Pěší procházka ve dvou....

Včera se nám podařila asi 0,5 kilometrová pěší procházka mimo "civilizaci".

Povedlo se mi ukecat Jeníčka, že půjdeme "na schody".... a tudíž nemůžeme vzít kočárek ani boby. Do ulice nad námi vede pár schodů, na kterých jsme v létě pozorovali mravence a brouky....
Tudy chodíme jen dopoledne a to tehdy, zvládneme-li se vypravit bez kočáru, což moc často není...  Ale pak je to radost pro nás ona - asi hlavně pro mě.... protože moje skoro 4 leté dítě jde konečně pěšky. :-)

A tak jsme šli.... Po 100 metrech začal Jenda pofňukávat, že chce jít domů, že se bojí sněhu, že je mu zima, ale bylo to takové "mírné" ...říkám tomu stádium č. 1 a to se ještě nechá něčím motivovat....
A tak jsem si prohlíželi šišky, zasněžené šípky a zmrzlá jablíčka....

Malovali jsme klacíkem do sněhu a hledali jsme kamínky...
Naštěstí jsme nepotkali žádné lidské tvory. :-)

Když jel kolem traktor, tak Jenda utekl do závěje: "Bojím tatolu (traktoru)...."

Nabíral si sníh lopatou a házel ho spokojeně na mě...
Je to procházka na necelou půl hodinku, ale v tom mrazu nám to bohatě stačí... A já mám radost, že OBČAS kluše Jeníček pěšky.

Taky jsem ho doma náležitě pochválila a dostal odměnu...