Asi mě klame paměť..už si nepamatuji, kdy to bylo naposledy....
Sedne si občas ke stolu...tedy pokud má zrovna období, že něco teplého vůbec jí.
Poslední rok jí většinou suché potraviny - piškoty, kukuřičné křupky, kukuřičný chlebík, tyčinky, musli tyčinku, corn flakes, obilné polštářky a Brumíky. Ráno k snídani pije jahodový nebo malinový Actimel.
Ve městě má jako rituál po nákupu hranolky nebo párek v rohlíku.
Občas z toho seznamu něco "vyřadí", občas něco málo přidá...ale ve své podstatě je to rok stále to samé....
Ale stačí, aby se JEDNOU zklamal...
Moje mamka jednou při hlídání Jeníka nepřecedila mléko (v tom množství rituálů jsem ji na to zapomněla upozornit) a on pak 2 - 3 měsíce mléko nepil.
Pokud má světlou chvilku, sní kulajdu nebo drobenkovou polévku. Nebo alespoň pár lžiček.
Někdy výjimečně i u stolu...sám... Když se na něj NIKDO nedívá....
Nejraději jí vsedě na svém křesílku u oblíbené pohádky.....
Odmítá teplá jídla, maso, omáčky... a odmítá sedět u stolu.
Na radu z APLY - nutit jíst u stolu... a NUTIT teplá jídla...
Ten hodinový, možná i delší, afekt za to ale asi nestojí....
....... pak pod židle, pod stůl.....
...přikrývá se dekou...
...a nemůže se pak chudák zklidnit....
A z jídla stejně nesnědl ani sousto....
Kdybych ho nenutila jít ke stolu, možná by pár suchých těstovin (nebo výjimečně i brambor) u pohádky na svém oblíbeném křesílku snědl....
NUTIT nebo nenutit?
Pro mě je lepší, když vůbec něco sní..... i kdyby na svém křesílku u televize....
Jasně...s výhledem do budoucna...to asi nejde...ve školce i ve škole bude muset sedět u stolu...
Ale asi i zde bych chtěla dát na své srdce...
Nechám ho i nadále jíst samotného... když o společnost nestojí....
....a třeba...za měsíc, za dva, za půl roku, za rok....
....si sedne i k jídelnímu stolu...?
Můj názor je MOC nenutit...
....samozřejmě, že "mírně" ano.... Bez "mírného" nátlaku by asi Jenda nedělal nic, ale pokud to nejde, tak to zkusit zase jindy.....
Jen s klidem, mírností, s láskou a s trpělivostí.... Nic jiného na Jeníčka asi neplatí.
Jakékoliv zákazy, příkazy, rozkazovací ton nebo "nucení" ho vyvádějí z míry.
Jinak bysme šli celý den z afektu do afektu - afekt kvůli ranním lékům, afekt kvůli jídlu, afekt kvůli oblékání, přebalování, česání, čištění zubů, afekt kvůli ztracenému dudlíku, afekt vůči nějaké změně, afekt kvůli špinavé mikině, afekt skrz procházku, afekt skrz "jiné" rukavice, afekty kvůli čemukoliv...kolikrát ani neznám příčinu Jendova řevu.
A myslím si, že i tak JDE Jenda dopředu, pomalinku dělá pokroky. Nestagnuje, ani nejde zpět.
Pokud na něj tlačím moc , tak se zasekne a všechno bojkotuje a odmítá.
Snad milující mateřské srdce rozezná tu hranici, kdy ještě "tlačit na pilu" a kdy ještě počkat....
Amélie, Tygr sice autík není, ale s jídlem to máme skoro stejné. Žije o suchém pečivu, Brumíkách, jogurtech, jabkách atd. V Mekáči sní cheese, na nádraží párek v rohlíku. U stolu nesedí, někdy nejí vůbec nic.
OdpovědětVymazatNutit ho prostě nejde...nevím jak, natož nutit autistické dítě k jídlu...
T.
sedět u stolu? to taky jde ? :-D v současné době je hlavní součást Štěpánkova jídelníčku pražená kukuřice...už je Ti líp? :-D Esssi-Dáša..
OdpovědětVymazatHolky, vy jste mě potěšily...děkuji!!!!
OdpovědětVymazatI některé zdravé děti skoro nejí. A nutit do jídla je blbost. Nemá ke svému malému křesílku taky malý stoleček? Nebo nemohl by mít? Mohl by sedět tam a vy u velkého stolu. ;-)
OdpovědětVymazatKdyž se Jeníček jednou nenají ve škole, tak se dojí doma. Mé dítě (20) jednou bude ústavní, víme to celou dobu (autista s těžkou MR), takže jsem se celou dobu snažila ho k tomu stolu dostat a také, abych pro něj aspon já byla autoritou. Není to 100%, ale zaplat pánbůh aspon za něco. Vím, že nelze srovnávat..každé to naše dítko je originál.
OdpovědětVymazatAle neplatilo by na Jeníčka zkusit nějaké fígle?
Dám příklad: u nás je to někdy jako "v opeře" když chci upoutat synovu pozornost, tak mu to co budeme dělat zpívám :)) vymýšlím si melodii, vkládám slova co potřebuju..tím upoutám jeho pozornost a více sebou nechá manipulovat.
On tedy celou dobu u toho stolu stejně nevydrží, ale když odběhne, tak třeba jen oběhne stůl a zase se vrátí.
Také jsme u jídla vždycky dělaly blbosti. Mj. jsme mezi sousty trénovaly logopedii, říkaly říkačky, zpívaly. V určité časově velmi omezené době jsme u jídla trávily většinu času. (Malá je přijatá z ústavu a když v pěti letech přišla, byla vyhublá na kost a jedla velmi pomalu a nerada). Teď, v osmi letech jí téměř všechno a kdekoli - hodně jezdíme a kvůli nabitému rozvrhu jdeme minimálně jednou týdně do restaurace na polévku nebo hranolky - takže neobvyklé se nám stalo rituálem. Respektuji, že některá jídla tak nemiluje a nenutím jí třeba velké porce masa, ale jinak jí opravdu všechno. O oblíbená jídla si už říká, cca po roce u nás jsem od ní slyšela neuvěřitelnou větu: "Já mám hlad":-))
OdpovědětVymazatTo je přesně to na co myslím.
OdpovědětVymazatV ústavu nemají čas se s dětmi zaobírat, zda se uráčí jíst, pokud sedí u stolu tak je třeba nakrmí, ale s talířem po místnosti za nimi nikdo běhat nebude :(
Proto jsem se zrovna na to jídlo už kdysi tak zaměřila. A aby se syn naučil jíst, tak to znamenalo, aby aspon chvilku vydržel v klidu u stolu.
tak u nás byl bojkot jídla od narození, mlíko přímo nesnášel..jako kojenec nejedl třeba 16h, prostě jsem to do něj nedostala...pak od 4m s příkrmama dobrý, sice přestal pít mlíko už úplně..ale snědl vše, co jsem mu dala..
OdpovědětVymazatv 18m šlus a nejí prostě nic...já byla jako dítě stejná, normálně jíst jsem začala až v první třídě... hodně dětí je "nejedlých"..
u těch autíků to musí být horší v tom, že i ty jídla mají jako rituály..Tygr třeba jako i dost ochutná, ale prostě udělá mlejnek a bleee..nechutná mu to...
za to čokoládičky a tic tacy by jedl na tuny :(
Tess nejen rituály, taky jak maj autíci jiný smyslový vnímání, prý jim některý konzistence jídla vadí, dusí je, mají pocit, že jim to roste v pusu apod....Es.
OdpovědětVymazatEss, právě proto mi přijde stanovisko APLy divné...jak se dá dítě nutit do jídla? Natož dítě autistické....
OdpovědětVymazatJá vím, že to maminky autíku mají těžké, syn jakž takž jí, ale např preferuje jídla co mají červenou barvu, to jí i sám.
OdpovědětVymazatOstatní bud zcela odmítne, nebo musí být nakrmen. Ale dá se např oblbnout (tam kde to jde), že mu na to dám trochu kečupu a už je spokojenej a jí sám.
(např knedle s vejci by nejedl, dám kečup, nebo mu na ně poházím pokrájená rajčata a je spokojený)
My měli období kolem druhého roku,brumíky,sušenky ,mlíko a nic jinýho nejedla...měla afekt na lžičku,mohlo na ní být cokoliv ,prostě řev a nedala ji do pusy...Pak jsme to museli násilím prolomit..:-)Od té doby máme období kdy jí řeba míň,ale hodně se to zlepšuje,ted máme období žrací a to vyloženě:-)Co chodí do školky je při chuti:-)U jídla sedí cca od půl roku(co se naučila sedět:-)),prvně v židličce a ted na rostoucí židli,prostě nepovolím a sedí se dokud to nesní..prostě bych ji nepustila,taky má občas tendence zdrhat a zase období,kdy sedí hůř a kdy jí to nevadí:-)prostě střídavě oblačno u nás ve všem...:-)
OdpovědětVymazatAmeli, taky s tebou souhlasím... to nucení do jídla se mi nelíbí, i když můžou být případy dětí, které nejí vůbec nic a hrozí jim, že budou potřebovat nitrožilní výživu nebo umřou na podvýživu... Taky jsem to nucení na FB řešila s maminkama autíků - všichni proti, raději po dobrém. Jen jedna do toho šla, protože syn nejedl vůbec nic a mají díky tomu teď problém opačný, že neumí žádné jídlo odmítnout, snaží se vše sníst i na sílu, i když ho to natahuje... Míša
OdpovědětVymazatJa sa teda tiež pridám do debaty. Ja som tiež upustila od spoločných obedov, len aby som do drobca niečo dostala. Môžem ale povedať, že v škôlke na moje veľké prekvapenie nemá vôbec žiadny problém sedieť za stolom a sám sa najesť. No, zase nie úplne všetko, trošku musia pani vychovávateľky aj dokŕmiť a keď vôbec nechce, tak nám ten obed zabalia. Takže ja som za NENÚTIŤ doma jesť za stolom a všetci pokope. Proste to je len taký zvyk, ktorý vôbec nie je až taký dôležitý. :o)
OdpovědětVymazatZuzana a Maťo
Před časem jsem si díky tipu na stránkách postižených dětí sehnala knížku: Syndróm trávenia a psychológie. Je to velmi zajímavá knížka, ač psaná ve slovenštině a tímto článkem jsem si vzpomněla na jednu kapitolku z uvedené knížky a to, jak naučit autíka jíst nové jídlo. Motivovat ho jeho oblíbeným jídlem a dát mu jej za odměnu - zpočátku třeba jen jednu snězenou lžičku nového jídla a klidně ať to zají oblíbenou čokoládou. Tak dlouho až si zvykne na novou chuť a postupovat dále.
OdpovědětVymazatMyslím si, že knížka stojí za přečtení.
Evka
Ano, takhle jsem to učila starší dceru...Sníš lžičku zelí, špenátu, čočky, maso, ovoce, zeleninu, vypiješ hrnek vody nebo čaje (málo totiž pila)...dostaneš nálepku - zpočátku za 5 nálepek lízátko (nebo za 20 Barbinku)...ap. Na ni to fungovalo, na Jendu zatím ne. Ted když řekne "NE", tak to znamená "Ne". Snad časem... Ale i tak jí dcera skoro ve 13 letech stále pár jídel dokola - nejraději 3x denně rohlík s máslem. Dík ta tip na knihu.
OdpovědětVymazatJá to dělám tak, že dceru přinutím sníst jednu lžičku. Aspon olíznout. Pak to už nechám na ní, dost často se stává že ještě dobrovolně ochutná, nebo i dokonce to nové začne jíst. Jindy dá najevo odpor (náznak vrhnutí)a to už ono jídlo dávám pryč ze stolu.
OdpovědětVymazatV.
Mojedcera asi žádný handicap nemá...podvyživená,ale s jídlem velmi zlobí..je dost konzervativní. Ve školce je to ale jiné..i děti,které doma nesedí...ve školce sedí ajedí..tedy ne všechno..ale většinou se domluvíme že ochutnají a pak můžou odnést..jsou děti,.které i začnou jíst,co do tédoby doma nejedli..Nucení do jídla obecně nemám ráda a nepraktikuju.
OdpovědětVymazatNám metodu - aspoň malý kousek za odměnu (třeba oblíbenou čokoládu) taky SPC doporučilo, ale u nás to funguje tak, že syn nesní ani lžičku a když mu to spojím s tou odměnou - čokoládou, přestane jíst i tu, i když mu ji nabídnu samotnou bez toho nového jídla... Když si něco spojí s nucením už to prostě nejí. Míša
OdpovědětVymazatNas Matysek u stolu papa, ale my sme mali to iste s detskou vysokou stolickou, to nam kazdy vravel ze proste musi, vysledok bol ze sa vobec nenajedol a aj mna presla chut. Nemusi, musi sa najst nejake ine riesenie, Matysek papa s nami u stolu a je spokojny. Myslim ze spolocne jedlo sa da pekne zvladnut aj tak ze si Jenik bude pekne jest zo svojho kresla pekne s rodinou a kazdy je spokojny a ma co mu vyhovuje.
OdpovědětVymazat