Jenda se chtěl dívat se Šárkou na pohádku.
A tak jsem nachystala prodlužovačku...
...a pustila jsem pohádku.
Do misky dostali nějaké mlsání.
Dvě minuty byl Jenda spokojený.
Pak se Šárka neprozřetelně a bez zeptání napila vody z Jendovy láhve.
A to byl konec promítání.
Jenda ječel jak na lesy a nebyl k utišení.
Já už to dávno vím, že se NIKDO nesmí napít z jeho lahvičky...
Jen holky to moc nerespektují.
A možná taky zapomínají.
A protože Jenda nebyl k utišení, tak se Šárka sebrala a šla pryč.
Ještě asi deset nebo patnáct minut plakal....
...vyplazoval jazyk...
..a schovával se...
...tak jsem ho nechala být.
V takových chvílích s ním není řeč...
Potom si pustil pohádku na svém přenosném DVD přehrávači a zase byl klid....
to člověk asi neuhlídá...
OdpovědětVymazatNeuhlídá...a proto se u nás ječí snad "imrvére" pořád... :-P
VymazatCo k tomu dodat? :D
OdpovědětVymazatTeď si vzpomínám, že jsem taky neměl rád když mi někdo ve škole kousl do svačiny.
i Eliška je na cokoliv podobného velmi háklivá.
Vymazatkdyž je afekt, s tím nic nenaděláš. To se musí přetrpět.
OdpovědětVymazatAle mě je spíše líto Šárky, je na ní vidět, že jí to není příjemné.
Pozor na to, Pája má Petu rád, ale občas mi říká, že dětství s ním nebyl med.
Míša
Dětství se sourozenci často nebývá "med" ani u zdravých sourozenců, natož když dvě ze tří dětí "trpí" autismem. Snad to na Šárce nezanechá příliš negativních následků, snažím se jí to vysvětlovat...
VymazatA já náhodou Jeníčka chápu, taky by mi vadilo, když by mi někdo ožužlával moje pitíčko. A teď si uvědomuji, že jsme vždycky měli a pořád máme, i každý "svůj", oblíbený hrneček na čaj. ;-)
OdpovědětVymazatAhoj Amelie, kolikrát se zapomene i dospělý natož děti. Přeji pevné nervy.
OdpovědětVymazatJana
Ahoj Jani, myslím, že pevné nervy mám. Krásný den.
VymazatMůřu se zeptat?z tvých článků vím, že musí mít určitý rituál, ale mohou za to holky ? šárce to bylo asi líto ale musí mu pořád ustupovat ? mohou autisté toho využívat? pro pozornost? nebo to tak prostě je?pro holky určo dobrá škola, ale ty musíš mít fakt ocelové nervy.
OdpovědětVymazatMohou za to holky? Asi nechápu otázku. NIKDY jsem nenapsala, že za to můžou holky. NIKDO nemůže za autismus. (Možná rodiče, kteří nutili svého syna, aby se oženil a spnil tak NORMU společnosti?), ale nikomu nic nevyčítám. Je to tak a my se s tím učíme žít.
VymazatONO žít se třemi autisty často není legrace. Ani pro mě, ale ani pro ně navzájem.
Holky za to určitě nemohou. Tady se chtěla Šárka dívat na pohádku s Jendou, ON začal ječet a ON byl potrestán tím, že neviděl Dobu ledovou. Šárka z toho vyšla vítězně, protože si odnesla notebook i s flashkou a dívala se na pohádku sama v KLIDU v obýváku. Nikdo ji nerušil a mohla se roztahovat na gauči. :-)
Já bych se chtěla zeptat podobně jako S.aba, je dobré afektům předcházet , a nebo pokud by se napila z Honzíčkového pítíčka každý den, tak by se na novou okolnost zvykl?
OdpovědětVymazatV tomhle případě je lepší předcházet. Nemyslím si, že by si na tohle (v brzké době) zvykl. (S tím má problém i Eliška ve 14 letech). Každý má své pití. Stačilo říct a já bych jí podala to její.
VymazatKdyž jsem viděla ty první obrázky, už jsem si říkala, jak je Jenda dobrý, ale pak to zase něco nabouralo, ale věřím, že i to se vystříbří!
OdpovědětVymazat