Jenda svými city šetří.
Vůči lidem určitě.
Málokdy se nechá obejmout, pohladit, pochovat.
Ale čuníka miluje.
Občas ho taky zlobí a vyplazuje na něj jazyk, hází s ním vzteky po zemi nebo ho tahá za nožičku...
Ale někdy je k němu krásně něžný...
...opečovává ho, přikrývá, rozdělí se s ním o bonbón...
...nebo mu dává pusinky na rypáček...
...a nádherně se na něj usmívá...
Navazuje s ním oční kontakt, což mě fascinuje.
Není den, kdy by si s čuníkem nehrál.
Je radost se na ně dívat.
Čuník je Jeníčkův největší kamarád.
Učí se s ním, čte si s ním, chodí s ním na zahradu, na poštu i do obchodu.
Díky čuníkovi Jenda zvládne spoustu věcí.
Vlastně je fajn mít takového plyšáka, ke kterému se "člověk" může přitulit a kterému může (beze slov) vypovídat své starosti...
Čuník nikdy nezklame....
Krasne usmevavy Jenik a jeho cunik.Usmev Jenikovi opravdu moc slusi.
OdpovědětVymazatJo, takového čuníka by měl mít člověk v každém věku:) Vždycky se hodí pravý kámoš, který má vždycky čas a nikdy nezklame, i když ostatní mají jiné starosti.
OdpovědětVymazatMoc pěkné fotky. Je fajn, že má Jenda prima kámoše, který mu pomáhá vše zvládat.
OdpovědětVymazatJeníčkovi úsměv sluší, je takový opravdový, nepředstíraný. Když se tak zamyslím, někdy bych i já potřebovala takového plyšového čuníka, kterému bych si mohla postěžovat a říci mu o všem, co mne momentálně trápí a třeba se i vybrečet. Mějte se pěkně a buďtě v pohodě!!!!
OdpovědětVymazatDobrý přítel je poklad...a nejen pro Jeníčka.
VymazatJeníček, se ti prostě povedl, je to krásný kluk, s nádhernýma očima a usměvem. Ráda se na něj chodím k tobě dívat a když jsou to snímky, jako ty dnešní, odcházím od tebe s úsměvem a pohlazením na duši.
OdpovědětVymazatTo je milé! Moc. Krásný den a objímám. Tina
OdpovědětVymazatTak mne napadlo, že by sis měla pořídit nějaký masopustní kostým čuníka. :)
OdpovědětVymazatAle myslím, že svůj hezký úsměv často věnuje i Tobě. To, co před časem skoro neuměl, je dnes vidět skoro v každém Tvém článku - úsměv. Tvá péče se Ti vrací v čisté dětské radosti.
Hezký den.
A hlavní čuníkova výhoda je že po Jendovi nic nechce:-D pá Lucka.
OdpovědětVymazatAsi bychom někdy každý potřebovali takového čuníka že. :)
OdpovědětVymazatJe moc dobře, že Jeníček má svého kamaráda - čuníka! Krásně se směje, Amélko to je nádhera...
OdpovědětVymazatMaru
slzy sa mi tisnú do očí, keď vidím, ako má čuníka rád... Ja mám medvedíka... Kúpili mi ho rodičia, keď som bola ešte veľmi malá. Pamätám sa, ako som s ním išla do nemocnice, keď mi zošívali hlavu, ako som plakala kvôli prvému chlapcovy ktorý sa mi páčil a ako som mu naťahovala kučeravú kožušinku. Ach... nik ma nepozná lepšie. Ešte stále verím, že ma počuje a vníma a to už mám 14... mám na to právo, aj keď už menšie, ale mám :D A tuším ako má Janíček toho čuníka rád.... Pekný deň :)
OdpovědětVymazatTakové prasátko pro štěstí. :)
OdpovědětVymazatJe vidět, že čuník je opravdový kamarád. Moc ti přeju, aby ses toho "mám tě rád" dočkala co nejdříve i ty;-)
OdpovědětVymazatJe až dojemné, jak Jeníček čuníka miluje! Je dobře, že má někoho (něco) takového.
OdpovědětVymazatAno, má ho rád. A moc. Na tom je to hezky vidět. Autisté často vypadají jako bezohlední, sobečtí, necitliví tvorové, ale TADY je vidět, jak citliví a něžní umí být.
VymazatAmélie, máš u mě na blogu ocenění, tak si ho vyzvedni. A Jeníčkovi pusinku, fotky s úsměvem jsou krásné. I když moc nepíšu komentáře, jsem věrným čtenářem a tichounce sleduji vaše pokroky. Držím palce,ať se daří. Krásný večer Jitka
OdpovědětVymazatJíťo, děkuji za ocenění, jdu se mrknout. :-)
VymazatČuník je prostě prima kamarád a je fajn mít kamaráda který je vždy po ruce. Martina
OdpovědětVymazatJá si říkám jestli třeba pro Jendu není snazší udržovat oční kontakt s čuníkem protože čuník nehýbe očima. Já mám třeba s tímhle ohromný problém, znervózňuje mne koukat se někomu do očí právě proto že se hýbou. Zároveň vím, že je to slušnost, tak jsem se naučila koukat lidem na kořen nosu, což je pro mě lehčí než se fixovat na pohyblivé oko. Takže v podstatě udržuju spíš nosní kontakt :D
OdpovědětVymazatTaky si myslím, že něžnosti, které se Jeník na čuníkovi nenásilně naučí, bude brzy věnovat celé Vaší rodině. Moc Vám to přeju.
OdpovědětVymazatNo jo Amelie, když ten čuník po něm nechce žádné úkoly, žádné počty, žádné uklízení. Stojí při jeho boku a mlčí ať udělá Jeník cokoliv. Nekárá ho, i když s ním Jeník praští o zem. ;-) Ale ještě že tu ten čuník je. Díky němu Jeníka přiměješ jít ven, vzít si lék, učit se novým věcem. Ještě že tu ten čuník je a že k němu Jeník našel tak úzký vztah. :-)
OdpovědětVymazatJe tak roztomilý s tím čuníkem :) Někdo má plyšáka, někdo má blog a ti nejšŤastnější mají i přátele...
OdpovědětVymazatMám taky plyšáka :D Medvídka. Je mi sice 16, ale stejně s ním každý večer usínám. Je měkkoučký a heboučký. Plyšáci jsou dobří kamarádi. :)
Tyhle fotografie jsou nádherné. Koukám na ně už po několikáte s očima plnýma slz. Nejen proto, že je vidět, že je na nich Jeníček doopravdy spokojený, ale i pro to, jak velký posun to je, co dokázal. Díky Tobě, prasátku..
OdpovědětVymazatPlně mu rozumím v tom, že má nejlepšího kamaráda v plyšákovi. Sama je mám a nestydím se za to. Jedno je jasné - jsou předvídatelné a nezklamou -> narozdíl od lidí. Když si člověk připadá sám.. má se ke komu přitulit, má komu říci své i to nejtajnější tajemnství... a nikdo mu nevynadá, nikdo se mu nevysměje, ale na druhou stranu, bohužel.. ani mu nikdo neodpoví.
Je kouzelné, že skrz prasátko můžeš s Jendou např. nacvičovat různé situace ať už sociální, fyzické.. je hezké, že se mu zvládá dívat do očí, že se usmívá, že se o něj stará a opečovává ho.. že mu na něm záleží.
Je na těch fotografiích opravdu šťastný.
Nádherně napsané. Máš naprostou pravdu. Teď pro změnu vede Oslík, ale léta to byl čuník (a jiná prasátka), úžasní pomocníci na cestě autismu.
Vymazat