A dnes ukážu, jak nepracuje.
U některých hraček nebo úkolů se Jeníček ZASEKNE a nic s ním nehne.
Jednou z nich je i tahle:
A to jsem si myslela, že se mu zvířátka budou líbit.
Jenda hru tvrdošíjně odmítá.
A Jenda občas jedním očkem nakoukne.
U této hry ne.
A tak ji zase na pár týdnů či měsíců schovám do skříně.
Holt ji vyzkoušíme JINDY.
A takových podobných úlovků, které nezaujaly, máme víc...
Amalko, i my mame nekdy sve dny. Ja verim, ze se Jenik jednou na tyto ukoly vrhne a budou se mu libit. :-)
OdpovědětVymazatTak to jsme na tom podobně.Akorát člověk nikdy dopředu neví, co ho zaujme a co ne. Máme spoustu hraček, které vesele ignoruje :-).
OdpovědětVymazatJinak ta hra vypadá moc pěkně, já bych si hrál hned :-).
taky si často myslím, jak dítě překvapím novou hrou a ono nic...
OdpovědětVymazatKaždopádně, ze skříně se to nezratí a třeba napodruhé zaujme víc.
Doufám, že nám bude přát počasí a konečně budou moct děti ven.
Ta zvířátka mají výrazy, dost silně vyjadřující emoce - mají takové ty nikoli zvířecí, ale lidské výrazy, díky kterým mají vypadat roztomile. Nemůže Jendovi vadit tohle?
OdpovědětVymazatMargit, možná mu vadí, že mají zvířátka "uříznutou" hlavu, i když si nejsem jistá...že se na to vůbec podíval...
OdpovědětVymazatObrázky to jsou pěkné, ale i mne trochu zarazilo, že prvoplánovitě jsou postavičky bez obličejů. Mohly se udělat výřezy i z jiných částí opbrázků a ne jen z hlaviček. A nebo udělat rovnou puzzle z různých tvarů. Možná, že tvoření celého obrázku by zaujalo více než vkládání jednotlivých tváří.
OdpovědětVymazatMilá Amélie!
OdpovědětVymazatVždycky, když kliknu na odkaz u komentáře nového návštěvníka, ten krátký okamžik, než se jeho stránky načtou, odhaduji, do jakého světa mě internetové linky přenesou. Tentokrát jsem ve svých představách byla hodně, hodně vedle. A i když pracuji celý život s dětmi a už v dětství jsem fungovala jako chůva všech mých sourozenců, sestřenic a bratranců, váš svět si umím představit jen mlhavě.Je dobře, že nám do něj necháváte trochu nahlédnout. Jeníček je nádherný kluk a vy skvělá máma.
Škoda, že neumí Jeníček říct, co mu na obrázcích vadí. Mě se zdají moc hezky namalované a veselé. Jeník, to co nedokáže vyjádřit slovy, ale krásně vyjadřuje celým tělíčkem. To jeho válení a otáčení se zády, je tak výmluvné, že mu rozumím i prostřednictvím fotografií. :-))
OdpovědětVymazatTy, Amálko, ale ty Jendovy oči! Ty mu na jedné fotce TAK hrají- šibal jeden...jakoby se mu to focení líbilo víc...hodně síly přeju K
OdpovědětVymazatKejt, on se smál tomu, že se snažil kopnout do maminky. Ví, že to nesmí a přece to zkouší a má z toho děsnou legraci. Ale agresivitu mu netrpím... Jenže on ví, že když na někoho útočí, že vždy následuje REAKCE, a tak to zkouší... a čím větší reakce (hlavně u holek), tím větší radost... :-(
OdpovědětVymazatJarko, to máš pravdu. Nemusí říct NIC a poznám, že mě má "na háku". :-P ...a že o učení nestojí.
OdpovědětVymazatOn to člověk dopředu neodhadne, jak děti na nějaké hry budou reagovat...tak snad se to za pár měsíců zlomí.
OdpovědětVymazatTaky se nerad do něčeho nutím, například do psaní. Píši jen když mne to baví a mám co říct. Nenutil bych ho... třeba má chuť nic prostě nedělat a trochu vyvádět. Moje vnučka se taky někdy zasekne. Někdy si myslíme že dětem dáváme to nejlepší a jsme překvapeni že to nechtějí. Je vlastně i dobře že má vlastní hlavu. Chová se jako zdravé dítě. :)
OdpovědětVymazatPavle, ano, občas se chová jako zdravé dítě. ALE JINAK potřebuje pevné hranice, potřebuje mantinely, potřebuje vědět, že MUSÍ něco dělat, že musí plnit úkoly...že musí vylézt z té své autistické ulity a zapojit se do "našeho" světa... A ty úkoly a nácviky sociálního chování spojené s odměnou jsou právě takovým pomyslným startem do života. Vytrhávají ho z jeho zaběhnutých rituálů a přibližují ho našemu světu.
OdpovědětVymazatUmí se na tebe nebo něco Jeník zlobit delší dobu?
OdpovědětVymazatAsi si tě nezkouší udobřovat, když něco vyvede...?
A pomůže, když se mu třeba omlouváš nebo když vidí, že máš radost?
Markétko, když neměl léky, trval afekt i hodinu. Ted to zvládáme během pár minut. Neudobřuje si, neví, že něco udělal špatně. Asi nechápe omluvu a myslím, že je mu jedno jestli mám radost... Šárinka ho naučila nosit mi kytky, tak mu říkám, že mám radost, ale on spíš běží a chce je dát do vody, protože ví, že tam patří.
OdpovědětVymazatSpíš má škodolibou radost, když se mi něco nepovede. S emocemi je hodně na štíru, ale pilně na tom pracujeme .