Jenda miluje české písničky

Jeníček má rád české lidovky.
Odmalička jsem mu zpívala a to byly chvíle, kdy se občas na chvíli ztišil.
I teď mu zpívám v koupelně, když ho češu. Nesnáší česání a často u toho pláče.
Ale zpívání většinou zabírá a pomáhá Jendovi tu nenáviděnou "činnost" přežít. Kolikrát už nevím CO zpívat a vymýšlím si písničky z našeho života ...jen zazpívám to, co se ten den stalo. Legrační je, když to chce Jenda druhý den znovu a já už si to nepamatuju.

Kolikrát si sedneme do postele a čuník mu zpívá písničky.

Tehdy je Jenda milý a občas i přítulný kluk.

To jsou chvíle, kdy cítím, že mě má rád.

To jsou chvíle, kdy se občas odvážím vzít do náruče své dítě a dech se mi tají posvátností toho okamžiku.

Tentokrát jsme četli u stolu.

Nevěděla jsem, jak Jenda na první zpívání obrázkových písniček zareaguje, tak jsem to zařadila do programu každodenních "domácích úkolů".

Jenda trpělivě a pozorně naslouchal a se zaujetím si prohlížel obrázky.

Od tří let jsme najeli na obrázkovou komunikaci a od té doby se s Jendou lépe domluvím.

Vnímá svět pomocí obrázků. Obrázky mu pomáhají porozumět "našemu" světu.

Čuník dvakrát přezpíval všechny písničky a Jenda neprotestoval.

Od té doby máme "zpěvníček" v ložnici v posteli a Jenda si ho nosí sám.

Miluju to jeho: "Čuňajs, zpívej..."

Oční kontakt s čuníkem je úžasný.

Čuník zpíval tyto písničky:
Pec nám spadla, Jede, jede poštovský panáček, Ovčáci čtveráci, Pod naším okýnkem, Pásla ovečky...

..., Já do lesa nepojedu, Utíkej Káčo, utíkej a Skákal pes.

Obrázkový zpěvník je super.

Zkusila jsem to, Jendu to baví, tak mohu objednat další.

Je to "jen" pár zalaminovaných stránek, ale stojí to za to.

http://www.piktik.eshop-zdarma.cz/g62.P%EDsni%E8ky+I..html

Po zápisu

Po zápisu do školy Jenda nebyl ve své kůži.

Plakal kvůli každé blbosti, válel se po zemi, urážel se, když někdo něco řekl....

...nesnesl sebemenší "rámus"...

...kousal si ruku a schovával se v posteli.

Dokonce mu tekly slzy jak hrachy.

Bylo mi ho líto.

V pátek mu bude šest let.
Měla bych ho zase objednat na psychiatrii. Doktorka říkala, že až mu bude šest, tak (asi) změní medikaci.

Myslím, že by mu prospělo něco na úzkosti.

Ulevilo se mi, když přestal plakat a zasedl zase k iPadu.

Zápis do školy

Včera jsme jeli do základní školy, kam chodí dcery, k zápisu do školy.

Jenda přibral svého kamaráda čuníka. Jistota je jistota a čuník poskytuje Jendovi nejen jistotu, ale občas funguje i jako tlumočník.
Jenda sám řekl: "Čuník chce jet taky do školy."

Těch dest minut cestou do školy strávil Jeníček hrou na iPadu.

U školy už byl Jenda "nesvůj".
Říkal, že "čuník se bojí".

Zápis proběhl skvěle. Sraz jsme měli ve sborovně.
Šla jsem do školy s tím, že psycholožka i doktorka na dětské psychiatrii doporučují Jeníčkovi odklad školní docházky, a tak jsem byla v klidu. S jinou variantou jsem nepočítala..

Jenda seděl pár minut v křesle, než přišla paní učitelka, která bude mít první třídu.
Pak splnil tři úkoly - pověděl některé barvy (spletl si jen černou s hnědou), složil dvojdílné obrázky a přiložil na zalaminovaný arch čtyři žirafy podle velikosti (podobné úkoly dělá doma každý den, takže věděl O CO JDE...)

Když došlo na tvary, tak se dvakrát spletl a pak už s ním nebyla řeč. Tvary mu nejdou.
Otáčel se a neodpovídal.

Paní učitelka odešla a my jsme zůstali s paní ředitelkou ve sborovně sami.

Já jsem si povídala s paní ředitelkou a Jenda se schovával za druhý stůl, aby na něj neviděla.

Odmítal si sednout do křesla a asi 10 minut odmítal i iPad.
Pořád tiše opakoval, že chce jet domů a že jsme tam dlouho.

Mluvili jsme o variantě "odklad školní docházky", dokonce i o možnosti jít do školy s (nějakým) asistentem. ALe zvládl by Jenda "denní studium"? Všichni odborníci, kam docházíme,  já i paní ředitelka si myslíme, že NE.

Jenda zvládá tak deset minut (nerušen hlukem, dětmi ani lidmi "navíc"), pak už se uchyluje k pláči, echoláliím, válení se po zemi ap.

Paní ředitelka si myslí, že by měl jít do školy, ale viděla ho jen pár minut.

Řekla, že podobné znalosti prokázaly "všechny" děti u zápisu.

Ale Jendu limituje nejen autismus, ale i vývojová dysfázie, DMO, ADHD, těžká porucha chování a masívní úzkosti.

Zeptala jsem se i na možnost domácího vzdělávání.
Pokud jsem to pochopila správně, byli bysme první:-)
Ale ta možnost tu je.
Paní ředitelka byla velmi ochotná a vstřícná a říkala, že by to bylo lepší pro obě strany.
Jeníčka bych tedy učila já doma.
Učíme se každý den tak jako tak, tak bysme akorát jeli podle nějakého individuálního plánu (a nemusela bych každý den tolik improvizovat). Měla bych k tomu učebnice.

Teoreticky by stačilo přezkoušení jednou za půl roku, ale dohodli jsme se, že by to bylo "variabilní" podle toho, JAK by to zvládal Jeníček.
Klidně můžeme dojet do školy jednou za týden na hodinu, aby si zvykal. Minuty můžeme přidávat i ubírat podle toho, JAK na tom Jenda bude, což zatím NIKDO nedovede odhadnout.

Šla jsem do školy s tím, že Jenda bude mít odklad školní docházky a teď mám dilema:
Škola ANO nebo NE?
Zvládne Jenda výuku už letošní školní rok?
NEBO mu mám dát rok odklad?

(Trošku mě děsí to, že nevím KDE budu bydlet, ale pokud to bude do 20-30 km, tak není problém dojíždět)

Jenda do školy nechce.
Bojí se dětí, bojí se učitelů a i ta půlhodina ve škole pro něj včera byla velkým zdrojem stresu. Celý zbytek dne byl "vykolejený", "nepoužitelný" a plačtivý.
Oklikou a přes čuníka jsem z něj večer dostala, že se na mě zlobí, protože jsem ho vzala do ŠKOLY.

 Ještě se poradím v PPP, v APLE nebo v SPC, ale rozhodnutí je na mně.

Ve škole Jeníček dostal tašku s dárky - měl tam pastelky, omalovánku, přání, záložku do knihy a čokoládu.
Na milost vzal akorát čokoládu:-) Nic jiného ho nezajímalo.

Vedle školy je malý obchod a tam jsem mu za odměnu koupila nové dvd. Měl dopředu slíbené, že si může nějakou pohádku vybrat.