Jenda si v pohodě skáče na míči, dokud je doma KLID.
(tedy pokud jsou v místnosti jen dva lidé - on a někdo, kdo ho hlídá. Interakce jeden na jednoho je ideální)
Stačí, aby někdo pustil kočku nebo psa....
...nebo aby holky přišly ze školy a něco mi povídaly...
...a Jenda se dostává do afektu.
Pláče, zacpává si uši, válí se po zemi...
...chodí se vztekat do ložnice...
...vyplazuje jazyk a opakuje své echolálie: bolí mě ruka, bolí mě noha ap.
Čím delší doba "rušení", tím větší "amok" Jenda chytá.
Ale stačí zavřít zvířata nebo poprosit holky, aby šly do pokojíčku, že mi "TO" poví později...
...a Jenda se zase pomalu zklidní.
Čuník je mu vždy nápomocný.
Čuník a dudlík - jak málo stačí ke spokojenosti jednoho dítěte s autismem...
Ahoj Amelie, konečně mám trochu času na úkor spánku podívat se na Váš blog. Už jste mi psala, já nakoukla a pak zase ztratila nit... Vždycky, když říkám, že život s Toničkou je náročný, vzpomenu na Vás a říkám si: proboha, jak to děláte Vy? Už když jsem jukla na Váš blog poprvé, jsem si říkala - tak to je síla... A teď znovu. Jak to můžete jako rodina zvládnout?!?!? Jak to děláte Vy, že dosud máte zdravý rozum? Smekám před Vámi klobouk, jste dobrá! Fakt! Přála bych si se s Vámi někdy setkat, třeba se nám to podaří na nějaké "společné" akci postižených dětí ... Zdraví Andrea a Tonička, www.rett-cz.com/tonicka
OdpovědětVymazatTak doufám, že to setkání někdy vyjde:-)
VymazatLíbí se mi, jak Jenda pěkně cvičí na míči. Trénuje si stabilitu.
OdpovědětVymazatPřeji hezký nový týden a dnešní večer. :-)