Přiřazování stejných barev jde Jeníčkovi dobře.
Tohle jsem si myslela, že je na Jendu složité a Jeníček překvapil a úkol zvládl "levou zadní".
...žádnou radu nepotřeboval.
Podle tvaru a podle barev věci rozlišuje většinou velmi dobře.
Zato s pocity je na štíru.
A tak to často trénujeme.
Tento úkol Jenda nemá vůbec rád.
Jak se dnes cítím? Jsem smutný?
...jsem veselý? Směji se? Pláču?
Nejdřív probíráme, co jednotlivé kartičky znamenají...
..a já mu říkám, kdo a kdy je smutný nebo veselý.
Např.: Krtek má radost, protože dostal dárek.
Krtek je smutný, protože mu ukradli autíčko....
Jendův "vyděšený" výraz mluví za vše.
Názorné pomůcky samozřejmě nesmí chybět.
A závěrem má Jenda dát nahoru obrázek podle toho, JAK se cítí.
Nevím, jestli je to náhoda nebo zda opravdu ví, co po něm chci, ale většinou tam dá kartičku s nápisem "Zlobím se"...
.....a to je na něm evidentně vidět... zlobí se na mě, když chci probírat pocity a emoce.
Což mě vlastně vůbec nepřekvapuje. Mám v rodině tři autisty a málokterý se mnou chce hovořit o svých pocitech a náladách...
Abstraktním pojmům mí autisté moc nerozumí.
Málokterý umí vyjádřit, co cítí a proč se zlobí...
Nerozumí často ani sami sobě a vzhledem k velmi malé (ne-li nulové) empatii nemají potřebu přemýšlet o tom, JAK se cítí někdo jiný.
A pokud na to téma zabrouzdám, většinou se stáhnou, utečou nebo jsou agresívní....
Proto to s Jendou trénuji již od útlého věku, s těmi staršími autisty už totiž (asi) "nehnu"... :-P
Pak už se mnou Jenda nemluví.
Tento úkol trvá jen minutu nebo dvě. Déle Jenda o tématu "pocity" nechce ani slyšet....
Ono to není, ani tak lehké i pro ty "normální" popsat přesně své pocity. Ale ta hra se mi líbí:-D
OdpovědětVymazatBez pocitů je život pustina. Věřím, že se ti aspoň částečně tu empatii u něho podaří vyvolat.
OdpovědětVymazatObdivuju tvou trpělivost a sílu!
OdpovědětVymazatObčas válčím s mužovou nízkou schopností vcítit se, ale proti tomu jak to vypadá u vás se za své stížnosti skoro stydím.
Je skvělý, že Jendu trénuješ v hovoru o emocích. I když to nemá rád a nechce se mu do toho, bude mít možná do života lepší základy empatie než kdejaký neautistický jedinec...
Jojo, tohle téma je někdy těžké i pro zdravé. Řekl bych, že zejména mužská část s tím má problémy. :) A Jeník je takový malý zakuklený mužský.
OdpovědětVymazatA že nemá rád obrázky lidí a tváří víme dlouho. Ale i tady jsou jisté pokroky. Nebo ne?
Je dobře, že stále trénuje, zvyká si, jistě i ten "oční kontakt" je už lepší. Určitě bude lépe! Držím palce a přeji klidný víkend.
Však je vidět, jaké dělá Jeníček pokroky a to jen díky tvé velké trpělivosti. Krásný víkend.:)
OdpovědětVymazatAS prý nemám, ale taky mě vytáčí, když někdo chce, abych s ním rozebírala svoje emoce, pocity a nálady... Také to téma vyloženě nemám ráda.
OdpovědětVymazatAle napadlo mě, jak jsi psala o tom, že hračky, se kterými Jeník dělá úkoly a na kterých se učí pak už Jeníček nebere jako hračky... jak si tedy Jeník hraje? S čím? Když všechny "výukové hračky a výukové hry" jsou v jeho pojetí práce? Neber to prosím jako útok, jsem jen zvědavá.
Staňa
Jak si hraje? Právě že skoro NIJAK. Přes veškeré pracovní návyky, přes nácvik hry s různými hračkami, mu to nejde. Má rád magnetickou stavebnici (říká tomu ufky), občas postaví pár kostek z lega, občas popojede autíčkem, ale ve své podstatě si hrát neumí. Proto musím vyplnit jeho čas nějak smysluplně já... Jinak hází věci po bytě, terorizuje psa nebo dělá nějaké "nepravosti"...
VymazatAmálko (Amélie mi nejde přes klávesnici),
OdpovědětVymazatbuď programově píšeš jen o tom lepším, co vás s Jeníkem potkává, nebo se Jeníček tolik lepší. Když si vzpomenu, jak jsem před pár měsíci pročítala Tvůj blog úplně od začátku, byla tu spousta beznaděje.
A teď? Posledních několik článků je veskrze pozitivních. Jeník pracuje s iPadem a baví ho to, dokonce tam zvládá i úkoly, které normálně nedává. A dnes píšeš, že vydržel u lidských obličejů, nálad a pocitů. Myslím, že to všechno je díky tomu, jak se nevzdáváš a pracuješ s ním. Jsi úžasná (protiargumenty, pokud by byly, si strč za klobouk ;-) )
Přeju hodně sil a dalších pokroků.
Krasne podveceriiii, juuu, ja dlouho nebyla a tady tolik novinek a taaaaak krasneho cteni a pokoukani....Jenik je uzasna sikula a samozrejme obrovska pochvala putuje i k mamince, to je jasne...nadherne ukoly vymyslite, je to velmi inspirativni a asi se ohlednu po necem podobnem svym detem...sice maly takto trenuje ve skolicce, ale vzhledem k tomu, ze Ellinku nevzaly, tak zkusime doma neco potrenovat, aby take nevymyslela nepravosti a neskodila o:-) Pokud mozno krasny vikend a obejmuti z Vysociny...papa, sikulky...♥♥♥
OdpovědětVymazatDěláte velké pokroky!
OdpovědětVymazatVšak ono i na ty pocity dojde ;-) Já sama jsem měla dost dlouho problém říct jak se cítím a proč se tak cítím, nerada jsem mluvila o pocitech svých nebo těch ostatních, nedokázala jsem říct "mám tě ráda." A pak to tak nějak přišlo - teď si zpětně uvědomuju, že mě do toho mamka taky "hnala" a prostě se mnou snažila o tom mluvit nebo to prostě nějak zapojit do běžného života, ke kterému city patří. Však i na Jendu dojde, je to skvělý kluk :-)
OdpovědětVymazat