Ještě loni byly na denním pořádků afekty, které mi přišly bezdůvodné, ale Jenda se neuměl vyjádřit, jeho komunikace tehdy nebyla na vysoké úrovni a tak se často vztekal.
Tohle jsme nějak za ten rok a čtvrt vypilovali, asi hlavně díky obrázkům a deníčkům, a většinou už vím, co bylo spouštěčem nebo příčinou toho či onoho afektu.
Občas se stane, že mě Jenda překvapí hysterickým neutichajícím řevem, jako dnes dopoledne, kdy nezjistím příčinu. A široko daleko nebyl žádný člověk. :-) Tedy kromě mne.
Šel jako vždy s Betynkou na zahradu....
Vlastně jsem pronesla jedinou větu: "Jeníčku, běž na písek".
Moje věta strhla lavinu agresivity, nadávek, házení věcmi a schovávání se...
...pod houpačku...
Kopal nohama jako o život, tak se mi chvíli nedařilo sundat mu boty...
Ječel jak smyslů zbavený...
Ted spí...a já si tu přemýšlím, co bylo příčinou toho řevu.
Nebo mu vadilo, že nedostal bundu a čepici? Ale už to vypadalo, že si na jarní oblečení zvykl....
Nebo jsem tu větu řekla příliš nahlas, příliš autoritativně? Neznělo to jako příkaz?
Nucení k něčemu, zvýšení hlasu ani příkazy totiž Jenda nemá rád.
A nebo jsem mu neměla říkat, "co" má dělat...?
Nevím...
Ale jedno vím jistě, jsem ráda, že podobné afekty jsou nyní jen občas a že to není x krát za den jako před rokem...
Nechápu, jak jsem to mohla tehdy vydržet... :-)
Dnes jsme si byli ve speciální školce pro rozhodnutí o přijetí,Štěpán chtěl hned vevnitř z kočáru a odkráčel s paní ředitelkou do třídy :-D pak si tam chvíli hrál, to jsem došla za ním a pak jsme byli venku na zahradě s děckama na písku,když jsem řekla, že jdem domů, nakráčel ke kočáru ale ječel a prokousl si spodní ret, tak se mu tam líbilo, nechtěl domů..a ječel ještě půl hodiny, skorem celou cestu....jsem zvědavá, jak mu to nadšení vydrží v září :-D
OdpovědětVymazatŽenská vydrží hodně, máma ještě víc.A kdo z nás někdy nemá den blbec, že ho třeba něco naštve, co jindy ne. Mě třeba dnes úplně zbytečně najetých víc jak 200km
OdpovědětVymazatAmelko, snad se z te spatne nalady Jenda vyspal a zbytek dne probehl v lepsim duchu. Obdivuji te, jakou mas z Jendou ohromnou trpelivost i kdyz vim, ze to ani jinak nejde. Preji vam at je zitrejsi den vic pohodovy a Jenda v klidu. Zdravi Monika.
OdpovědětVymazatPrávě..mě to někdy tak vytočí a přitom za to Šárka ani nemůže...já mám řevu po krk, asi z práce...Snad bylo odpoledne lepší...
OdpovědětVymazatAmelie, obdivuji Te, nemas to jednoduche. Preji Vam, at jsou ty dalsi dny lepsi. Je ale prima, ze o tom pises. Mozna se ti zkrz to ulevi a my treba trosku pochopime. Preji Ti klidny vecer, Katerina
OdpovědětVymazatMilá Amelie, děkuji za návštěvu na mých stránkách a milé komentíky...začetla jsem se do Vašeho blogu a musím Vám říct, že Vás velice obdivuji!!!! Určitě se vrátím na Vaše stránečky a zatím přeju hodně sil a pohodových dnů!!!!! Radka :o)
OdpovědětVymazatAhoj Amelko. Děkuji za návštěvu na mém blogu.
OdpovědětVymazatChvilku jsem se u Tebe koukala na příspěvky a máš můj neskonalý obdiv! Jak to zvládáš!
Přeju Ti co nejvíce klidných a hezkých chvilek bez stresu. Budu se těšit, že zase napíšeš!
Martina
Milá Amélie,
OdpovědětVymazatmoc děkuji za krásný komentář na mém blogu.Vidím,že to nemáte v životě zrovna jednoduché.Moc přeji,aby měl Jeník více těch pohodových dnů a pokud se objeví menší nepříjemnost,tak ať ji společně v klidu zvládnete.A děkuji za Vaše příspěvky,nahlédnout takhle "pod pokličku" je pro mě zajímavé a Vám ,předpokládám,pomáhá vypsat se z toho.
Andrea