Stereotypní chování

Stereotypní (sebe-stimulační) chování

| Stephen M. Edelson, Ph.D. |  Všehochuť

Pod stereotypním nebo sebe-stimulačních chováním se rozumí opakující se pohyby těla nebo opakující pohyby předměty. Toto chování je běžné u lidí s vývojovými poruchami a je velice typické pro autismus. Dokonce, pokud člověk s vývojovou poruchou vykazuje nějakou formu sebe-stimulačního chování, bývá často označen za autistu. Stereotypní chování zahrnuje jakékoliv nebo všechny smysly. Níže uvedený výčet obsahuje pouze hlavní smysly a některé příklady stereotypního chování.

SMYSL	PŘÍKLAD STEREOTYPNÍHO CHOVÁNÍ
Zrak	Upřený pohled na světla, opakované blikání světlem, pohyby prsty před očima, třepání rukama
Sluch	Zakrývání uší, luskání/praskání prsty, vyluzování hlasitých zvuků
Hmat	Tření pokožky rukou nebo jiným předmětem, škrábání
Vestibulární	Kolébání/Houpání / kýmácení se zepředu dozadu nebo na strany
Chuť	Olizování předmětů, vkládání částí těla nebo předmětů do úst
Čich	Očichávání předmětů a lidí

Vědci vidí za stereotypním chováním různé důvody. Jedna skupina teorií tvrdí, že toto chování poskytuje stimulace smyslů, tj. dotyčný člověk má smysly málo citlivé. Kvůli určitým poruchám v přenosu stimulu do mozku nebo po periferiích, tělo volá po stimulaci, které vede k chování, které "nakopne" nervový systém. Jedna teorie z této skupiny zastává názor, že během tohoto chování se uvolňují do těla beta-endorfiny (částice podobné opiátům), které navozují velice příjemné pocity.

Další skupina teorií tvrdí, že toto chování vede k tomu, aby se dotyčná osoba uklidnila, tj. dotyčný člověk má smysly příliš citlivé. Stává se to tehdy, když je v okolí příliš mnoho podnětů a člověk je přehlcen smyslovými vněmy. Toto chování směřuje k vyblokování příliš mnoho stimulů, pozornost se zaměřuje dovnitř.

Vědci také prokázali, že stereotypní chování je v konfliktu s pozorností a učením. Na druhou stranu, umožnění "upadnout" do stereotypních rituálů po splnění úkolu bývá velice efektivní pozitivní motivace pro učení.

Existuje nespočet způsobů, jak snížit nebo úplně omezit stereotypní chování, jako například cvičení nebo nabídnutí nějaké více společensky-přijatelné formy stimulace (např. žvýkání žvýkačky nebo nějakého předmětu než kousání se do ramena.). Často se pro snížení výskytu tohoto chování používají léky, nicméně není dodnes vysvětleno, zda léky doopravdy přímo ovlivňují toto chování nebo působí pouze nepřímo (např. celkovým zpomalením).

Přeložila Boba. Originál najdete na http://www.autism.com/fam_stereotypic.asp