Moje dítě má autismus
Díky Bohu.
Říkáte si, ta ženská se asi zbláznila...
Může někdo děkovat za to, že jeho dítě je autista?
Ano, mám radost. Po 3 letech boje s Jeníčkovým spaním, s problémovým chováním, odmítáním jídla, s nevysvětlitelnými strachy a úzkostmi, se spoustou rituálů, odmítáním změn a zavedených zvyklostí... konečně vím, na čem jsem.
Ještě nedávno mě bolela slova lidí na ulici, že nezvládám své dítě, že tak velký kluk se už nemůže vozit na kočárku, nemůže mít dudlík....
Tak velké dítě neřve v obchodě jako zvíře, neválí se po zemi, nekope do lidí, neříká sprostá slova....
Zájem lidí a "dobré" rady, jak Jeníka vychovávat, byly leckdy příčinou mých slz.
Už mě nemusí bolet slova babiček, že neumím naučit dítě na nočník, že mu mám sebrat dudlíka, že nesmí sedět na kočáře a okusovat si ruku....
V předběžné diagnoze je napsáno:
Aspergerův syndrom, těžké projevy ADHD, těžké OCD rituály, porucha hrubé motoriky, DMO...
Na první pohled to zní možná děsivě, ale znám Jeníčka a nedozvěděla jsem se vlastně nic nového.
Paní doktorka mi po 3,5 hodinách psychiatrického vyšetření řekla jen to, co jsem v hloubi duše stejně věděla.
Jen jsem si to možná nechtěla přiznat. A hlavně si to nechtělo a asi nebude chtít přiznat moje okolí.
Už mě doufám nerozpláčou slova, že za to můžu sama a že dělám z dítěte "exota"....
Ano, Jeníček je "jiný", ale i přesto je dokonalý a je můj.
S pomocí komunikační knihy, zavedení denního režimu, obrázků a ve spolupráci s APLOU věřím, že se nám podaří nalézt k sobě cestu a že si vzájemných chvil budeme více užívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.