Na procházce s lampionkem....

Je to pár dnů, co si Jeníček vzpomněl, že si vezme na procházku obuvnickou lžíci.

Většinou si bere kaštany, žaludy, kamínky, stužky, pavouky....takže ani tahle "varianta" mě nepřekvapila....
A světe DIV SE...chtěl jít zpočátku pěšky!!!!!
Po několika měsících ušel alespoň půl kilometru po SVÝCH!!!
Hráli jsme hru.... "Kdo bude dřív u lampy"...

Samozřejmě Jeníček vždy vyhrál...Pak celý šťastný klepal do každé lampy a bylo vidět, že je spokojený a šťastný. Také chtěl vědět, jaká čísla na té které lampě jsou...ani jsem netušila, že jsou lampy očíslované. :-)
Říkal "lampa jako tavička" (zelená)...., "ta je ale klááásnáááá" ...."lampa má číslo dva"...apod. :-)

Za odměnu, že tak kráásně šel pěšky, jsem mu v papírnictví koupila "lampičku".... žárovku na tyčce (do lampionku)....spokojeně si tyčku držel na kočárku před lékárnou, než jsem nakoupila...  vydržel chvilku sedět, aniž by ječel, aniž by shazoval deku na zem nebo aby si třeba sundával boty.... jak to "normálně umí"....

A řekla bych, že to bylo po dlouhé době "poprvé", kdy neřval na poště.... Dřív se válel se řevem po zemi. Od té doby, co máme "nový" kočárek, tak seděl sice připoutaný na kočárku,  ale aspon řval, tentokrát však ne....
Držel si "lampičku" a maloval.... :-)

Nenápadně jsme si domů jednou odnesli pár papírů (asi na dobíjení mobilu?) a doma jsme se "učili" začmárávat čísla....
Jeníček má totiž čísla rád...a abych ho k něčemu přinutila, musím využít to, co se mu líbí....

Také jsme na čístý papír  zkoušeli dělat  tečky (jako zrní pro ptáčky) a ted se nám nově nabyté dovednosti hodily....
Jenda spokojeně s tyčkou v ruce zaškrtával čísla a dělal zrní ptáčkům...a poštu jsme zvládli bez řevu , bez nadávek a bez strkání do lidí.... Hurááá.
Parááááda!
Cestou z pošty už to bylo horší, "okamžitě" MUSEL dostat odměnu - tradiční rituál ve městě - Kinder řez - a nesměla jsem ho zdržovat "dlouhým" rozbalováním... Jenda to chtěl IHNED.

Po nákupu v potravinách vždy následoval párek v rohlíku.
JEDNOU pán neměl párek  a tehdy Jendovi nabídl hranolky, od té doby máme tedy nový rituál - v obchodě s potravinami Kinder řez a  po nákupu hranolky.

Cestou domů už toho měl Jenda tak akorát a ječel skoro celou cestu....

Nevadí.
Každý malý krok dopředu se počítá.... a tentokrát to byla procházka plná "úspěšných krůčků vpřed"....