V rámci předvelikonočního úklidu jsme se v neděli rozhodli umýt okna a vyprat záclony.
Sundali jsme záclony a já jsem je dala do pračky.
Jeníček běhal po zahradě, protože ten den bylo hezky.
Pak se vrátil domů a bylo vidět, že není ve své kůži.
Holky si hrály v pokojíčku, žádná návštěva tu nebyla a manžel byl na zahradě.
Nebylo tedy nic, co by ho mohlo vyvést z míry.
Požádala jsem Jeníka, aby sundal kartičku s džusem z jeho lišty a byl oheň na střeše. Jeník řval, utíkal pryč a kartičky se ani nedotkl.
Po mé opakované výzvě se schovával za stůl, za kočár, pod schody a ječel.
Snažila jsem se ho přemluvit ke čtení knih, prohlížení zážitkového deníčku, ke svačině, ale na všechno reagoval řevem a úprkem do koupelny nebo do nějakého rohu. V koupelně schválně shodil na zem manželův holící strojek, z lavůrku vzteky rozházel poskládané a vyžehlené prádlo.
Když jsem několikrát zapla pohádku na DVD, okamžitě ji se řevem vypnul.
Po vyčerpání arzenálu činností, kterými jsem chtěla odvést jeho pozornost, jsem rezignovaně odešla do kotelny, vyndala jsem záclony z pračky a šla jsem je pověsit...
Když jsem pověsila 3 kusy a věsila čtvrtý, Jeník se změnil jako mávnutím kouzelného proutku - slezla jsem ze židle a pustila jsem Krtka na DVD. Jenda se posadil na gauč a spokojeně se díval.
Když po obědě usnul, snažila jsem se analyzovat Jeníkovo chování a dopolední činnosti a vyšlo mi z toho, že mu asi vadily sundané záclony...
Má pravdu...byt bez nich vypadal úplně jinak - možná neuspořádaně, neupraveně, zvláštně?
Po nedělním zážitku nemám v plánu záclony prát alespon dalšího půl roku... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.