Ronja, dcera loupežníka.
Pohádka mého mládí.
Už několik měsíců lákám holky, aby si ji pustily a ono nic. Nezájem.
Nedávno mi jedna dobrá duše zapůjčila malý netbook.
Netbook s mnoha pohádkami.
Té dobré duši se sželelo matky uřvaných, uječených dítek, kde se v rodině tři děti perou o jeden notebook.
Dřív žádné takové zázraky techniky nebyly a taky jsme žili.
Jenže mí autisté si neumějí hrát a třeba víkendy, státní svátky nebo prázdniny jsou horor.
Pořád bylo nějaké dítě naštvané, že nemůže na notebook....
"Nejlepší" možností, jak děti zabavit, hlavně tedy nejúčinnější možností, je notebook (nebo iPad).
Vždyť "KDO si hraje, nezlobí", a u autistů to platí ještě víc.
KDO by nechtěl v klidu alespoň pár minut vařit?
KDO by si nechtěl dojít v KLIDU na záchod?!
Netbooku si pár měsíců skoro nikdo nevšímal. Jen Šárka si na něm občas něco pustila.
Autisté nemají rádi změnu a malý netbook se jim vůbec nelíbil.
("Darovanému" (půjčenému) koni na zuby nekoukej? Jo, tak tohle jim nic neříká.... ještě byli naštvaní, že je to tak "malé, divné, trapné", než na co jsou zvyklí...)
Před čtyřmi dny jsem to zkusila znovu a ejhle.
Nalákala jsem Jendu na loupežníky.
Moje oblíbená pohádka z dětství, na kterou jsem se léta těšila - Ronja, dcera loupežníka...
Jenda si udělal pohodlí.
Lehl si na moji postel, přikryl se svojí oblíbenou růžovou dekou, jako polštářek si dal pod hlavu čuníka a do ruky oblíbené dudlíky.
První den vydržel asi pět minut, druhý možná deset a po čtyřech dnech jsme viděli i konec.
Odbíhá, poskakuje u toho, odchází, dělá hlouposti, u pohádky si i hrajeme, a Jeníček už to přijal jako svůj "večerní rituál" a nezapomíná na něj.
Naopak. Každý večer se o pohádku sám hlásí.
"Musí" přece vidět loupežníky.
Ahoj Marci,tak tahle pohádka byla taky mou hodně oblíbenou.U nás je to zase tak,že nová neokoukaná pohádka je jako magnet.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatJe moc hezké, vidět Jeníčka tak spokojeného, Amélko.-) Krásný den, má milá.
OdpovědětVymazatJenda ma ted suoer sestrih. :-) Obdivuju, ze ho dokazete takhle pekne ostrihat. :-)
OdpovědětVymazatAnet
Děkuju. "Zuby" napravuju (nenápadně) ještě 14 dní po ostříhání. Ale hlavně že mu to neleze do očí a mně se to líbí.
VymazatJo pohádky jsou pohádky. A Ronja je moc pěkná -co co copak to dělá potvůrka jedna podivná.
OdpovědětVymazatMarci, všimla jsem si,že je Jeník ostříhaný a moc mu to sluší. Vypadá už jako velký kluk. Jen by mě zajímalo jak pak to proběhlo.Od té doby co jsem začala číst tvoje stránečky,tak je vidět jak Jeník dělá ve svém chování velké pokroky.
Říkám to jako úplný laik co se týče autistů.
A je to hlavně tvojí zásluhou ,že jsi neoblomná ,ale milující máma,která je na správném místě, Jeníkovi stanovíš pravidla a prostě nepolevíš než práci dokončí-i když za odměnu.
Pro mě jsi superžena s velkým S.
Marci,přeji pěkný a sluníčkový den,Eva.
Ahoj Evi, tak do superženy mám daleko:-) Jak proběhlo stříhání? Jako vždy, jen jsem tentokrát nefotila. Posadím ho na kraj umyvadla, aby mi neutekl a nemohl se válet po zemi. Ovážu ho ručníkem, aby mě nemlátil a stříhám. Pláče, ale snaží se neřvat, protože už pochopil, že pak má vlasy v puse. Pro mě je to teď lepší, je rychleji a pohodlněji učesaný.
VymazatJendovi kratší vlasy sluší,akorát si neumím představit jak sedí na umyvadle to ho máte zabudované nad skřínkou ?- u nás by se takto zatížené vylomilo.Lena
OdpovědětVymazatPřesně tak. Umyvadlo "sedí" na bytelné skříňce.
VymazatOstrihahy Jeník! Gratuluju! Každý krok je malé vítězství.
OdpovědětVymazat