Matějská....

Akce Matějská pouť poprvé a úspěšně za námi. :-)

Ne, nebojte se.

Jeníka jsme na pouť nebrali. Ani si to nedovedu představit.

Nenastoupil by nejspíš ani do vlaku.

Neměla jsem v plánu brát holky na Matějskou, ale když v televizi o víkendu vysílali Superstar a účinkující se vozili na atrakcích, tak Eliška plakala, že jí několik let slibujeme pouť a NIC...a vlastně měla pravdu.

Vím, že i loni prosila, že chce na pouť, ale já jsem na to neměla peníze.

Řekla jsem si, že to tentokrát zkusím.

Vím, že "díky" autismu v rodině to mají holky často velmi složité a někdy je mi jich líto, co všechno musejí zažívat...a že si vlastně nemohou užívat "normálních" rodinných vztahů.

Chtěla jsem je nějak odškodnit za to málo času, který na ně mám...

Jendu jsme ráno odvezli autem k mojí mamince.

Je to 20 km a cesta zaváněla katastrofou. Eliška seděla vepředu a Šárinka vzadu.

Jenda Šárku kopal, štípal, házel po ní věci ...

Většinou jezdíme sami dva a tohle byla změna....

Šárka na něj řvala, že je "hnusnej a zlej" a já jsem měla chuť vystoupit z auta a nikam nejet.

 Nakonec jsme těch 20 km přežili a před  9. hodinou už jsme jely vlakem do Prahy.

My tři "holky". :-)

Já a moje 2 dcery.

Po 10. hodině bylo na pouti liduprázdno, zato pěkná zima a vítr...

Předem jsem stanovila pravidla.  :-)

Bez uklizených pokojíčků by se nikam nejelo.

A zbylá pravidla zněla - žádné hádky (což jde holkám dost dobře - sourozenecká rivalita vystupňovaná, říkávala kdysi psycholožka), jídlo a pití z domova, žádný Mc Donald a nebudu kupovat plyšáky.

Elišce jsem vysvětlila, že pokud půjde na atrakci za 150 Kč, tak si dá tři jízdy a jedeme domů.

Chvíli to vypadalo, že bude nafučená, že tak málo, ale zvládla to... :-)

Holky si vybíraly atrakce za 20, 30, 40 a 50 Kč.

V jednu chvíli jsem utírala slzičky... Eliška chtěla jít na nějakou horskou dráhu, Šárka ne.

Ale Eli se bála sama, tak Šárku nakonec přemluvila... Jenže ta se při jízdě bála a jízdu ukončila s mnohými slzičkami v očích.... To byla nejdražší atrakce za 80 Kč.

A na ty dražší atrakce dcery nešly... :-)

Holky mne přemlouvaly snad u každé atrakce, abych šla taky. Jenže jejich maminka je "posera".

Ale aby neřekly, že nemají žádné společné zážitky, šla jsem s nimi na obří Ruské kolo.

Zpočátku jsem myslela, že to nepřežiju... :-)

Nemohla jsem se rozhlédnout do dálky a vychutnat si ten pohled z výšky...

Když se kolo 3x otočilo a jízda spěla pomalu k závěru, tak jsem se přestala křečovitě držet zábradlí a udělala jsem pár fotek z výšky...

Zase mě dlouho nikdo na žádnou atrakci nedostane. :-)

Při posledních dvou atrakcích, na které holky šly, jsem se musela otočit, nemohla jsem se na to ani dívat...

A Šárka říkala, že na tohle už NIKDY. Stejně si myslím, že tam šla jen kvůli Elišce.

A já jsem tam jen stála a modlila jsem se, aby z toho nevypadly.

Holky mi z každé atrakce s veselými úsměvy mávaly....

Měla jsem z toho včerejšího dne opravdu krásný pocit...
Ony totiž akce s Eli dříve dost často končily kalamitou, ale včera to bylo fajn.

Těšilo mě, jak se holky bez řečí připoutaly v autě, nesly si svoje tašky (kolikrát jsem je musela nést dříve já...), jak mi dávaly pusu za to, že se můžou svézt na kolotoči, jak myslely i na Jeníčka a na hlídací babičku (abych jim koupila perník) a doma mě objala i Eliška!

Není to paráda?!

Bylo to super, i když chladné.. dopoledne.

Ve 12 hodin už jsme si to vykračovaly zase směrem k vlaku.

Ve vlaku jsme hrály karty a hru Hádej kdo... což doma nestíháme.

Opravdu to bylo prima. Bez Jeníka, bez manžela.

Večer předtím  jsem se to bála manželovi říct, aby nááhodou nechtěl jet s námi, ale nezklamal, ani ho to nenapadlo. A také se nehlásil, že by to chtěl zaplatit...

Nevadí, nakonec to nebylo tak drahé, jak jsem se bála. Holky byly rozumné a za odměnu, že se dovedou ovládat, jsem navrhla, že budeme šetřit a za rok bysme třeba mohly jet zase.

A tak díky Bohu, že včerejší akce vyšla.

Opravdu z toho mám velkou radost.

Jenda měl radost z perníku a babička s dědou zase z návštěvy rozjíveného vnuka.

Jsem jim vděčná za to, že i když mají doma potom spoustu nepořádku, hrnky na chodbě, politý stůl, neustále zapnutý větrák a rozsvícená světla v každé místnosti, tak i přesto mi pak napíší sms-ku, že jsou rádi, že u nich Jeníček byl.

Holky mají na co vzpomínat a já jsem mohla strávit příjemné chvíle se svými dcerami... :-)