V posledních týdnech je toho moc.
Autismus, puberta a spousta dalších "maličkostí"...
Pořád něco řeším a večer se mi nechce nic psát.
Něco je tak soukromé, že to sem ani nepatří.
Ale na práci s Jendou nezapomínám.
Naopak: Někdy mám pocit, že s blížící se školou jsem přitvrdila.
Něco nám jde líp, něco hůř, něco vůbec, ale jsem spokojená.
Bývalo hůř.
Najít správně rybičky byl trošku problém, ale společnými silami jsme to zvládli.
Amélko,
OdpovědětVymazatjse šikulky šikovny. Jen jedna NDR (nevyžádaná dobrá rada) :-). Zkus dávat Jeníčkovi - jestli to půjde - skládačky na jednobarevnou podložku nebo přímo na stůl,možná se mu v tom bude lépe orientovat. Barevný ubrus - ať sebehezčí - může dost rušit a obrázky se v něm ztrácet.
Petra
Vím to, bohužel je tu málo prostoru. Sundávat ubrus několikrát denně nejde a samotný stůl je škaredý, flekatý, slepený... Snad něco vymyslím.
VymazatAhoj.
OdpovědětVymazatKoukám jaké Jeníček dělá pokroky, skládá, barvy, je šikovný.♥
Ono je to docela těžké, když má všechny kartičky pohromadě. Járovi dost pomáhá jednobarevná podložka, neruší ho potom tolik podklad a může se víc soustředit na samotné kartičky...
OdpovědětVymazatNěkdy mu dám jen dva tři obrázky - podle času a podle jeho nálady. Když vím, že má na víc, dám mu jich víc. S jednobarevným podkladem je problém. Vím to z přednášek - daří se nám to, když děláme úkoly u Šárky v pokoji nebo na gauči. Jenda by potřeboval svůj koutek na úkoly, což tady zatím nejde. Na kuchyňském stole je ubrus. Chtěla jsem na to položit jednobarevnou látku nebo velkou magnetickou podložku, aby měl jednobarevný podklad, ale Jendovi se to nelíbilo, že TO na stůl nepatří. Sám si to sundal. A sundávat ubrus pokaždé nejde, jsou na něm různé věci a varná konvice..
VymazatNěkde jsem četla dobrou radu, dát pod úkoly obyčejnou silikonovou podložku na pečení, stojí pár kaček (tak cca do stovky) a prý to na tom ani neklouže.
VymazatLenka
jeníček je šikula a ty také, držte se!
OdpovědětVymazatgábina
Líbí se mi ten jeho zaujatý pohled :) Verča
OdpovědětVymazatps přemýšlela jsem... možná by pomohlo zapojit víc zdravou dcerku do povinností. Snad to nevyzní nějak drsně- ale moje kamarádka vyrůstala jen s maminkou a se dvěma postiženými mladšími bratry ( těžká MR) a prostě od malička věděla, že musí s nimi pomáhat- že to nejde jinak. Život to takto nachystal a pokud neměla maminka skončit v blázinci, tak to jinak vyřešit nešlo. Má ke svým bratrům moc hezký vztah a já zírám, jak je výkonná a kolik toho zvládne- prostě měla dobrou průpravu do dospělosti.
Tohle je chůze po tenkém ledě. Šárka už to má tak nezi dvěma autisty dost náročné. Myslím, že dělá(me), co může(me). Určitě nestojí mimo, ale chtíc nechtíc se občas zapojit musí.
VymazatRybky jsou krásné! A Jeníček dělá pokroky, to je vidět po celou dobu...
OdpovědětVymazat