K., prosím NEČTI TO.
Respektuj alespoň jednou v životě můj názor.
Je mi mizerně.
A když je mi mizerně, nemám sílu psát.
Nemám chuť psát.
Tečou mi slzy po tváři....
Jenda je na táboře od APLY, Šárka neplánovaně u koní, ale pořád mi doma zůstávají dva autisté.
Asi to nezvládám....
Volný čas se snažím vyplnit hrou s Eliškou.... hrajeme Prší, Tajný kód, Hádej kdo, AZ kvíz, Serpentinu ap.
Ale pořád to nestačí. Chtěla by víc a víc a já na to nemám sílu....
Myšlenky....
Nedají se zahnat.
Vím, že jsem v úzkých, zahnaná do kouta a nevím si s tím rady.
Nesmím to psát na blog...vím, že dostanu vynadáno, ale PROČ mám skrývat své pocity, svůj smutek, své zoufalství?!!
Nikoho neurážím, nikoho nepomlouvám, jen je mi těžko na duši.
Je to můj blog.
Budu si psát co chci, co cítím....
...a KOMU to vadí, tak to nemusí číst.
Chci se rozvést.
Chci utéct.
Chci pryč.
Ale nemám na to sílu, nemám peníze, nemám KAM jít.
Dívala jsem se na pronájem 3+1 v BN - 6,5 tisíce nájem, 4 tisíce poplatky... tolik peněz....
....to přece nejde.
....nemám sílu to ani zkusit...
Ke štěstí mi chybí už "jen" byt 3+1 ..a to jsem si kdysi myslela, jak jsem skromná....
Brácha mi dnes udělal RADOST... dostala jsem od něj vodníka... a na oplátku dostal on ode mne kartičku s nápisem "Nejlepší brácha".
Jsem ráda, že ho mám.
Kéž bych už mohla být někde JINDE...
... já a děti...
Omlouvám se za depresivní článek....
Příští (snad) bude lepší....
Marcelko zase bude líp,znám tyhle stavy,už je to tak dávno,věř mi,nejsi sama,tady kdesi v dálce,na jihu Čech na tebe myslím a přeju ti jen to nej a nej.Utři slzičku a usměj se na mě :))
OdpovědětVymazatsýýýr :-)
VymazatMarci, posílám aspoň pohlazení na dálku....
OdpovědětVymazatDržím palce,ať je brzo líp. Měla bych pro Vás ten 3+1. Ale asi moc daleko - v Praze. Pro tak úžasnou ženu,jako jste Vy,bych udělala maximum. Opatrujte se a pokud budete chtít,jako vrba jsem fakt nejlepší.
OdpovědětVymazatJé Vy jste zlatá, třebas to Amélie využije...Praha, to je sen :-)
VymazatChtěla jsem navrhnout, že znám jednu maminku s klučíkem, který má MR, ADHD a auti rysy,potřebuje odejít od rodičů, kteří jí nadávají a ztěžují život. Jenže nemá kam. Že byste si spolu našly pronájem..pa Lůca
Kdyby byt nevyužila Amélie, beru;-) až mi za pár měsíců skončí rodičák na nejmladší dítě a já zůstanu doma s prostředním autíkem, půjdem se pást a seberou nám hypotečně splácený byt :-)pa D.
VymazatMilá Vrbičko, mohla byste mi napsat mailík (adresa je pod profilem). O Praze jsem neuvažovala, ale "nikdy neříkej nikdy". Zatím dávám pořád na přání Elišky - dodělat tu poslední rok základní školy, ale...?
VymazatZměna v posledním roce základky by byla pro Elišku určitě hodně náročná, ale kdo ví...třeba by to pro ni bylo menší zlo, než současné napjaté ovzduší...A v Praze by jsi měla pravděpodobně mnohem víc možností pro vás všechny:)
VymazatV Praze by mel aji hodne moznosti Jenik urcite-plno autistickych skolek a super skolek:-) Misa
VymazatCHtela bych poprosit Lucu, zda by mi na maminku toho kloucka mohla poslat kontakt-mam chlapecka , ktery ma uplne stejnou dg a rada bych nejake rady. Moc prosim. Ala
VymazatAli ona neumí zacházet s mailem, i když pc a internet má. Je taková jednodušší a spíš chce ona slyšet rady od ostatních. A moc se podle nich neřídí, vyhovuje jí mluvit ale ne řešit. Sama je notně zmatená. Nic by asi nebyla jako rádce platná. Je mi líto. Lůca.
VymazatMůj první komentář vůbec. Ano, Praha...tolik možností. Určitě je tu i mnohem víc lidí ochotných pomoct, než tam u vás "na konci světa". Třeba pohlídat jednou týdně na pár hodin Jeníčka, který bydlí ve vedlejší čtvrti, se hned jeví jako "hračka" oproti vymýšlení "jak já bych k nim vůbec dostala". Všechno je tu blíže na dosah, určitě to nezavrhujte.
VymazatJinak moc držím palce a myslím na tebe. Drž se - je to spoustu lidí myšlenkami u vás. <3 Kateřina
Zatím to netřeba řešit, nepřišla jiná reakce ani mail, takže Bůh ví...
VymazatAmelko, jsou dny, kdy i ve fungující rodině to vypadá tak, jako tenhle článek. A nemysli,že ne. Mám hodného muže, zdravé děti, vlastně mi nic nechybí a zrovna v so+ne bych taky nejraději někam utekla, zmizela...Máš to těžké, nepochybně, ale jsi skvělá, snažíš se...Tak si taky klidně poplač, a zas to bude lepší.
OdpovědětVymazatPS: mám známou,taky myslela , že to nezvládne, našla sílu, začátek byl krutý, ale dnes se má relativně slušně, hlavně je šťastná, že může "dýchat"...věř si
Amélko, myslím na Tebe ... doufám, že už je aspoň trošku po duši a na srdíčku líp...
OdpovědětVymazatNevím jak pomoct, zkusila bych zajít se poradit na sociálku, na úřad, třeba nabídnou, pokud to tedy u vás ještě je, nějaký levnější byt, ono skoro 11000 za byt je teda pořádná pálka :-((
A pokud to čte manžel, klidně komentář smaž celý nebo jen ten druhý odstavec, aby neměl důvod prudit ... ;-)
Někdy ten sýýýr chytne trochu plíseň, ale to nevadí, bude z něj časem dobrá NIVA! Tomu se říká koloběh života, jak tvrdili klasikové humoru. Systém má tendenci udržet se v rovnovážném stavu.
OdpovědětVymazatMarcelko mrzí mě ,že se cítíš tak mizerně. Chodím sem na tvůj blog už dlouhou dobu a dnes fakt nevím co napsat. Člověk nepotřebuje rady, stejně to za něj nikdo jiný nevyřeší, ale já vždycky chci nějak od druhých pofoukat bebí jak říkám. Nejlépe ho foukají kamarádky . Víš ty jsi skvělá máma, když máš Jeníka doma nemáš ani chvilinku pro sebe, využij toho teď když není doma a mysli chvíli na sebe, i ty to potřebuješ, Eliška je už velká i když je autista nakonec to bude muset pochopit , já mám doma zdravého kluka a často mám pocit , že chce víc a víc a nikdy není úplně spokojený.. Vyraž si sama ven, udělej něco co máš ráda co tě těší, pročisti hlavu naber sílu sama pro sebe pak z toho budou mít užitek i tvé děti vím , že to není lehké, když má člověk depku a zdá se mu že je v pasti.. neboj určitě bude líp .. pa Dita
OdpovědětVymazatAmélko,
OdpovědětVymazatzasloužíš si být v životě šťastná !
Ale je strašně těžké být na celý život sama , ještě těžší je to s autisty .
Možná to bude trvat déle než se ti tvůj sen vyplní , ale věř, že jednou to tak bude , musí !
Děkuju.
VymazatMarci konečně jsi to napsala i sem, jak to cítíš.
OdpovědětVymazatTleskám.
A zároveň na Tebe myslím a držím palce.
A proč by jsi musela odcházet, po rozvodu se barák prodá a můžou se koupit 2 byty.
To by nešlo.
M.
Míšo, děkuju. A víš co mě to stálo odvahy a sil, to sem napsat? Kvůli jednomu jedinému člověku se bojím být upřímná....
VymazatMarci lepší je říct karamela :-D.....a vítej do klubu..sice já se nemusím rozvádět, ale jinak mám stejné pocity a finančně nic neutáhnu :-(. Ale věřím, že bude líp....musím jinak bych se zbláznila...
OdpovědětVymazatjsem nenapravitelný optimista.
OdpovědětVymazatRadu nemám.. posílám sílu!!
Stalo se to, co se stát muselo. Šárka je pryč, Jeníček je pryč, tvůj zápřah polevil a ty díky tomu, že máš víc času, jsi začala taky přemýšlet a myslet na sebe. Moc mě rmoutí, že jsi smutná a ještě víc mě rmoutí, že ti neumím pomoct. Jediné co můžu, je pomodlit se za tebe. A udělám to hned a pokaždé, když si na tebe vzpomenu.
OdpovědětVymazatJá se vůbec vůbec nedivím, že to cítíš tak, jak jsi napsala. Sama nevím, jestli bych tolik vydržela. Mám také muže, u kterého mám podezření na AS nebo minimálně že je na hraně autismu, neschopný projevit jakékoliv jiné city než agresivitu (kupodivu až na miminka, na ně je nesmírně něžný, nicméně jak kluci odrostli, tak si jich buď nevšímá nebo na ně řve), o mě se nezajímá už dávno (podezřívám ho, že jsem posloužila jako živý inkubátor), má spoustu vlastností typické pro autisty. A taky mám pocit, že to vedle něj dál už nezvládnu. A to mám zdravé děti.
OdpovědětVymazatCo mě napadá, je zajít si na sociálku a zeptat se na možnosti, na přidělení bytu, na podporu.
Držím strašně moc palce!!!! Ty si štěstí naprosto zasloužíš!!
I silný člověk má dny, kdy cítí, že už to dál nejde. A pokud máš opravdu ten pocit, využij nabídku Martiny. Věř tomu, že takové nabídky nechodí každý den. Máš Elišku samotnou doma, využij toho a vysvětluj....Těch možností, co by měli tvoji autíci v Praze bude určitě více. Nebo jsou i jiné možnosti, rok vydržet u tvého bratra, u maminky nebo s otcem a jezdit na víkendy a prázdniny. I takové řešení znám z blízkého okolí. Pro mne jsou taky děti na prvním místě, jenže někdy už opravdu musíš myslet především na sebe, pokud máš pro ty děti fungovat dále. Jitka
OdpovědětVymazatV kazdem pripade vyuzij podanou ruku Martiny. Sarka je adaptabilni, dodela skolu v Praze. Vyuzij toho zavcas, dokud nebude pozde a nebo se ti nebude pak chtit. Navic v Praze s timto postizenim budes mit vice moznosti, co se tyce lekaru a ruznych nadaci. Nikdy neni pozde zacit odznovu. Jses jeste mlada a mas zivot pred sebou. Co na to ten tvuj krasavec - jako manzel? Hlavne nemej strach a do toho. Martino, drz ten byt pro Amelii, zaslouzi si to po tech peripetiich byt konecne stastna :-)))) Marcela
OdpovědětVymazatAmélie, cítím s tebou a držím palečky...Rozhodování o setrvání v nevyhovujícím stavu je vždycky těžké a v tvém případě mnohonásobně těžší...Kdybych uměla posílat alespoň pozitivní energii, poslala bych ti jí celý vagón:)
OdpovědětVymazatMarci,když jsem četla nabídku Martiny,úplně jsem v duchu zajásala.Rozhodně bych neváhala, jela se na ten byt podívat s Eliškou (zrovna se hodí, že nemáš Jeníčka doma a jsi "volnější").Myslím na Tebe a držím Ti palce.Hlavu vzhůru, zase bude líp! Jarmila
OdpovědětVymazatZatím to nemělo pokračování a Eliška stejně odmítá.
VymazatAmélie, pokud se ozve znovu, jeď tam. A Eliška, aspík neaspík, přeci musí poslechnout mámu, ne?pa Lůca.
VymazatI já byla v tvrdém odporu, když jsme se stěhovali a já musela změnit školu, máma ale zavelela a opravdu jsem pak z toho žádné trauma neměla. Je normální, že děti nechtějí měnit školu. Souhlasím s Lůcou.
VymazatNikdy sem nepíšu......protože nevím, co napsat. Mám k Tobě velký obdiv a ctila jsem vždy, jak to "zvládáš", ale tohle je volání o pomoc..... o pomoc ženy, která potřebuje svou sílu někde načerpávat.
OdpovědětVymazatPokud cítíš, že je to tak správné - jdi do Prahy. Jsi hlavně žena, i když Ty to budeš vnímat jinak, že Tě ostatní potřebují....i Ty musíš žít a dýchat!
Držím pěsti a hodně síly. Pavlína
Je mi hrozně líto, že se cítíš takhle. Je mi líto, co prožívá tak dobrosrdečná osůbka jako Ty. Kéž bych Ti mohla nějakým způsobem pomoct. Přála bych si to. Snad Tě ta deprese přejde. Je sice na jednu stranu smutné, že deprese přijde, má důvod, deprese odejde, ale ten důvod ne...Je mi úzko, když to takhle čtu, ale vím, že proto máš velký důvod a že tohlenejsou jen "kecy do větru". Spousta lidí si stěžuje na svůj těžký život, ale pro svá slova nemají oprávnění, kdyby tak znali Tebe... Přeji Ti hodně síly, odvahy a snad se zase postavíš na nohy!
OdpovědětVymazatPřesně jak to tu píšeš, je to tvůj blog a si sem můžeš psát cokoliv. Pakliže nikoho neurážíš, nikoho nenavádíš, tak si piš cokoliv. Jsem ráda, že si umíš aspoň prostřednictvím blogu ulevit. Od toho tu nás máš. Stojím při tobě a kdybych znala odpověď a mohla ti pomoci ani na chvilku bych nezaváhala.
OdpovědětVymazatJe mi smutno, když vím, jak těžký máš život, jak je ti smutno. A tvůj bratr by ti nějak pomoci nemohl? %Ze by jste šli do toho třeba spolu? Jen tak přemýšlím nahlas.
Amélko, držím ti pěsti a moc moc na tebe myslím.
Milá Amélie, píšu poprvé a posílám ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ do tvé těžké situace. Je to jen úplně nepatrné povzbuzení, než jaké bys potřebovala, ale moc s tebou soucítím a věř, že já bych nikdy, opakuji nikdy...nezvládla všechno, co ty. Jsi jediněčná, a když ti to doma nikdo neřekne, tak ti tady píšu já...VÁŽÍM SI TĚ ZA TO, JAKÁ JSI !!!!!!!!!!!!! Opatruj se, mysli i na sebe a přijmi pomoc. Martina, tvůj Šťastný anděl ♥
OdpovědětVymazatTo není depresivní článek,ale pocitový,člověk píše jak se cítí.Udělej si jeden den relaxu,zajdi ke kadeřníkovi,na kosmetiku atd.,a uvidíš,že se ti uleví a budeš se cítit jako znovuzrozená.Holky ksou velké a den to bez tebe vydrží!!!!!!
OdpovědětVymazatDobry den,
OdpovědětVymazatAmelie. Taky mne mrzi, ze Vam neni dobre a ze je Vase rodinna situace tak vypjata. Taky to bohuzel znam.. v techto souvislostech /rozvod atd./ mne napada..cesty, jak situaci resit, jsou, pisnete mi kdyztak email. Neni to sice uplne muj obor, ale prava jsem vystudovala...
mail není vidět...Ale můžete napsat vy mně.
VymazatAmelie...jdi do toho...Elišce se snaž to všechno vysvětlit...je to jen rok,stejně by musela tou změnou prostředí (minimálně školního) projít.
OdpovědětVymazatJá na tvém místě už bych zbalila kufry dávno,i kdybych měla jít někam do azylového domu.Drž se ;c) Adina
Marci, nepíši, ale často na Tebe myslím a sleduji, jak se má Jeník. Drž se holka, radiální změna ve Tvém životě je nezbytně nutná!!! Vím, že to zvládneš!!
OdpovědětVymazatMilá Amélie,od té doby co jsem náhodou objevila tvůj blog
OdpovědětVymazatna tebe neustále myslím a máš můj obdiv co všechno dokážeš
překonat. Jsi velice silná osobnost, moc hodná, starostlivá a věčně chápající máma s velkým srdíčkem.
Je dobře, že jsi také napsala jak se cítíš,nemáš se zač
stydět. Přeji ti, aby jsi vše zvládla a bylo zase lépe !
Zasloužíš si to ! A věřím, že ty to dokážeš !! Moc, moc ti držím palečky !
Ještě nikdy jsem nenapsala komentář, ale musím. Dětem se dá do života pomoci a ony nemohly mít lepší maminku, než jste vy. Díky vám zvládnou hrozně moc. Jenže abyste mohla mít sílu na dva malé autisty, potřebujete ji mít kde brát. Potřebujete po boku někoho, kdo vám pomůže. Já vím, když on za to asi nemůže, že nezvládá být oporou, ale nejde to. Je přece dospělý. Vy to neděláte kvůli sobě, abyste měla snazší život, vy se snažíte udělat to nejlepší pro (notabene společné) děti. Změna napjatého ovzduší, kdy je zkrátka moc lidí s tak specifickými potřebami, na jednom prostoru, by možná stejně pomohla všem, i manželovi. Neví, "co si počít" asi i se sebou, natož se dvěma autistickými dětmi. Oba k sobě podle mě spíš potřebujete nějakou oporu, než, že byste si ji mohli dělat navzájem. Přeju vám, aby se vám vaše přání splnilo. Pokud to jen trochu finančně půjde, snažte se k tomuhle kroku odhodlat. Kvůli sobě, kvůli dětem, kvůli všem.
OdpovědětVymazatMilá AMELIA, tvoj blog sledujem už dlhšiu dobu, narazila som naň asi pred rokom a odvtedy mi to nedá sa nepozrieť ako sa vám všetkým darí. Nemáme nič spoločné, ešte nemám deti, práve som dokončila školu, možno len to, že v detstve mali u mňa rodičia podozrenie na autizmus. Obdivujem ťa, držím palce a posielam link na krásnu pieseň o autizme, neviem či ju poznáš
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=6NbALtY3HL0
ERIKA
Držím palce, ať se ti to povede!!! Chápu, že je potřeba odvahu, ale hlavně najít útočiště.
OdpovědětVymazatMilá Amélko, rad tady zaznělo hodně, já jen chci přidat (opakovaně) svůj obdiv a velké držení pěstí, ať to ustojíš. Přeji klidné časy, HanaL.
OdpovědětVymazatDěkuju. NEJEN Tobě, všem.
VymazatVŠEM MOC DĚKUJI. Nemám čas ani náladu psát. Jsem vděčná za vaše slova, za pomoc, za rozptýlení. Tisíceré díky.
OdpovědětVymazatDoporučuji stáhnout si knihu Kam se poděl můj sýr. Neřeší praktické situace, ale na příběhu myší velmi hezky popisuje naše strachy a neochotu věci měnit, překonávat překážky, problémy - proč to tak máme a tak trochu motivuje, jak se těch stachů zbavit a jít do toho - ve Vašem případě odejít ze stejně nefunkčního vztahu. http://uloz.to/x2P6uDU/kam-se-podel-muj-syr-pdf Je to těžké, já vím, a držím pěsti.
OdpovědětVymazatAhoj Marci,máš tady spoustu lidí,kteří Tě podporují.Někteří dokonce nabízejí pomoc.Moc dobře vím,jaké to je žít s někým,s kým už Tě to nebaví,nenaplňuje,nic to člověku nepřináší,možná spíš bere.Mockrát už jsem přemýšlela o rozvodu,já se k tomu nejspíš nikdy neodhodlám.Nemusela bych řešit jako Ty otázku bydlení,mám vlastní byt,i manžel by měl kam jít.Horfší by to bylo s penězi,ale i to by se určitě vyřešilo.Jen si prostě říkám,že když jsem si ho jednou vzala,tak bych musela mít opravdu hodně velký důvod k tomu ho opustit.Jsou věci,které na něm opravdu nesnáším,pořád ho za něco napomínám,kolikrát si říkám,že mám doma další dítě.Pak jsou ale věci,pro které si ho musím vážit,pomoc,kterou poskytl mému taťkovi,když byl vážně nemocný.Dnes je pracovně hodně vytížený,ale když někdo z rodiny potřebuje pomoc,tak vždy pomůže.Prostě na každém z nás se najde lepší i horší stránka.A taky si říkám,že před ničím člověk stejně neuteče.Asi jsem Tě moc nepodpořila,ale je to můj názor.Jana
OdpovědětVymazatAmelie, buď klidně upřímná, napiš, jak se cítíš, aspoň malinko se ti uleví... Tvoje touha rozvést se je v tobě už dávno zakořeněná, není to žádný dočasný pocit, určitě se ti hodně uleví. Už jsem psala i dřív, muž bude mít vyživovací povinnost nejen k dětem, ale i k tobě jako nezaopatřené ženě. To pomůže aspoň částečně. Ideálem by bylo prodat dům a koupit 2 byty, ale je jasné, že pro tvého muže to bude tak šílená změna, že na něco takového bude sotva schopen přistoupit. Tyhle majetkové věci se dokáží táhnout dost dlouho, zvlášť, pokud se na nich manželé nedomluví sami. Samotný rozvod taky nebude záležitost pár dnů, ale obvykle měsíců. Aspoň co jsem slyšela z okolí... Sama zkušenost zatím naštěstí nemám, držíme se, ale růžové to u nás není... Zkus odpočívat, užívat si aspoň relativního klidu, kdy je Jeníček na táboře a učí se zase jiné nové věci. Máš to teď moc těžké a potřebuješ hodně opory... Ještě mě napadá, ten kněz, který k vám dochází, zná taky spoustu lidí, nedovedl by pomoct on, nezná třeba někoho, kdo má volný byt...? Sdílím s tebou tvůj osud aspoň tím, že denně nakouknu k tobě na blog, obdivuji tě, kolik toho pro své děti děláš. Nezapomínej na sebe.
OdpovědětVymazatMily Boze.
OdpovědětVymazatPodivej se na tohodle Andela, ktery dela pro svoje deti maximum, dava jim veskerou lasku, venuje se svym detem s autismem a aspergerovym syndromem, pripravuje je a uci je, aby mohly vest normalni zivot. Ale i tenhle Andel potrebuje LASKU, oporu a podporu.
Mily Boze, zarid nejak, at si K. sbali svoje saky paky a odstehuje se nekam, aby tenhle Andel moh dal vychovavat sve deti v prostredi, ktere jim je blizke, ale v klidu a bez slz (slzy stesti se nepocitaji).
Dekuji Ti.
Marti, teď jsi mě rozplakala. Děkuju!!!!
VymazatMarcelko, omlouvám se za zpoždění, ale měl jsem v servisu počítač.
OdpovědětVymazatTy musíš mít odvahu! Dřív, nebo později budeš ten rozvod a odchod stejně řešit. Já myslím, že to vůbec nebude tak tragické, jak si možná představuješ. Tvůj manžel vydělává dost a pokud od něj neodejdeš dřív, než se rozvedete, musí ti dorovnávat životní úroveň do té jeho. Já jsem takhle platil před rozvodem jak výživné na dítě, tak ještě pro manželku nežijící ve společné domácnosti. Vzhledem ke speciálním potřebám tvých dětí bys vysoudila hodně slušné alimenty. Tu a tam se dá najít byt, kterej je levnější. Ale pro tebe není pronájem bytu řešení, protože když se vlastník rozhodne, musíš se stěhovat a děti by asi změnu špatně snášely. Ty prostě musíš ten byt dostat buď od státu, nebo od nadace. Nauč se konečně říkat nahlas a na správných místech, že potřebuješ pomoc. Nečetl jsem všechny komentáře, ale vím, že lidí, kteří ti rádi pomůžou, je tady docela dost! Hlavu vzhůru!!! Bůh se postará, když mu dáš šanci. Když se budeš bát, nezmění se nic.
Amelie. Spousta fanynek tvého blogu a tvých kamarádek ti sem už napsalo slova podpory. Nechci opakovat to, co tu bylo několikrát napsáno. Často, když si pročítám tvůj blog říkám si: "to je ale úžasná holka, tohle bych já naprosto nezvládla." Ale myslím, že ti bylo tolik naloženo proto, jelikož ty to zvládneš. A já ti moc držím palce.
OdpovědětVymazatMoje kamarádka na tom byla nedávno hodně zle. Problémy v manželství, které u ní vyvolávala i ztrátu sebevědomí a další věci. Nechci to rozpitvávat, ale začínala jsem o ní mít strach. Domluvila jsem jí schůzku u psychologa (hradí pojišťovna). Byla tam dohromady asi třikrát,nebo čtyřikrát. Už je od manžela pryč, resp vysvětlila mu, že by se měl odstěhovat on a ona zůstala s dětmi v domku.Musí se otáčet, ale je vážně šťastná. Našla si dokonce novou práci. Najednou to netrvalo ani tři měsíce, před tím se ale trápila tak pět let. Rozhodně nechci říct, že je to tvůj případ, ale vždycky je dobrý se "vykecat", popř.poradit s odborníkem. A někdy je dobrý se prostě jen vybrečet.
Doufám, že bude co nejdříve líp. Drž se!
Když to moc budeš chtít, půjde to..není to jen prázdné plácání, mám takovou kolegyni..prpšla si peklem, ale když to cgtěla, nic jí nezastavilo..dneska to má pár let za sebou...a vůbec nelituje...je spokojená, fakt. Dá se říci, že š´tastná.
OdpovědětVymazatKdesi jsem tady četla u jiného příspěvku nádherný komentář,který vystihuje krutou pravdu.Někdo tam psal,že kdyby každý kdo sem píše poslal jedinou stovku pomohlo by to víc než miliarda řečí.Jasně podpora a slova útěchy jsou potřebná a vyjadřují naše soucítění,jenomže to jaksi Marcelce nepomůže a ani to její situaci nijak nevyřeší.
OdpovědětVymazatJá sama jsem na svém domovském blogu žádala dobré lidi o pomoc pro Alexe a zjistila jsem,a nejsem rozhodně sama kdo se k tomuto zoufalému kroku odhodlal,že pokud se týče peněz nikdo na to neslyší.
Jak už říkával můj nebožtík dědeček...kdyby chudákovi každý poslal jednu jedinou korunu,pomohl by mu víc,než kdyby ho hodinu hladil a říkal jak je mu to strašně líto....
Nerada píši tento komentář,člověku je u toho dost smutno.Marcelka to nemá vůbec snadné,takových je v tomto státě kvanta.Lidé jako my jsou díky sociálním reformám odkázáni na pomoc bližních,která nepřichází.Někteří jako Marcelka ještě navíc velice trpí v domácím prostředí a vedou každodenní boj o přežití-at už finanční,fyzické či psychické.
Nesudte mě za můj komentář,vím,že hodně lidí má samo málo.Bohužel je fakt,že ten kdo by mohl nepomůže a ten kdo by pomoci moc a moc chtěl sám nemůže.
A jedna velká pravda...KDYŽ UŽ VÁM NĚKDO POMŮŽE,JE TO VĚTŠINOU STEJNÝ CHUDÁK JAKO VY ANEBO JEŠTĚ VĚTŠÍ !........
Milá Amélie, Ty nejsi jen silná a starostlivá maminka, ale podívej, kolik lidí povzbuzuješ i zde na blogu. Dáváš nám všem sílu a ukazuješ jak se má žít, obětovat. Nevím jak pomoct, ale určitě přeji celé Tvé rodině, ať se vše vyřeší k prospěchu všech a můžete být šťastní.
OdpovědětVymazatRadičiku, díky. Hezky jsi to napsal. Pomáhat druhým mi jde líp, než pomoci sama sobě.
VymazatAhoj Amélie,
OdpovědětVymazatsnad už je ti zrovna teď líp...nebo si každý den pomyslně házíš "panna-orel"...Před hodně lety jsem si zoufala,neviděla žádné řešení.Až pak jednoho dne jsem konečně dokázala říci to nejdůležitější slovo: DOST. A pak ze mne ta hrozná tíha spadla,já pocítila příliv síly a úlevy. A měla odvahu požádat o pomoc i ty, před kterými jsem svoje problémy tak skrývala. Rozvod nějakou dobu trval, nad majetkem jsem mávla rukou. Žila jsem skromně. Ale po cca 3 letech se vše pročistilo, ZLO odešlo. A pak jsem potkala svého nynějšího muže, se kterým prožívám cca 20 let NORMÁLNÍHO života. Jediná moje vzpomínka na minulost zní: PROČ JSEM SE NEODHODLALA DŘÍV. I na Tebe určitě čeká něco lepšího, věř si, a jdi do toho :-)
šichni máme v životě svůj pohár hořkosti, ale nikdy ho nemáme pít jako pohár hořkosti - s odporem, ale máme ho vypít jako lék.
OdpovědětVymazatTo je krásné. Pochopit, že bolest je dar. Že je to důležitý proces vývoje naší duše. Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si řeknete: „Je konec, končím s žitím“. Ale nikdy, nikdy se ještě nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové.
Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou. Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl.
Pokaždé je nová naděje – ale musíte ji uvidět. Uvěřit. A jít.
/Květa Fialová/