu běžného života, no a co ???
OdpovědětVymazat