Vzorná sestra a úžasná dcera
Dnes fotky z 31.7.a 1.8. 2011
Když začaly prázdniny, změnil se Jendovi režim.
Najednou tu pro něj bylo "moc lidí", větší chaos, více ruchu a zmatku.
Jenda má poruchu pozornosti, takže jej vyruší cokoliv... Betynka, kterou holky pustily z koupelny, to, že se jdou holky najíst, napít, že jdou na zahradu, příchod jejich kamarádek...cokoliv.
Byl to náročný čas a abych se nezbláznila, snažila jsem se holky zapojit alespoň trošku do péče o Jeníka.
Stačilo mi denně 10-15 minut, aby si s ním pohrály, abych mohla dát vařit jídlo, vytřít nebo převléknout peřiny.
U Šárky se mi to daří víc.
Dokonce se jí podařilo Jeníčka přemluvit, aby sedl na kolo, které dostal od mojí milé kamarádky z Prahy.
Kolo má Jenda asi 5 měsíců, ale to, kolikrát na něm seděl, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Bojí se a snažíme se ho moc nenutit.
Šárka ho povozila pár metrů okolo domu....
Chválily jsme Jendu, jaký je to šikovný kluk....a bylo vidět, že ho to chvilku bavilo.
Jednou mu Šárinka malovala znaky aut podle mnou vyrobených obrázků a to se Jendovi moc líbilo.
Jiný den spolu hráli pexeso.
Samozřejmě že ne tak, jak se má hrát doopravdy....
Ale Jeníček si prohlížel kartičky....
...říkal, co na nich je.... třeba traktor, nůžky, hodinky, citron list, šiška, kaštan, motýl....
U jiného pexesa na kartičkách rozlišoval činnosti - co dělá medvídek Pú, co oslík nebo králíček....
Za odměnu dostával bonbónky...
Sám si je vyskládal na stůl do řady....
Jindy si spolu hráli na písku...
...lovili žížaly...
....a nebo mi upekli krásný srdíčkový dort z písku.....
Nebo Šárka jezdila okolo domu na kole a Jenda ji honil.
Bylo to vždy jen pár minut....ale díky Bohu za ně.
Jeníček dlouho pozornost neudrží, ale jsem vděčná Šárce, jak si umí vyhrát se svým mladším bratrem a co všechno pro něj vymyslí ...
....a myslím, že si to někdy i užívá... pokud ji Jenda zrovna nezlobí...ale o tom zase příště....
Ale no tak, proč děkuješ Bohu za to, co zvládla Tvoje dcera? ;-)
OdpovědětVymazatMila Amelie, obdivujem Teba i Tvoju dcerku, ze sa dokazete s tak velkou laskou starat o Jenicka auticka... pracovala som niekedy s mladezou s autistmom a naozaj je to tazka praca... (hoci viem, ze to sa neda porovnat, lebo vy ste rodina - spaja vas silne puto...)ja som s nimi nebola uplne kazdy den 24/7 a mala som dost... vycerpanie a pod... takze naozaj klobuk dolu...prajem vam velmi vela stastnych chvil, aj v tych tazkych dnoch...aby vam v srdciach zostali len tie krasne spomienky, a hlavne vela sil :))))) s pozdravom Maria
OdpovědětVymazatŠárinka je zlatíčko. A basta! :)
OdpovědětVymazatOna si to jistě neuvědomuje, ale teď si "vyrábí" hezké vzpomínky a utužuje své pouto s Jeníkem i pro dospěláckou etapu života, i když teď to často nemá lehké. A jednou určitě svoje zkušenosti zhodnotí i u svých ratolestí.
Marci, ty se lepšíš! Ani zmínka o nějaké nemoci, bolesti, strádání! Možná, že ti bude připadat divné, co teď napíšu, ale věř mi, že čím častěji konstatuješ, že nějaký problém máš, tím se ten problém stává větším. Mám to vyzkoušené sám na sobě. Dneska se mi taky moc nedařilo, ale musím vydržet o tom nenapsat, protože tím by se problém nevyřešil.
OdpovědětVymazatJeník si třeba později na kolo zvykne. Je fajn, že není jedináček, i když pro tebe to znamená víc práce. Mějte se všichni co možná nejlíp! Jo a jestli se Jeníkovi líbí zvířátka, tak mu ukaž stránku, na kterou já chodím, když mám depku nebo smutek. http://veverka-lumpik.blog.cz
Tygře, dnes s Tebou nesouhlasím. Ano, dnes jsem o bolestech nepsala, pokouším se na ně nemyslet, ale to neznamená, že nejsou. A když o nich píšu? Třeba mám pocit, že mé čtenáře, kteří mi drželi palce, podporovali mě, modlili se za mě, třeba je zajímá, jak mi je. A schovávat problém pod koberec, dělat, že neexistuje? Ne, mám raději upřímnost a sdílení.
OdpovědětVymazatTudíž o svém strádání zase někdy napíšu, ale to neznamená, že tím by se problém stával větší, naopak.... Sdělená starost = poloviční starost. :-P
Šárka je šikulka a moc jim to spolu sluší :-)
OdpovědětVymazatDíky za pochvaly u mě na blogu!
OdpovědětVymazatJeník je lepší než já, spadla bych z kola i v 6a30i. Šárku rovněž chválím, zkušenosti se jí můžou hodit a sama je pak jistě ráda, když hry zafungujou:)
Amélko, já dočítám, omlouvám se, že tedy nenapíšu všude a poslední dobou se mi do komentářů i nějak špatně vyjadřuje. Ale tady musím. Je skvělé, že má Jeník tak báječnou starší sestřičku, která se mu věnuje a ono je to taky tvoje zásluha, má tvou školu. Myslím na Tebe a modlím se za Tebe, i když nepíšu, jasný? :-).
OdpovědětVymazatDrž se, drž, viz tvůj předchozí komentář a Tygrův, já vnímám rozdíl mezi fakty, že Amélka napíše, jak je na tom, a mezi tím, když se někdo v problému, bolesti apod. neustále babrá a utápí se v tom. Život není peříčko, občas přicházejí trable a tím, že si řeknu, že nejsou, prostě jen tak nezmizí. Důležité je se jim postavit a nenechat se převálcovat.
FOtky Jeníka i z předchozích příspěvků jsou moc krásné, čistá radost dítěte.
Milá Marcelko, Šárka je úžasná, ale obrovská poklona patří hlavně tobě. Vychováváme příkladem, tebe holky vidí, co všechno pro Jendu děláš a vymýšlíš, tak to prostě taky zkouší. Chápu tvoji radost, je skvělá!
OdpovědětVymazatPohodový večer, zdravím Helena
Četla jsem, jak se David Tygr ... diví, že v tomto článku nic nepíšeš o svých bolestech. Nemůže to být taky aspoň trochu tím, že naše modlitby malinko zabraly a je ti o fous líp? Moc by mě to potěšilo. :-) Šárka je moc prima sestřička, pro Jeníčka. Je vidět, že ho má ráda a nedělá jí potíže se svému malému bráškovi, pár minut denně věnovat. A pomáhá tím i své mamince. ;-)
OdpovědětVymazatTvoje utrpení čtenáře jistě zajímá a věřím, že mnohé i z opravdového soucitu. Ale kdykoli člověk mluví nebo píše o něčem negativním, sám sebe ladí do čím dál negativnější nálady. Probouzí tak v sobě nekonstruktivní myšlenky, jako třeba sebelítost, zoufalství z bezmocnosti a určitý stupeň beznaděje. Sám dneska díky jednomu neúspěchu nemám zrovna fajn náladu. Ale jsem si jistý, že kdybych ten nezdar vypsal, o nic se to nezlepší.
OdpovědětVymazatJe jasné, že člověk má tendenci psát o tom, čeho je momentálně plný. Jen to není vždycky to nejlepší, co může udělat.
Tygře, já bych řekla, že to tak není..jen konstatuji realitu, ale neladím se do negativní nálady. :-P
OdpovědětVymazatNo Marci...je evidentní, že kdo nezažil..tk nepochopí..ona krutá tělesná bolest je fakt krutost..a žáné pozitivní ladění mi tedy nepomáhlo..sand jen brečet..nahlas, vyřvat tu hrůzu..věř mi, že ti rozumím...ale teprve když vím, předtím bych taky nechápala. nechtěl bych po svých zkušenostech umírat na rakovinu ...apod. tak já jen za tebe doufám, že medicína na něci přijde, co ti uleví a vytvoří možnost zase začít myslet pozitivně..jsou stavy, kdy to fakt nejde...
OdpovědětVymazatAndyPan, děkuju za komentář a za pochopení. Nikdy jsem netušila, že tak krutá bolest existuje a že nepoleví ani po 8 tabletkách na bolest za den....Ano, slzy jsou často ta jediná možnost a úleva. Děkuju. Kéž už Tě to netrápí.
OdpovědětVymazatSarka je skvela! S braskou to urcite nema snadne, navic je veku, kdy ji treba bavi uplne jine veci. ;-) Ale je to perfektni segra! Na tech fotkach vypadaji s Jenikem bajecne.
OdpovědětVymazatJá si zase myslím, že je dobré dělat všechno co člověku aspoň na chvilku od bolesti uleví. Klidně řvát, brečet, do něčeho bouchat, psát. Emoce musí někudy ven... Jinak Šárka je fajn holka a určitě s ní budete mít krásný vztah jako se svojí maminkou. Držte se! Lenka
OdpovědětVymazatŠárinka zaslouží moc velikou pochvalu.
OdpovědětVymazatMá na svůj věk tolik empatie. Ale dej na ní pozor.
Petovi mladšímu bratrovi Pájovi, je mladší o 20 měsíců, se stalo, že začal být z Peti unavený.
Únava se přelila do nenávisti. Museli jsme to řešit u psychiatřičky. Ona mi pak kladla na srdce, abych mu to neměla za zlé. Že sourozenci autíků, to nemají lehké. A jsou ze soužití s nimi unavení.
Hepča
Je to báječný pocit, když viš, že starší sestra, alespoň na malou chviličku Jeníka zabaví. Každý, sebemenší okamžik oddechu stojí za to. Na fotkách to oběma sourozencům náramně sluší.
OdpovědětVymazatKamarádka mých dospělých dětí má pětiletého autistického syna, shodou okolností je to také Jan. Každým okamžikem očekává narození druhé syna a my všichni kolem, kteří jí známe, jí držíme palce.
Držím palce i tobě, aby se konečně zdraví umoudřilo a bylo líp - bylo by na čase. :-D
oj veru, poznám to, známa ma hyperaktívne dieťa a tak isto musia stále hľadať pre ňu nejakú činnosť, aby stále niečo robila, pretože je to ťažké, ale darí sa im, dokonca už chodí aj do školy, z veľkými ťažkosťami ale pomaličky sa všetko zvládne
OdpovědětVymazatJe hezké, jak si dokázali sourozenci spolu hrát a je vidět, že měla Šárka dost trpělivosti. To se jistě naučila od tebe. No a Jeníček byl také evidentně spokojený. Zkus to s nimi častěji, pokud to půjde, určitě to prospěje vám všem!
OdpovědětVymazatTohle se moc hezky čte, sama, ač mám zdravé děti, vím, jak je někdy těžké něco udělat, když jeden z nich vyžaduje takřka celodenní péči, protože to sám ještě neumí. Třeba dnes mi starší pomohl, staral se o něj, chodili spolu za ruce, hráli si a mně tak dali chvilku na to ostatní. Máš báječnou dcerku!
OdpovědětVymazatTo je pěkný článek, je hezké vidět, jak někomu na rodině moc záleží a založit si o tom blog. Dcera je šikulka, zasloužila by si dobrou bonboniéru :)
OdpovědětVymazatAmi, Šárka je skvělá holka, je fajn, že se bráškovi dokáže takhle věnovat.
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí, jak jsi jejich hraní nafotila a krásně okomentovala. Jsi úžasná máma, při tom všem si nezasloužíš problémy, které tě teď sužují. Moc ti přeji, abys byla co nejdřív v pořádku!
Mniško, Hanko, moc děkuji za pěkné komentáře. I všem ostatním. Nemám sílu jednotlivě odpovídat.
OdpovědětVymazatZlaté holky-je to pro ně dobrá škola do života. i pro Jendu je to asi dobré ne? Přeju více takových chvil.
OdpovědětVymazat