Tentokrát měl Jenda přiřadit stejný počet teček k číslu.
Správně přiřadil dvojku a měl pocit, že už to stačí.
Utíkal od úkolu...
...a rozčiloval se.
Ale úkol musel dokončit.
Za řevu a válení se po zemi se nám to nakonec podařilo.
Druhý úkol byl - zopakovat pár písmenek.
Nic náročného jsem po něm nechtěla.
Jen pár minut věnovat "učení".
Měl jen zopakovat to, co už umí.
Někdy zvládá úkoly v pohodě, jindy dělá scény.
Tentokrát na mě (nebo na úkoly) neměl náladu, tak snad to bude zítra lepší....
Je dobře, že Jenda ví, že musí, i když se mu nechce. Je dobré, že vytrváš, on to tím pádem vždy zvládne!
OdpovědětVymazat