Na odolední procházku chodíme v 99 procentech případů stále stejnou trasou.
Jeníček MUSÍ vždy něco držet v ruce - je to jedno, jestli je to kaštan, žalud, plastový pavouk, pentlička, kamínek, šípky, plyšák...cokoliv.
Tentoktát to byl Pat (a nebo Mat?)...
Ví, že dudlíky musí nechat doma. Ty mu ven nepovolím...
Osvědčila se nám už dávno komunikace přes plyšáky, a tak v ní i nadále pokračujeme:
Říkám: "Jeníčku, Ukaž Patovi slepičky"....
(Mně by je totiž neukázal...)
Při nákupu si vždy koupí Kinder řez a lízátko....A to musím OKAMŽITĚ rozbalit, jinak by došlo k afektu...
Kolikrát pokladní čeká, než se mi podaří rozbalit lízátko...Někdy si říkám, že mám ty ruce "volšové", protože mi to to nejde..a čím víc spěchám, tím hůř mi to jde... Teprve po rozbalení lízátka "můžu" zaplatit a dávat věci do košíku...
Vlastně mi přijde, že se do obchodu pomalu zase vracíme.... Bylo období, kdy to nešlo vůbec a obchodům jsme se raději vyhýbali. To bylo tehdy, když na Jeníka a jeho chování lidé reagovali...např. :"ty tak zlobíš, odnese Tě čert, já bych Tě někam přivázal, zlobíš maminku, takovej velkej kluk už nemá sedět na kočárku ... ap.
Čím víc mluvili, tím víc Jenda řval a odmítal chodit nakupovat....
Díky cestovním proužkům jsme se pomalu vrátili k nakupování.... většinou koupíme jen pár věcí a Jenda MUSÍ vědět, co jdeme koupit, co dostane jako odměnu a že potom půjdeme v domů...a hlavně musí vědět, CO bude doma dělat... "pustí si pohádku a vezme si dudlíčky"....
Říká: "Dudánky na Jeníčka počkaly"...
Cestou opakuje stále dokola tytéž otázky....
Díky lízátku zvládne v pohodě čekání na hranolky....rituál po nákupu v obchodě....
Dá se říct, že teď nakupování zvládáme mnohem lépe než před pár měsíci. To jsme bud nevyšli vůbec nebo jsme nakupovali s řevem. Jenda shazoval potraviny z regálů nebo je vyhazoval z košíku, tahal za váhu v zelenině, válel se ve dveřích a nikdo tudíž nemohl projít, sundaval cedulky s cenami, nebo zamykal vstupní dveře, pokud v nich byl klíč....
Toho já jsem si vůbec nevšimla, Jenda samozřejmě ano...
I ted k nákupu patří občasné válení se po zemi, zatahání pána za zip...nebo nějaké paní řekne, že je "hnusná", jindy olizuje zeď nebo třeba kartony s mlékem...
Ale už to není tak časté a tak "hrozné" a hlavně.......nakoupíme.... :-)
Pomaličku se blíží jaro a na Jeníkovi je to vidět. :-)
OdpovědětVymazatMilá Amelie, taky se zdá, že se blýská na lepší "jarní" časy. Je to fajn ho takto motivovat...máš vůli a děláš to holka moc dobře. Tak ještě víc sluníčka přeji
OdpovědětVymazatVůbec si to neumím představit , jsem tak nerada středem pozornosti avůbec nevím jak bych to ustála...tobě přeju, ať vám to jde čím dál líp. Kinderřez je náš ranní rituálek..a lízítka mi taky jdou rozbalovat mizerně...
OdpovědětVymazatDěvče moje, Ty víš, že jsem Ti VŽDY fandila, chápala, ale když vidím, že jsi DOKÁZALA PROSADIT, ŽE VEN DUDLÍK NEPATŘÍ, proč to nezkusit i s dalším úkolem? Já vím vím vím 100 vím, že je to boj a následuje řev, ale jak jsi teda dokázala, že Jeník respektuje, že dudlík je doma???
OdpovědětVymazatZe mě se stává chladná mrcha, co jde i přes řev. Nerozhlídnul ses? Žádné na zadek, i 20x ho vrátím, aby pochopil, co chci. Když mu to budu říkat po hodině doma, už je pozdě aby to pochopil. Jenže Kuba nemá takové trable jako Jeník, vím.
Je mi trapně, vím že mám jen 1 dítě, nedeptá mě sobeckej chlap, ale když vidím, že jsi dokázala tohle...třeba to sezení u TV blízko.
Vím, že tě za to hanila i maminka nebo tchyně, ale já jako brejlovec mám z toho strach, promiň.
A AŽ BUDEŠ MÍT ČAS (vtip roku viď?), zkusíš napsat, co ses dozvěděla v APLE?
Pa, těším se a chybíš mi. Omlouvám se, jdu z koruny na korunu, není výplata, balík pošlu jak to půjde.
magda
AndyPan, já jsem tichý, uzavřený introvert a scény na veřejnosti pro mě byly zpočátku utrpení...člověk si asi zvykne na všechno.
OdpovědětVymazatMila Marci,
OdpovědětVymazatmas pravdu, clovek si zvykne na vsechno....proste musi...
Jenik jde svizne kupredu a myslim, ze s nim bude i lepsi porizeni :-)
Nas Simon me zacal respektovat cca v 5ti letech. Jinak si z niceho nic nedelal.Nevidel,neslysel a obdarovaval me i celodennim revem,mecenim a kvicenim. Nyni zabira - nechces ?? az budes chtit Ty, taky nechci a nemluvim s Tebou.Ticha domacnost zabira neuveritelne :-) po chvili je z selmy male kotatko :-) ale musim byt fakt dusledna.Kdyz reknu dnes ne, tak fakt az zitra.
Marci, jak by Jenik reagoval na to, kdybys mu treba za nadavani rekla, ze s nim nemluvis, kdyz je na Tebe zly ?? a pak ho fakt ignorovala ?? Lucie
Lucko, vím že to nejde shrnout do pár vět, že každý autista jej iný...někde ten boj jde zvládnout, někde je to vzhledem i k ostatním členům rodiny náročné...ale líbí se mi, cos napsala. Někdy mám pocit, že jak si "zvykáme", rezignujeme na boj se změnama.
OdpovědětVymazatANO, VÍM, sama to dobře se synem vím, že stereotyp je jejich ráj plný jistot...ale nejde to pořád. Také mi přišlo roztomilé, když 2-3letý syn lidem sahal na pupíky, ale teď mu bude 8, bude m u pak 15 a to už by mu nějaká ženská mohla dát facku...
Páč neví, že miluje složení lidského těla...
Vždy´t dudlík třeba nebo jiné, vyloženě "dětské" věci či rituály musí jednou ustoupit!!!
Marci ví, jak MOC ji mám ráda a vážím si jí, vím jak je těžké, uspávat Jendu v noci, starat se ještě o holčiny...ale Marci, zlato...
má rád jeník puzzle? pohádky a Bety? pokud máš manžela v práci, princezny ve škole...nešlo by to, nechat bety za dveřmi a třeba "přes mańáska " říct:"Jeníku, chceš Bety? Vyndej dudlík" nebo něco takového...
Já vím, jak jak moc je Marci unavená, že Jeník má svou hlavičku...ale takhle mám o tebe strach...já taky trpím, jak na Kubíka řvu, ale díky tomu mi FUNGUJE.
Ano, večer padnu, nenávidím sebe, stydím se před přítelem ale vím, že Kuba ten den fungoval!
je to boj:-(
taky na mě můj modrooký anděl řval, že mě zabije (ó díky že mají aspergři takovou slovní zásobu:-)), ale neustoupila jsem...
OdpovědětVymazatMagda
ale jak to bolí...to asi víme každá...
já tomu taaak rozumím....dudlíka jsme taky odvykli na ven, trvalo to tři měsíce, konflikty obecně nesnášíííííím!!!
OdpovědětVymazatLucko, tím, že budu Jeníka (nebo manžela) ignorovat a vyhrožovat tichou domácností, tak to pro ně bude odměna a některé nežádoucí chování tím jen posílím. Budou vědět, že když se takhle zachovají, tak ode mě budou mít klid...a tím odměnu.
OdpovědětVymazatMagdi, DUDLÍK je zrovna ted to nejmenší ZLO. Ten mi vadí ze všeho nejmíň. Řeším za den TISÍC maličkostí a dudlík je až na spodních místech žebříčku. Důležité je, aby NIKOHO nebil, nekousal, neplival do obličeje, nevypínal doma topení, netahal za zipy cizí lidi, neolizoval zdi v obchodě, nečichal lidem k botám, nelehal si do louží, nemlátil do televize různými předměty apod. Všechno TO je ted důležitější než dudlík. Na to se ted zaměřuji, dudlík vzal čert. :-) Neboj, do školy s ním nepůjde. :-)
OdpovědětVymazatZapomněla jsem. Jenda má tendenci k sebezraňování. Před 3/4 rokem si do KRVE okusoval ruku!!!!! Pokud nemá dudlíka, kouše si ruku. Jak říká APLA: Nemám na výběr mezi dobrým a špatným chováním, ale mezi horším a ještě horším. Otázka zní: "Dudlík nebo do krve okousaná ruka???" Na tuhle otázku je jediná odpověď - dudlík. Zatím mu ho nemůžu vzít. Nejde to.
OdpovědětVymazatMarci, ja prece vubec nemyslela manzela:-) je mi jasne, ze ten by si tichou domacnost pral ze vseho nejvice ....
OdpovědětVymazatMe jen zajimalo, co by Jenda rekl na to, kdyz treba bouchne do televize, ze se proste TV vypne a nebude pohadka, kdyz je na ni zly. To same u mlaceni do lidi.U nas je ted hitem plivani. Ma 2a pul leta dcera tak reaguje na kazde ne, nemuzes, se to nedela...Dostane jednu na zadek a nemluvim s ni. Je bez pohadek, sladkosti a nehraju si s ni. Po tydnu uz si plivanec rozmysli....ikdyz nekdy je to jeste silnejsi nez ona :-))))
Vim, ze je Jneda autista a ma chovani naprosto jine. Jen jsem se chtela zeptat. Omlouvam se, zda jsem se Te dotkla.... ;-) Lucie
Luci, nedotkla, neboj... :-)
OdpovědětVymazatMAGDI:
OdpovědětVymazatDopisuji si s očním lékařem ohledně sezení blízko u TV, z mailů kopíruji: "Z očního hlediska je názor, že se koukáním zblízka na televizi kazí zrak, už dávno přežitý.
Důležitější je doba sledování bez přestávek. Proto je důležité dělat přestávky.
Sezení Jeníčka blízko u televize nemusí být samo o sobě příznakem nějaké
vady. Zvláště u dětí s autismem, nebo jinou poruchou pozornosti, je obvyklé
že děti pozorují TV obraz zblízka, protože obraz na celé obrazovce je pro
ně příliš komplexní. Vybírají si tím menší část obrazu, kterou mohou
sledovat snadněji, déle a bez větší námahy."
Huuurá, ted jsem trošku klidnější.
Pamatuji si, že mně jako dítěti rodiče říkali, že si zkazím oči čtením s baterkou...a celé dětství jsem četla po nocích pod dekou při baterce a mám oči jako ostříž. :-)
A on je hyperaktivní, takže často odbíhá, honí Betynku, něčím hází...tudíž tam nesedí celý den. Odpoledne býváme venku ...No a přes léto budeme venku skoro pořád...
Zlato, už jsme si to pořešily, opravdu jsem to nemyslela zle, jako brejlovec mám jiné smýšlení.
OdpovědětVymazatNebudu lhát, i já žila ve výchově "Neseď blízko,rozsviť si velké světlo" atd atd.
Já třeba řešila otázky, jaktože Kubík nemá krátký večerníček na ČT1 ale nechám ho CELOU hodinu u Animáčku na Barrandově.
Jednoduše, přes týden má dvd zakázané (má je jen o víkendu) a protože mu vše trvá dlouho, úkoly nám zaberou skoro dvě hodiny - po každém úkonu si maluje nebo modeluje - tak logicky si zaslouží delší pohádku. A já si poklidím, dodělám x věcí...
O víkendu si to pak vysnahradí, to má dvd celé.
Magda
Obcas aj ja mam chut nejakej pani povedat ze je hnusna, musis to brat pozitivne, Jenda to spravy aj za nas :-)Teda aspon za mna.
OdpovědětVymazat