Ale pravdou je, že život s autismem je BOJ - od rána do večera, každý den, celý rok... Tedy u NÁS.
Nevím, jak to mají jiné maminky. Čtu v knihách pojednávajících o autismu, že někteří autíci jsou klidní, pasivní, klidně si točí někde v koutku nějakým kolečkem...tak to není náš případ.
Ale občas bych si přála, aby si Jenda v koutku "točil kolem"....
Naše dítko je hyperaktivní a musíte ho mít na očích celý den....
Sotva ráno otevře oči, musíte být ve střehu...a polevit smíte až tehdy, až večer (vlastně většinou v noci) sladce odfukuje v postýlce...
A to bývá tak kolem 22. hodiny...v ideálním případě.... V tom horším případě kolem půlnoci....
Pokud polevíte dřív, hned je nějaká katastrofa na denním pořádku - od rozházených hraček, kytek vysypaných z květináčů, knih vyházených z polic, počmárané televize, přes šampony rozlité po zemi, čaj nalitý v DVD přehrávači, paštika rozpatlaná na notebooku, rozházené granule, jídlo vysypané na zem, oškubané kytky, ponožky koupající se v čaji, mastičky rozpatlané všude možně i nemožně, zubní kartáčky v boudě nebo v záchodě, samolepky naházené za postelí, přes oblečení a hračky naházené v odpadkovém koši, rozbité lampy, rozebraná postýlka, převrácené židle, zapnutá světla v celém bytě nebo pytlík na hlavě.... To je jen pár věcí, které mě ted napadly....
Občas se otočíte a vaše dítě na vás útočí flétnou nebo šroubovákem...
Nejhorší na tom je, že vy víte, že nikde nenecháte nůž, mikrotenové sáčky, igelitky, nůžky, ostré věci, horké nápoje....ale musíte hlídat, aby podobné věci někde nenechaly holky nebo manžel...
A tak pořád chodíte po bytě, kontrolujete a po někom něco uklízíte....
Spousty věcí už za ty roky nevnímám - světla automaticky zhasnu, křupinky a granule postopadesáté posbírám, klávesnici otřu.... Koše zkontroluji, když jdu okolo nich....
Ale fascinuje mě Jendovo lezení po výškách...
Tady se mu může něco stát...
Takže běžím na záchod a v duchu se modlím, aby se mu něco nestalo.....
Kdejaká skříňka....schody...stůl....nic není před Jendou v bezpečí....
Ze schodů už jednou spadl, ale nějak "šikovně", protože se mu nic nestalo.....
Už si bez něj svůj život nedovedu představit.
Ano, je to rarášek a neposedný čertík a dává mi často "zabrat", ale miluji ho celým svým srdcem.
S klidem vyleze na stůl, dívá se do světla....
100 x za den vyleze na skříňku, na které byl ještě před pár dny vánoční stromeček..a klepe čímkoliv do zdi....
podruhé tužka...
zkrátka cokoliv....
Zaklepe na zeď a skočí dolů...
Budeme muset skříňku uklidit do jiné místnosti nebo na půdu. Mysleli jsme si, že mu ji v obýváku necháme - Jenda tam má razítka, autíčka, hračky, piktogramy - zkrátka "své poklady"...ale skříňka začíná být nebezpečná pro jeho zdraví... a také pro moje nervy....
jak se jeníček zachová, když mu znemožníte lézt např na tu skřínku a skákat dolů?
OdpovědětVymazatdejme tomu afekt..
jak v případě, že příště zákaz zopakujete? a zas a zas?a co když vydržíte?
U nás to není až tak, ale frčí u nás skákání po posteli a můžu zkoušet domlouvat, křičet, řvát, stejně Sárinka skáče. Postel odstranit nemůžu. Totéž se u nás děje s gaučem, skáče na něm i z něho. Skáče z opěradla a je to docela vysoko. Jinak převrácené židle, rozsvícená světla ve všech místnostech, rozházené věci to je na denním pořádku. Je to někdy o nervy, ale co s tím?
OdpovědětVymazatkdyž vzpomínám které asi období bylo zatím nejhorší u mého syna, tak to bylo kolem jeho 5 let. také byl hrozně hyperpaktivní :( a také hrozně vynalézavý. Ale když si něco vymyslel a bylo to nebezpečné, tak jsem se snažila abych mu to znemožnila. Tzn skřínku bych dávno odnesla a co se týče ložnice, tak bych ji zamknula. Tedy já to tak dělala, 3x šitá hlava mi stačila a to si to ani nikdy neudělal, až při takové opičárně :))
OdpovědětVymazatAmi,
OdpovědětVymazattohle musí být fakt úplně šílené. Nedivím se, že máš všeho nad hlavu! Strašně moc ti držím palce, vydrž, bude to čím dál lepší!
...fuj na to bych neměla nervy :-) Asi bych to taky řešila zamykáním - a polštářema za gaučem a před skříňkama ....a ...asi se to nedá :-D
OdpovědětVymazatuf! pri pohľade na niektoré fotky som sa až zapotila!a tuším, že ten Janíčkov anjelik strážny sa tiež riadne potí :D
OdpovědětVymazatU nás to bylo podobné, nejhorší, jak píše i Tenzi, kolem 5 let. Lezení po výškách, skoky z výšky bez pudu sebezáchovy, útěky z domu...Doma jsme udělali bezpečnostní opatření, dům zamykali, střešní okna zavrtali...Domluva neplatila. Když jsem mu něco zakázala, vůbec se nerozčiloval, ale za 5 minut už tam byl zpátky...Taky říkám, že Járův andělíček strážníček se nadře:-) Moc přeju, aby se ta láska k výškám zmírnila, stejně jako to bylo u nás. Ale nevím, jestli jsme si polepšili, teď už po výškách moc neleze, za to chce řídit auto:-)
OdpovědětVymazatad monika
OdpovědětVymazatčetla jsem jinde :))))) je to sice na první pohled k smíchu, ale na druhej tuhne krev v žilách :(
Už jsem v tv či novinách několikrát o takových šikulkách četla.
Na skříňkách a šuplících máme gumičky, aby si třeba nevzal nůž a někomu neublížil. Dveře se snažíme zamykat (ty, kde máme klíče, některé klíče už po letech nejsou k nalezení), zamykáme bránu, protože utíkal na ulici...Skříňku můžu odnést, ale NE stůl, gauč ani schody (na ty neleze zepředu, ale zboku). Můžu jen doufat, že ho to přejde (jako třeba patlání obsahu plenky ap.) a že si najde zase jiný zájem...Nepomáhá zakazovat, vysvětlovat...o to víc ho to láká...
OdpovědětVymazatA nepoučí se!!! Spadne, a leze tam znovu. Lepší je si toho nevšímat, odvádět pozornost jinam (pokud to jde...), jít třeba ven, aby na to zapomněl, někdy odvést pozornost jídlem... A díky Bohu, že se mu zatím NIC nestalo.