neděle 17. dubna 2011

Stříhání psa

Není to tak dávno, co jsem se vydali do 20 km vzdáleného města k psímu holiči - Betynka potřebovala jarní sestřih.

Jenda je vždycky rád, že jede Betynka s ním...
Drží vodítko...

Důležitě ji vede k autu...
Ale pak tu změnu stejně moc nezvládá...

Nechtěl si sednout do autosedačky...
Foukal Betynce do kožichu...


Chvíli plakal...
Ale hlavně celou cestu  držel Betynku důležitě na vodítku...

Ostříhaná Betynka chvíli odpočívala u maminky na koberci...

A pak jsme se vydali k výtahu.

Naštěstí už Jeník nemačká vypínače u protějších bytů, ale pekelně se soustředí  na přivolání výtahu...
Už se tedy nemusím omlouvat maminčiným sousedům, že na ně Jeník poněkolikáté zazvonil...

Minulý měsíc u maminky v domě udělali nový výtah...

K mé velké nelibosti.
Ten starý výtah měl těžké dveře a Jenda je neuměl otevřít, nemohl nám tedy utéct...

Tyhle dveře se otvírají samy a zase se s klidem za Jendou zavřou...
Mamince už takhle jednou Jeník ujel.... Než popadla kabát a tašky....
Chudák maminka pak hulákala na celej panelák, že už jede za ním...

Naštěstí Jenda překvapivě počkal s nějakou cizí paní... Asi byl tak překvapený, že zapomněl řvát...

Učím chudáka maminku "předvídat a předvídat"... ale ono jí to ještě tak moc nejde...
I já mám se svou představivostí kolikrát potíže...

Někdy člověka ani nenapadne, co TO dítě může všechno vymyslet...

A tlačítka v novém výtahu mě taky štvou.

Ta stará tlačítka neuměl Jenda zmáčknout a tady, než se člověk vzpamatuje, tak Jenda pomačká x čísel, a my pak zastavujeme v každém patře....
Taková "výletní zastávková" jízda.
Chudáci lidi, kteří čekají na výtah...než totiž sjedeme z 10. patra při těch několika zastávkách, tak nám to nějakou dobu trvá...

Schody začíná Jenda zvládat jakoby nic....
.... a utíká s Betynkou ven, protože dveře byly (nepředvídatelně) otevřené...

Nezastaví se, nerozhlédne se...
Tisíckrát mu můžeme zopakovat, že nemá utíkat, že se musí zastavit a rozhlédnout...
JAKO když mluvíme do dubu...
I ten dub by se nade mnou snad ustrnul, NE tak moje dítě.

A zase nechtěl připoutat do sedačky.

Mlátil mě, nadával, kousal mi svetr...
Cestu zpátky domů už zvládáme jen s obtížemi....

A další náročné dopoledne je za námi...
Ještě že to stříhání psa není tak často....

6 komentářů:

  1. Betynce to sluší a z Jeníkových pokroků musí mít člověk radost, i když to znamená více předvídání, další obezřetnost.
    U nás se taky měnily výtahy, ale povinnost otevírání dveří tahem nám zůstala. A naštěstí i ten náš výtah už funguje jak má.
    Není Jeník přerostlý mol šatní? Na té fotografii vypadá tak soustředěně na ten svetr. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Amelie, vidím, že ani tak obyčejná věc není u vás jen tak.
    Nestihla jsem ti napsat, jak obdivuji, jak učíš Jeníčka a co všechno pro něj připravuješ a chystáš, fakt smekám!
    Pohodový večer, moc zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Držím palce,ať je těch náročných dopolední co nejméně.

    OdpovědětVymazat
  4. Jarní sestřih Betynce moc sluší :)

    OdpovědětVymazat
  5. Amélko, děkuji za návštěvu mého blogu a milý komentář. Se zatajeným dechem jsem brouzdala po tvém blogu. Osud nám někdy chystá zapeklité úkoly. Nemáš to jednoduché, ale vím, proto ti patří můj obdiv...Peťa Hezký den tobě i Jeníkovi. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Amelie, ďakujem za milú návštevu na mojom blogu. Keď som pred pár dňami objavila tento váš, jednýn hltom som ho celý prečítala ... a skláňam sa pred Vami, Vašou trpezlivosťou, vynaliezavosťou a nekonečnou láskou. Zaslúžite si metál. ♥♥♥

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...